Rozhovor: Penzijku bude první pilíř dominovat ještě dvě až tři generace

Vysoká inflace dopadá velmi citelně na důchodce. Jak dlouho může podle vás současný model ještě fungovat? 

Současný model, tedy primární zabezpečení na stáří formou penze z prvního pilíře, bude v ČR pravděpodobně fungovat ještě minimálně dvě až tři generace. Nikoliv však proto, že by byl stávající systém pro Českou republiku ideální. Právě naopak. Současný průběžný model se z důvodu nepříznivé demografické situace, tedy rostoucího počtu osob v důchodovém věku, a naopak snižujícího se počtu pracujících v produktivním věku, nachází pod stále větším tlakem.

Hlavním důvodem pro výraznou závislost na prvním důchodovém stupni je však nedostatek vůle, zvláště pak politické, uskutečnit ambicióznější reformu, namísto pouhých parametrických úpravy systému. Teprve až si většina populace plně uvědomí, že je stávající systém neudržitelný a že klesající náhradový poměr penze z prvního pilíře na zajištění důstojného stáří stačit nebude, naučí se lidé zajišťovat se na postproduktivní věk i jinak než spoléháním na první pilíř. Tím vytvoří skutečný tlak na změnu modelu. Tedy individuálně.

Jedná se zde rovněž o překonání určité psychologické hranice, k níž česká populace ještě nedospěla, a naše dosavadní vlády nebyly dost statečné na to, aby s vidinou volebního horizontu občany k vlastní cestě k uspokojivé životní úrovně ve stáří opravdu účinně motivovaly.

Znáte už parametry zamýšlené důchodové reformy současné vlády? Podílíte se nějakým způsobem na jejich definici?

Při Asociaci penzijních fondů působí několik pracovních skupin, které poskytují současné vládě, jakož i vládám předchozím, náměty a odborné posudky pro plánovanou reformu. Nicméně zatím je předčasné hovořit o dohodnutých parametrech reformy. Samozřejmě nás to velmi zajímá, protože jsme penzijní společnost s určitou pozicí na trhu a hodláme naši aktivitu rozvíjet žádoucím směrem. Doplňkové penzijní spoření sehrává už dnes podstatnou roli v zabezpečení lepší finanční situace budoucích důchodců. Je tedy důležité, jakou pozici mu chystaná reforma vymezí a jak to bude vypadat se státní a daňovou podporou.

Má podle vás smysl plánovat důchodovou reformu bez zapojení a souhlasu opozice, která po volbách může zase vše zrušit? 

O podobě něčeho tak zásadního a ze samé podstaty dlouhodobého, jako je penzijní systém, by měla panovat široká shoda napříč politickým spektrem a měla by vznikat bez populistických projevů, protože jde o budoucnost každého z nás, a i našich dětí. Jednotný pragmatický přístup by zajistil, že s každou novou vládou nebudou přicházet razantní a často protichůdné změny.

^REKLAMA

Doposud jsme ale viděli, že takový postup není reálný. Snaha o dosažení skutečně celospolečenského konsenzu proces hledání potřebné reformy neúměrně protahuje.

Je třeba ale připustit, že dlouhé debaty o penzijním systému nejsou specifikem pouze České republiky. Například v Nizozemsku probíhaly debaty o podobě systému zajištění na stáří dvacet let, než se tamní politická reprezentace shodla. Potřebné výrazné reformy se však v nejbližších letech zřejmě bohužel nedočkáme, když čas na provedení tohoto kroku současné politické reprezentaci prozatím ubírá soustředění pozornosti na jiné akutní problémy negativně působící na finanční kondici země.

Co byste poradil současným důchodcům nebo lidem po padesátce? 

Lidé, kteří jsou již v postproduktivním věku, nemají moc možností, jak se se současnou situací vyrovnat. Pro akumulaci kapitálu na později už není příliš prostoru, ledaže jim kondice a situace na trhu práce dovolí nadále si přivydělávat. Spíše by měli uvážlivě pracovat s prostředky, které již mají k dispozici a jejichž jsou příjemci, a rozhodně se vyhnout větším výdajům za zbytečnosti v podobě například předraženého „zázračné nádobí“ apod.

Současně bych jim doporučil myslet především na sebe a nevkládat všechny úspory tzv. do dětí. Tento fenomén je zde hluboko zakořeněný a vede k částečně „falešné“ chudobě penzistů. Ti zapomínají v zájmu rychlého vyřešení bydlení, mobility, ale také třeba dovolené nebo jiných zbytných požitků jejich dospělých dětí na svoji budoucnost. A ta trvá nyní v důchodovém věku přibližně 20 let – to není krátká doba.

Vzhledem ke kratšímu investičnímu horizontu, a tedy i možnosti vyčkat na vyrovnání případných ztrát, by pak mělo s rostoucím věkem minimálně docházet ke snižování podílu majetku v rizikových investičních nástrojích. Konzervativní a vyvážené nástroje v současnosti sice nejsou schopny pokrýt vysokou inflaci, nicméně je lepší mít nižší výnos, než prostředky uložené „pod polštářem“.

^REKLAMA

Lidé ve věku padesát let a více mají ještě ve srovnání s lidmi v důchodovém věku určitý prostor pro akumulaci kapitálu. Měli by tedy tento čas v maximální možné míře využít. Pokud mají penzijní připojištění, měli by přejít do účastnických fondů, které byť nesou riziko ztráty, poskytují ve srovnání s garantovanými produkty vidinu kladného výnosu, což platí v období zvýšené inflace dvojnásob. Případně pokud mají jiné rezervní finanční prostředky, které chtějí spotřebovávat ve stáří, měli by být jejich investice nastaveny jako vyvážené s významnou dynamickou složkou. Investovaná či spořená částka by pak měla být nastavena na maximální možnou úroveň.

