Analýzy ze Spořky: Právo platit hotově by se mělo nikoli posílit, ale naopak zcela zrušit

Klíčovým argumentem ve prospěch povinnosti obchodníků přijímat hotovost je, že mnohým z nás vadí u bezhotovostních plateb ztráta anonymity neboli vznik „digitální stopy“. Vedle toho se objevuje i obava, že některým našim spoluobčanům (zejména asi těm nejstarším) není placení bezhotovostně dostupné, protože nemají bankovní účet nebo k němu zřízenou platební kartu. Pro úplnost dodejme, že při platbách v hodnotě nad 270 000 Kč má prodávající zákonnou povinnost hotovostní platbu odmítnout: v tomto případě nad úvahami o anonymitě převážila v očích zákonodárců snaha potírat praní špinavých peněz.

SITUACE V ZAHRANIČÍ

V zahraničí není situace jednotná. Například ve Švédsku a v USA (s možností odchylky v jednotlivých státech federace) je výslovně dovoleno hotovost odmítnout. V mnoha dalších zemích je tato věc předmětem debaty a v praxi i jisté aplikační „mlhy“. Ostatně i v Česku se před pár lety ministerstvo financí vyjádřilo tak, že z českých zákonů absolutní povinnost přijímat hotovost neplyne.

NECHME VOLBU PLATEBNÍCH METOD NA POPTÁVCE A NABÍDCE

Jádrem sporu je tedy konflikt dvou zájmů: na jedné straně zájem některých plátců vyhnout se úniku osobních dat o jejich platbách (a případně se vůbec vyhnout nutnosti zřizovat si nebo používat bankovní účet), a na druhé straně zájem jiných plátců a některých obchodníků vyhnout se otravným aspektům používání hotovosti.

Za těchto okolností se mně jako správné jeví neupřednostňovat legislativně ani jeden způsob placení. A tím pádem dovolit trhu, aby našel řešení samovolně. Jedině poměření poptávky po každém způsobu placení a jeho nabídky totiž může odhalit, který z uvedených faktorů je pro většinu z nás silnější. Pokud mnoho kupujících hodně stojí o placení hotově a pokud tento způsob placení nebude pro prodávající o mnoho dražší než ten bezhotovostní, možnost platit hotově zůstane samozřejmostí. V opačném případě se bude trh samovolně posouvat od hotovosti pryč.

CO KDYBY TRH ZAMÍŘIL OD HOTOVOSTI PRYČ?

Platbu hotově by mnozí obchodníci nejspíš zachovali i v tomto případě, ale pravděpodobně za příplatek. Podobně jako nebylo po nástupu vlaků a autobusů zavedeno právo přepravovat se i nadále kočárem, takže pokud někdo dnes o takovou dopravu přece jen stojí, možnosti najde, ale musí si za ni oproti moderní hromadné dopravě připlatit. Nebo podobně jako nebylo po nástupu večerek a obchodů na pumpách zavedeno právo nakoupit si v nich potraviny za stejnou cenu jako v běžném obchodě, takže pokud někdo potřebuje nakoupit jídlo přece jen pozdě večer nebo na pumpě, musí si za to oproti běžným obchodům obvykle připlatit. Takových příkladů, kdy si za jisté pohodlí nebo snížení nějakého rizika musíte připlatit, je spousta.

Jestliže bychom i v případě ústupu od hotovosti chtěli chránit zájmy těch, kteří nejsou na placení bezhotovostně vybaveni, dá se to řešit – po vzoru například sociálních dávek – selektivní podporou ze strany státu: ať už formou dotací obchodníkům, aby možnost platit hotově pro takové lidi zachovali, nebo formou výpomoci přímo daným zákazníkům směrem k tomu, aby si k bezhotovostnímu placení cestu přece jen našli.

PRÁVO NA PLATBU HOTOVĚ TEDY ZCELA ZRUŠME

Právo platit hotově je ovšem ve skutečnosti už dlouhá léta výslovně zakotveno především v § 5 odst. 1 zákona o oběhu bankovek a mincí. (Daný zákon uvádí několik zřídkakdy nastávajících výjimek, jako jsou například platby více než padesáti mincemi, platby pamětními mincemi nebo platby bankovkami a mincemi různě poškozenými.)