ECB na začátku dubna zrychlila přímé nákupy aktiv (z 60 na 80 miliard eur měsíčně), minimálně další tři měsíce ještě nebude nakupovat korporátní dluhopisy a je odkázána čistě na vládní cenné papíry.
Strach z Číny a řady globálních rizik také zatím soudě podle inflačně indexovaných dluhopisů netlačí investory k sázkám na vyšší reálné výnosy. Nehledě na relativně slušné výkony německé ekonomiky jsou tak investoři ochotni tolerovat v německých inflačně indexovaných dluhopisech hluboce záporný reálný výnos (-0,9 % na 10 let). To je extrémně pesimistický pohled na svět, trhy ale nemusí z těchto sázek v nejbližších měsících rychle vyskakovat.
V neposlední řadě německému bundu v poslední době pomáhá silnější euro, respektive slabší americký dolar. Tím, že Fed výrazně přibrzdil utahování měnových kohoutů a oslabil dolar, sice pomohl vzhůru dlouhodobým inflačním očekáváním v USA. Současně ale znovu zchladil inflační očekávání v eurozóně, která spadla do blízkosti historických minim (1,42 %).
Je pravda, že na současných úrovních již od eura další zisky nečekáme. Jednak proto, že americký Fed nakonec přece jen v tomto roce ještě úrokové sazby posune směrem vzhůru. A především proto, že euro podle nás také podceňuje řadu politických rizik, které mohou přinést nejbližší měsíce. Je to zejména červnové referendum o Brexitu a červencová mamutí splátka řeckého dluhu, která může vyostřit dnešní neshody mezi skupinou řeckých věřitelů. I když ale euro z těchto důvodů oslabí, těžko to zafunguje jako impuls k prodeji bezpečných německých dluhopisů. Pravou prodejní panika na německém bundu podle nás může nastartovat teprve, až se na evropskou scénu opět vrátí obavy z inflace.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny
REKLAMA
