Životní pojištění jako jedna z důležitých součástí finančního plánování by mělo zejména zaručit osobám závislým na příjmu pojištěného o z finančního hlediska bezproblémové překlenutí případného nepříjemného období. To je jeden z hlavních důvodů, proč produkty životního pojištění unikají ze zorného pole zejména mladší generace nepociťující potřebu zajistit své nejbližší okolí.
Dle průzkumu společnosti LifeSearch mělo loni ve Spojeném království ve skupině lidí mladších 35 let zhruba pouze 30% sjednáno nějaký produkt životního pojištění. Výzkum navíc odhalil, že velká část z těchto lidí nemá sjednán vhodný typ pojistky proto, aby tato plnila jejich případné potřeby. Výsledky anglického průzkumu vesměs potvrdila i analýza českých podmínek provedená studenty Vysoké školy ekonomické v Praze uveřejněná 26. 4. 2007 v Hospodářských novinách.
I přes relativně vysoké procento nepojištěných osob (vzhledem k ostatním věkovým skupinám) nelze do budoucna při stávajících podmínkách očekávat významnější nárůst trhu. Nenasycenost trhu životního pojištění pro mladé je proto pouze zdánlivá. Většina volných prostředků mladší generace totiž v současnosti směřuje do jiných, z finančního hlediska zajímavějších produktů, nejčastěji to je stavební spoření (skoro 75%). Tento fakt tak jen demonstruje klíčový rozdíl oproti starším generacím – jinou hierarchii priorit, protože finanční rozhodování mladých je dnes motivováno často zejména touhou po vlastním bydlení.
Je tedy zřejmé, že k dosažení této cílové skupiny budou pojišťovny i finanční poradci muset udělat ještě velké množství práce. Jednak aby lépe porozuměli jejím potřebám, ale zejména aby byli schopni s ní lépe komunikovat a zdůraznit možnosti poskytované životním pojištěním. Zdá se totiž, že většina mladých lidí nevěnuje příliš pozornosti výběru vhodného produktu v této oblasti. Rozhodujícím faktorem je jednoznačně cena pojištění a jen malá část mladých věnuje při rozhodování dostatečné množství času na to, aby vyhodnotila své potřeby. Je proto důležité, aby si tito lidé uvědomili, že výše každoroční placené částky představuje pouze jedno z kritérií, dle kterých je zapotřebí se rozhodnout.
Jedním z důvodů poněkud lehkovážného přístupu mladší generace je bezesporu nízká míra důležitosti, které životnímu pojištění přikládá. Přelomovým bodem v přístupu k budoucnosti (a k životnímu pojištění) je jednoznačně až významnější navýšení osobního majetku (nejčastěji nákup nemovitosti) jdoucí velice často ruku v ruce s dalšími důležitými životními kroky (sňatek, potomek apod.). Kromě toho je dalším z častých důvodů uzavření pojistky žádost o významnější úvěr, u kterého je životní pojištění požadováno jako nutná podmínka pro jeho udělení.
REKLAMA
Vzhledem k různým „balíčkovým“ kombinacím nabízeným pojišťovnami navíc považuje řada lidí u nás životní pojištění hlavně za jeden z možných spořících nástrojů. Většina potenciálních zákazníků proto při hodnocení zaměří svou pozornost kromě na výše ročních plateb a dalších poplatků také na částku, kterou jim pojišťovna vyplatí v případě dožití. Nicméně zde je na místě zdůraznit, že životní pojištění představuje na prvním místě pojistný produkt a z pohledu návratnosti vložených prostředků tak nemůžou dosavadní pojistky tohoto charakteru konkurovat na příklad již výše zmíněnému stavebnímu spoření či dokonce z daňového hlediska výhodnějším otevřeným podílovým fondům.
Není bez zajímavosti, že mezi obecné důvody pro neuzavření životního pojištění se u nás na jednom z předních míst objevuje nedostatek finančních prostředků. Přes 40 % dotázaných přiznalo, že na produkty typu životního pojištění jim v jejich osobním rozpočtu nezbývá dostatek financí. Lze tedy bez nadsázky tvrdit, že životní pojištění je v Čechách obecně bráno za jakýsi nadstandard, a to i přes skutečnost, že nejlevnější pojištění rizikového typu na částku zhruba 1 milion Kč u nás může 30tiletý muž pořídit zhruba od 5000 Kč ročně.
Prostorem pro růst počtu mladších osob, které uzavřou životní pojištění, se tak v současnosti jeví např. oblast skupinových pojištění. Ty dnes svým pracovníkům nabízí v rámci svých zaměstnaneckých sociálních programů stále více zaměstnavatelů. Zaměstnavatel u nich vystupuje jako pojistník a uzavírá pojistku pro své zaměstnance v rámci jedné pojistné smlouvy. Při stejném pojistném krytí je pak pojistné mnohem nižší.
Obecně tak lze tvrdit, že oblast životního pojištění pro mladší generaci představuje v současnosti oblast, v níž nelze čekat přílišnou expanzi trhu. Na vině je zejména skutečnost, že životní pojištění není spořícím ale hlavně zajišťovacím nástrojem. Pro mladé lidi bez závazků, kteří v dohledné době neplánují rodinu a své priority vidí v jiných oblastech než zajištění svých blízkých, tak pojištění pro případ smrti není potenciálně zajímavým produktem. Přesto však lze očekávat rostoucí snaha nalákat mladé na životní pojištění a stranou zájmu pojišťoven zřejmě nezůstane ani tvorba nových produktů právě pro tuto skupinu obyvatel.
Ilustrační foto: archiv autora
