Před vypuknutím finanční krize centrální banky v čele s Čínou nakupovaly obrovské objemy dolarů, aby zastavily růst vlastních domácích měn. Po zavedení eura v roce 1999 začaly svoje zdroje diverzifikovat a vrhly se na nákupy eura. Tento stav tak vytvořil dolaru vážnou konkurenci v oblasti rezervní měny. Snaha centrálních bank o diverzifikaci pomohla euru z 90 centů v roce 2000 až na 1,6 dolaru za euro v roce 2008. V posledních letech se však tempo investic do eura mezi centrálními bankami zpomalilo. Podle Mezinárodního měnového fondu (IMF), který sleduje složení rezerv centrálních bank, podíl rezerv držených v eurech dosáhl vrcholu v roce 2009 a činil téměř 28 %. Ve třetím čtvrtletí roku 2014 tento podíl klesl na 22,6 %.
Graf č. 1: Vývoj dolarových a eurových rezerv centrálních bank celosvětově v bilionech dolarů (Zdroj: IMF)
Evropská centrální banka (ECB) drží úrokové sazby nízko stejně jako FED, ale investory v poslední době láká nakupovat dolar už jen samotné očekávání, že se sazby v USA možná začnou zvyšovat. Tok peněz umocnilo také nové kvantitativní uvolňování od ECB, které donutilo některé centrální banky v Evropě zavést záporné úrokové sazby. Nejvýraznější důsledky kroků ECB jsme mohli pozorovat u menších evropských států. Zářným příkladem toho je Dánsko, jehož centrální banka snížila sazby od začátku roku již čtyřikrát, aby odradila investory od nakupování koruny.
Kvantitativní uvolňování ECB přichází v době, kdy evropské vlády osekávají rozpočty, což vede k nižšímu počtu emisí vládních bondů. Díky tomu mají investoři menší možnost výběru, kam zaparkovat kapitál, a proto se obrací k Evropě zády a hledají jinde.
Graf č. 2: Pohyb kapitálu ve vybraných aktivech v miliardách eur (Zdroj: ECB, WSJ)
REKLAMA
Euro má nyní tedy na „kahánku“. Německá Deutsche Bank předpovídá jeho oslabení do konce roku na 85 amerických centů za euro. Americký investiční kolos Goldman Sachs jeho osud vidí zhruba takto:
Graf č. 3: Měsíční vývoj kurzu EURUSD (Zdroj: Goldman Sachs)
Petr Habiger, portfolio manager, Colosseum, a.s.