Každopádně jakoukoli takovou změnu by měl každý klient konzultovat se svým poradcem, který dokáže vyhodnotit na základě zkušeností a znalostí klienta vhodnost změny a nastavení produktu.

Jak si podle vás vedly penzijní společnosti v minulém roce? 

Hospodářské výsledky penzijních společností, alespoň pokud jde o auditované výsledky, ještě nejsou známy. Můžeme soudit jen podle předběžných čísel. V případě, že dotaz směřoval na zhodnocení vývoje účastnických a transformovaných fondů, tak platí, že dynamické fondy si vedly výborně a z velké části se jim podařilo využít akciové rally.

Například Akciový účastnický fond UNIQA si loni připsal výnos 24,5 %, což byl na tuzemském trhu nejlepší výsledek. Je třeba ovšem říci, že šlo opravdu o mimořádný rok, který nebude snadné zopakovat. Navíc nelze soudit podle jediného roku, člověk musí vždy sledovat výsledky v čase. Na výnos konzervativních nástrojů mělo největší vliv zvyšování úrokových sazeb, což naopak vedlo k záporné výkonnosti u konzervativních fondů.

Podle sdělení Asociace penzijních společností v ČR činil příspěvek účastníka v doplňkovém penzijním spoření loni průměrně 829 korun měsíčně, tedy o 17 korun více než v předchozím roce. Průměrný měsíční příspěvek účastníka v penzijním připojištění loni činil 781 korun. Příspěvek zaměstnavatele pobíralo ve třetím pilíři na konci roku 2021 1,132 milionu účastníků, tedy zhruba čtvrtina z celkového počtu. Průměrný měsíční příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění loni byl 1055 korun a na doplňkové penzijní spoření 1143 korun. Z těchto čísel je patrné, že ještě zdaleka není vyčerpán potenciál tohoto finančního nástroje.

^REKLAMA

Vzhledem k jeho všestrannému nastavení pro různé typy investorů a k relativně velké podpoře mají penzijní společnosti ještě rezervy v přesvědčení svých klientů, aby vklady i příspěvky zaměstnavatelů optimalizovaly.

Je podle vás státní podpora penzijního spoření dostatečně? 

Státní podpora by určitě mohla být vyšší, aby více vedla lidi ke spoření. V České republice totiž představuje výše státní podpory jednu z hlavních motivací pro výběr daného produktu. I když z čísel výše vyplývá, že v praxi je vlastně česká populace využívá nedostatečně. Ale vzhledem k současnému stavu veřejných financí nelze příliš očekávat, že by v nejbližších letech došlo k výraznému navýšení státní podpory.

Prostor tedy vidím spíše v motivaci ze strany penzijních společností i státu, aby lidé se svými příspěvky více pracovali: zejména vyladili výši pravidelných vkladů daňově i z hlediska státního příspěvku. A u mladších segmentů zákazníků doporučuji poněkud dynamičtější strategii. Stále vidíme příliš mnoho třicátníků a čtyřicátníků s konzervativními fondy.

Minulý rok se hodně dařilo akciím, co byste doporučili pro letošní rok? 

Spoření na stáří je běh na dlouhou trať. Bez ohledu na výsledky dynamických fondů v loňském roce, i v letošním roce platí pro investory s dlouhodobým investičním horizontem, že by měli v maximální míře využívat dynamické nástroje. Trpělivost je základní výbavou, zvláště v současné krizové a turbulentní době, kdy hodnoty mohou skákat nahoru a dolů. A vždy se vyplatí sledovat dlouhodobější výkonnost, tedy minimálně za horizont 5 let.

Lidé budou po několika letech reálného růstu mezd nyní díky vysoké inflaci chudnout. Vnímáte již nějaké dopady nižšího zájmu o investice? 

V rámci penzí nevnímáme snížení příspěvků klientů, tam je situace spíše rostoucí, i když velmi mírně. V oblasti investic jsme ve dvou pandemických letech zaznamenali velký nárůst zájmu o investování. A to je zdravý trend, pokud začátečníci svěří své prostředky podílovým fondům. Nedoporučoval bych přímé investice nebo investování přes on-line aplikace. Tyto cesty jsou určené vyspělým investorům se stabilním přehledem a správnými investorskými návyky. Začátečníci mohou podléhat emocím nebo stresu ze střídavé volatility svádějící k neuvážené změně strategie.

Je možné, že krizí zase zájem o investování opadne, ale zatím takový trend neregistrujeme.

Jaká by byla vaše rada v současné turbulentní době na optimální investici?

Rada je relativně jednoduchá. Držet se svého investičního plánu, který vyplývá z investičních cílů, horizontu a rizikového profilu investora. Turbulentní období byly, jsou a budou. Dlouhodobý investor při svém investování zažije několik výrazných poklesů a růstů. Důležité je nepodlehnout emocím a dodržovat nastavená pravidla. Vždy je mít na paměti, že jde o nástroj dlouhodobý, klidně v řádu několika desítek let.

Pavel Vaněk vystudoval Mendelovu univerzitu v Brně, obor Ekonomika a management. V oblasti investic působí už od roku 2007. V současné době zastává pozici ředitele penzí a investic ve finanční skupině UNIQA.