Ač se to nezdálo příliš možné, tak ČNB zvýšila svůj výhled inflace na rok 2017, což jí umožnilo potvrdit stávající kurzový závazek a současně i zopakovat termín pravděpodobného exitu koruny ze stávajícího kurzového systému avizovaný na polovinu příštího roku. Inflace by se v horizontu roku a půl měla dostat na 2,5 % a v průběhu roku 2018 by se měla podle ČNB vracet k cíli. Je však otázkou, zda tuzemské mzdy budou mít v době globalizovaných trhů dostatečnou sílu na tak rychlý vzestup inflace. I když centrální banka hovoří o vyrovnanosti rizik, my vidíme rizika stále ještě vychýlená na protiinflační stranu.Nejistotu do avizovaného načasování exitu vnáší i ECB, která má do března praktikovat politiku kvantitativního uvolňování, a není až tak jisté, zda si tuto epizodu masivního tisku eur nebude chtít ještě prodloužit. Alespoň tedy v zájmu předlužených zemí, které se na poptávce po dluhopisech ze strany ECB stávají stále více závislé. Byla by to totiž zvláštní situace, kdyby ČNB v souladu s prognózou v té době uvolnila korunu, prudce zvýšila své sazby a věřila, že česká měna zůstane vůči euru stabilní, zatímco ECB by nepolevovala ve své tiskové aktivitě a navíc držela sazby v záporu. Ale to už je příliš moc kdyby.
Nezbývá, než sledovat každé další inflační číslo a vedle toho podrobně analyzovat mzdové tlaky, které by mohly rozhýbat poptávkou inflaci a umožnit konečně návrat měnové politiky do normálního režimu. Jak je vidět na většině makroekonomických parametrů a nakonec i na ziskovosti tuzemských firem, ČR si může dovolit silnější měnu, než od roku 2013 uměle má. Jako dobu, kdy se tak stane, vidíme stále období okolo poloviny příštího roku s rizikem mírného odkladu.
Petr Dufek
Analytik ČSOB