Pravda je, že jsem s označením „šéfredaktor“ měl trochu vnitřní potíže 🙂 Jsem opravdu spíše finančním poradcem, občas jako právě teď píšícím. Ale novinářem pracujícím pro finanční poradce? Proto dnes mám úvahu poněkud finančně-poradenskou.
Navážu vlastně na oživenou diskusi pod článkem pana Víta Kalvody. Ostatně téma se objevuje také náznakem v dnešním článku pana Pavla Hanzla, nicméně jakoby z druhé strany. Mám na mysli užitečnost naší služby klientům.
Když shrnu proces běžného obchodního případu, pak většinou na doporučení spokojeného současného klienta domluvíme telefonem schůzku s potenciálním klientem. Seznámíme se, zanalyzujeme stav rodinných financí, na další schůzce (dle toho jaké má klient priority) předložíme řešení konkrétní situace nebo finanční plán.
Je zde jasné, že mezi analytickou schůzkou a dalším setkáním proběhla na naší straně třeba 2 až 3 hodinová práce na konkrétním řešení. Je to práce zatím nijak nezaplacená, ačkoliv značně odborná.
A nyní ten problém: Na jakou kvalitu řešení je obecně klient v zemích koruny české připraven? Samozřejmě nejde o to uvažovat tak, že „klienta okradu jen trošku, vůbec ne tolik, co třeba ošklivý nepřátelský pojišťovací agent“. Jde mi o postižení určité normality nebo normy v rámci našeho oboru. Žádná kritéria totiž nejsou nikde přesně definována.
REKLAMA
Když uvážíte, že na takovou spotřební věc, jako je automobil, má každý chlap svůj vyhraněný názor, protože s autíčky si většinou hraje od dob mateřské školy, a srovnáte to s tématem rodinných financí, které se ani ve školách neučí, zjistíte hrozný nepoměr. Lidé si ho neuvědomují, protože o penězích se mezi sebou běžně baví. Ale nikdy ne zcela otevřeně, neboť je to příliš choulostivé téma, na rozdíl od posuzování, zda je užitečnější vlastnit VW Passat nebo Dacii Logan. Vnitřní pocit kompetentnosti ale vzniká v obou dvou případech.
V objektivním srovnání dvou automobilů lze po nějaké době dospět k vlastnímu názoru (porovnáte výkon motoru – mimochodem konstrukci motorů jste se učili ve fyzice druhého stupně základní školy, prostor pro cestující, dílenské zpracování a třeba i jiná, pro vás důležitá kritéria).
Ale nabízené finančně-poradenské řešení obvykle klienti jednak nemají možnost srovnat s jiným, druhak kritéria, dle kterých by se dalo srovnávat, jsou zcela mimo chápání spotřebitelů a jak jsem psal, společensky uznaná objektivní kritéria nebyla dosud sepsána. Bohužel.
Má potom cenu hledat objektivně nejvýhodnější řešení? Jestliže připustíme, že ano, pak jakou přesně tržní cenu má toto hledání? A jak toto hledání finančnímu poradci zaplatit? Není lepší jít nějakou zlatou střední cestou? Lepší jak pro klienty, tak pro poradce?
