České HDP je na hraně stagnace

„Na výdajové straně k mezičtvrtletnímu růstu HDP přispěla pouze domácí poptávka. Mírný růst hrubé přidané hodnoty byl podpořen skupinou odvětví služeb, naopak průmysl a stavebnictví stagnovaly,“ sdělil Vladimír Kermiet, ředitel odboru národních účtů ČSÚ.

„Hrubý domácí produkt v letošním druhém čtvrtletí vzrostl i navzdory palčivým problémům, které trápí tuzemskou ekonomiku. Je třeba si však uvědomit, že srovnávací základna minulého roku je relativně nízká, což v kontextu negativních faktorů působících v tuzemsku i přicházejících z vnějšího prostředí nedává příliš důvodů k optimismu. Kombinace růstu vstupních nákladů, omezené kupní síly v důsledku inflace a nejistoty na globálních trzích se s největší pravděpodobností projeví již v nejbližších měsících, kdy mnoho firem bude muset přistoupit k drastickým úsporným opatřením, včetně propouštění zaměstnanců. I když se toto propouštění bude týkat zejména administrativy, nemohou ani pracovníci jiných profesí očekávat zvýšení mzdy, protože na to mnozí zaměstnavatelé jednoduše nebudou mít zdroje,“ komentuje Petr Kymlička, partner poradenské skupiny Moore Czech Republic.

Podle Vít Hradil, hlavního ekonoma Cyrrus, čtvrtletní růst o 0,2 % nelze v historickém kontextu považovat za nijak oslnivý, v současné situaci se jednalo spíše o mírně pozitivní zprávu. „Bohužel, s těmi je pravděpodobně pro letošní rok již konec. Zatímco v dnes zveřejněných číslech ještě alespoň domácí poptávka odolávala okolnostem a posouvala ekonomiku na vyšší obrátky, inflační tlaky ji v nejbližší době prakticky jistě otočí do záporného teritoria. Neúprosně v tomto ohledu působí data o české spotřebitelské náladě, která dosáhla svého historického dna. Kromě domácností již chlad přichází i z podnikové sféry, která po dvou letech nepřetržité růstové tendence nově také hlásí zhoršování podmínek. Ačkoliv pokračující pročišťování dodavatelských řetězců zde sehrává pozitivní roli, jeho příznivý vliv je současně odmazáván růstem vstupních nákladů a v nedávné době i uvadáním objemu zakázek. Ekonomické kondici Česka pak v nejbližší době rozhodně nepřidá ani bilance zahraničního obchodu, která zůstane pod tlakem drahých dovozů energií a utlumeného exportu průmyslového zboží. Vzhledem k nadále neutěšené geopolitické situaci zde navíc není výrazné zlepšení na dohled. Na katastrofické scénáře je ovšem stále brzy, a pokud energetická krize nevyeskaluje do stavu přídělového hospodaření a nucených odstávek výrobních podniků, očekáváme nadále za celý letošní rok růst na úrovni 2,2 %. I to je ovšem poněkud chatrný výsledek s ohledem na skutečnost, že má česká ekonomika po dvou letech pandemie co dohánět.“