Odešel průkopník eura i přísnější kontroly inflace
Pixabay.com
V sobotu 3. dubna zemřel v 88 letech držitel Nobelovy ceny Robert Mundell, který výrazně ovlivnil podobu soudobé ekonomie.
Jméno Roberta Mundella je jedním z těch, se kterým se setkávají v přednáškách studenti ekonomie. Držitel Nobelovy ceny (1999) přispěl zvláště do makroekonomické sféry, kde se zaměřoval třeba na otevřené trhy a problematiku optimální měnové oblasti. Patřil také k vůdčím osobám ekonomie strany nabídky.
Narodil se v roce 1932 v Kanadě. Nejdříve studoval ekonomii (a ruštinu) na univerzitě ve Vancouveru poté na University of Washington v americkém Seattleu. Doktorát získal známém Massachusetts Institute of Technology (MIT) – podobně jako řada dalších cenami ověnčených ekonomů. Poté začal působit v Mezinárodním měnovém fondu a chicagské univerzitě (spojené se jmény Franka Knighta nebo Miltona Friedmana). V době, kdy nebyly plovoucí kurzy ničím běžným, se zabýval mezinárodní ekonomií.
Otevřená ekonomika
Mnoho studentů ekonomie si jistě pamatuje jeden ze základních makroekonomických modelů – keynesiánský IS-LM, který vytvořil ve John Hicks, a který znázorňuje vazby mezi trhem zboží a služeb a peněžním trhem. V pojetí britského ekonoma však model popisoval uzavřenou ekonomiku. Mundell do něj přidal právě mezinárodní aspekt v podobě platební bilance. (IS-LM-BP nebo Mundell-Flemingův model).
REKLAMA
To vše Mundell psal v první polovině šedesátých let, kdy byl svět plný obchodních bariér a provázanost trhů, kterou známe dnes, byla jakýmsi sci-fi (i když plovoucí kurz udržovala třeba Mundellova domácí Kanada). Další známý ekonom současnosti Paul Krugman pro voxeu.org napsal, že Mundell se svými teoriemi předběhl svůj čas. „Během následujících desetiletí, kdy kapitálové toky prudce vzrostly a pevné směnné kurzy ustoupily pohyblivým sazbám, poskytla Mundellova práce zásadního průvodce,“ uvedl. Skutečně, jaký trh je dnes doopravdy uzabřený?
„Jeho analýza ukázala, že z „nemožné trojice“ fixních směnných kurzů, nezávislé měnové politiky a volného pohybu kapitálu, mohou existovat pouze dva,“ stojí v ohlédnutí britského deníku Financial Times.
Krugman ve svém textu uvádí praktický příklad. „Jak tyto výsledky obstály v praxi? Kombinace vysoké mobility kapitálu a pevných sazeb jasně vylučuje jakoukoli roli domácí měnové politiky. V rámci Evropského mechanismu směnných kurzů všichni prostě považovali za samozřejmé, že Bundesbank nastavuje měnovou politiku pro celý evropský měnový systém,“ vysvětluje .
Optimální měnová oblast
Společná měna pro určitou oblast byla dalším Mundellových odborných zájmů. Byl jedním z průkopníků společného platidla. Tvrdil, že společná měna přináší výhody v podobě snižování transakčních nákladů a odbourávání nejistoty pro obchodníky na různých stranách hranic. Byl si ale vědom i úskalí, například rozdílných potřeb různých ekonomik sdružených v měnové unii. V praxi jsou tyto myšlenky patrné v dnešním projektu eura – s výše zmíněnými plusy i mínusy.
„I když se mnoho ekonomů odvolávalo na teorii optimální měnové oblasti jako na důvod euroskepticismu, sám Mundell byl nadšeným obhájcem, a to natolik, že byl nazýván (s pochybným odůvodněním) „otcem eura“,“ dodává Krugman.
Ekonomie strany nabídky
Robert Mundell byl v sedmdesátých letech, kdy doznívalo období keynesiánského konsenzu a objevila se také stagflace, zastáncem ekonomie strany nabídky. Návrhy na řešení tehdejších problémů přísnější kontrolou inflace, které razili i Friedman a další neoliberální ekonomové, si pak získaly své příznivce mezi odbornou veřejnosti, v mediích i vrcholnými politiky. Další roky pak byly ve znamení politiky Ronalda Reagana nebo Margaret Thatcherové.