Není ale důležitější otázka: Proč většina lidí věří centrálním bankám a proč se vůbec obtěžuje je poslouchat?
Hlavní centrální banky tvrdí, že jsou nezávislé, přesto jsou všechny pod kontrolou politiků. Mnoho vyspělých zemí se snažilo ukotvit nezávislou centrální banku s cílem vyrovnat tlak ze strany politiků. Záměr to je dobrý, ale jen do chvíle, kdy se ekonomika nebo účinky měnové politiky začnou vymykat kontrole. V případě nulového růstu a úrokových sazeb se politici a centrální banky ”přepínají” do režimu přežití, ve kterém jsou ohýbána či dokonce porušována pravidla za účelem získání více času.
Stačí se podívat na krizi v eurozóně za posledních osm let: veškerá pravidla nastavená ze strany EU byla porušena v duchu, který nebyl příliš v souladu se zákonem, to vše s cílem ”keeping the show on the road”. Závěr je takový, že neexistují žádné nezávislé centrální banky! Jsou tu některé, které nezávislost předstírají, avšak nikdo nefunguje v politickém vakuu.
To je momentální realita. Nebyl bych překvapený, kdybych zjistil, že SNB byla minulý týden pod diktátem švýcarské vlády. Zajímavou otázkou pro tento týden by bylo také, zda německá vláda ovládne Bundesbank v otázce kvantitativního uvolňování, aby si eurozóna zachovala svou tvář. Docela uvěřitelné…
Obchodování na měnových trzích se věnuji už víc než 30 let, avšak čtvrteční dění bylo největší událostí, jakou jsem kdy na jednom trhu zažil. Podívejme se na další zajímavé události tohoto roku:
REKLAMA
Ropa klesla o víc než 50%.
Ruský rubl klesl o víc než polovinu.
Měnový pár EUR/NOK zaznamenal největší posun za opravdu mnoho let (o 15% v průběhu několika dní).
Tyto extrémní pohyby mohou být příznakem toho, že se centrální banky pokusily porazit ekonomický cyklus a snažily se docílit nízké volatility ve snaze o obnovení důvěry. Pokud se však pokusíte popřít ekonomickou realitu, jdete do rizika, že objevení skutečné ceny bude mnohem drastičtější, pokud k němu dojde na základě většího tlaku trhů, než mohou centrální banky ustát.
REKLAMA
Tento rok začal maximální dislokací trhu v modelu plánované ekonomiky. Dluhopisová a kreditní rozpětí jsou na historickým minimech, měny dosahují extrémních hodnot, akcie a nemovitosti jsou ve stavu připomínajícím bublinu, geopolitické riziko neustále roste, jak jsme mohli vidět tento rok v Paříži, minulý rok na Ukrajině, nemluvě o vzestupu islámského státu.
Dolar vyvíjí tlak nejen na samotné USA, ale na celý svět. Minulý týden se mě novinář zeptal: Kdo těží ze silného amerického dolaru? Stále mu dlužím odpověď, protože zkrátka skutečně netuším, kdo.
Mnoho centrálních bank bude SNB závidět její krok z minulého týdne, snaží se totiž alespoň zkusit získat svůj vlastní osud zpět do svých rukou, závěr však zůstává stejný: centrální banky jako takové ztratily důvěryhodnost a pokud ECB tento týden začne s kvantitativním uvolňováním, začátek konce centrálních bank bude v plném proudu. Nemají moc času, mají to sečtené a podtržené. SNB došel čas, ECB dojde čas tento týden a Fedu, Bank of Japan a Bank of England došel čas už v roce 2014.
Co přijde teď, je nová realita. Krok SNB znamenal změnu paradigmatu. Nemůžeme se už dále koukat na centrální banky, trhy a politiku ve stylu ”získej čas a předstírej, že se nic neděje” ve stejném světle, jak tomu bylo minulou středu (den před zásadním krokem SNB).
Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank
