Kovoprůmysl: kvůli cenové nestabilitě chtějí firmy převzít kontrolu nad surovinami

„Ceny komodit v posledních letech výrazně kolísají a nejspíš tomu tak bude i nadále. Ve snaze uspět na trhu i za těchto podmínek přistupují kovoprůmyslové podniky stále častěji k tzv. vertikální koncentraci. Skupováním dodavatelů dostávají pod kontrolu ceny vstupů, ale také si zajišťují přístup ke strategickým surovinám,“ vysvětluje Jan Linhart, Partner, služby pro výrobní a průmyslové podniky, KPMG Česká republika.

V uplynulém roce 28 procent firem realizovalo fúze a akvizice, obdobně na tom kovoprůmysl bude i v následujících dvou letech. Pravděpodobnost takovéto expanze je přitom u výrobních podniků v kovoprůmyslu o 48 procent větší než u výrobních podniků obecně. V případě integrovaných oceláren se může jednat o akvizici aktiv kvůli železné rudě nebo koksárenskému uhlí k vytápění vysokých pecí. U malých oceláren může jít o koupi společnosti, která zpracovává kovový šrot. Primární výrobci hliníku se zase snaží zajistit si zdroje bauxitu a oxidu hlinitého.

Firmy budou v následujícím období dosahovat růstu také zvyšováním výrobních kapacit (30 procent respondentů), zakládáním společných podniků a strategickými partnerstvími (22 procent) a investicemi do výzkumu a vývoje nových produktů (11 procent). Důležitými kroky jsou především standardizace vstupů i výrobních procesů, snižování nákladů a zkracování dodavatelského řetězce.

„Hlavním cílem všech těchto aktivit je maximálně zefektivnit provozní náklady, což je priorita pro dvě třetiny kovoprůmyslových podniků. Kapitálová náročnost projektů totiž zpravidla vyžaduje vysokou míru financování, a tyto náklady jsou tedy velmi významnou položkou podnikání v kovoprůmyslu,“ uvádí Jan Linhart.

V současných podmínkách se firmy v kovoprůmyslu zaměřují také na řízení měn a rizik. Vzhledem k pokračující krizi v eurozóně musejí být například připraveny zvládnout výkyvy směnných kurzů, případně i selhání či neplnění ze strany bank.

^REKLAMA