Nedělnímu summitu EU a G20 předchází řada schůzek. Na té středeční se sešli francouzský prezident Nicolas Sarkozy, německá kancléřka Angela Merkelová, současný a budoucí šéf Evropské centrální banky (Jean-Claude Trichet a Mario Draghi) a šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardová.
„Setkání trvalo dvě hodiny a nikdo jeho závěry nekomentoval. To tři dny před klíčovým summitem rozhodně nepůsobí pozitivně,“ komentoval jeho závěry Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny. Důvodem je zřejmě snaha Francouzů „ navýšit palebnou sílu EFSF skrze přímé půjčky od ECB (záchranný fond by získal bankovní licenci). To se nelíbí jak Němcům, tak především ECB.“ Jinými slovy: Další zadlužování a tisk peněz. Jen místo 2 bil. EUR bude nejspíš 1 bil. EUR.
(1 bil. EUR = 1 000 000 000 000 EUR)
Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank, to vidí také černě: „Nyní sice ještě uvidíme další přetahování a předstírání, ale postupně se budeme přesouvat k neúprosnému snížení dluhu a rozšiřování zodpovědnosti za špatná rozhodnutí v minulosti.“
Snížení dluhu není nic jiného než default, krach, bankrot či „restrukturalizace“, jak se s oblibou dnes říká, aby to neznělo příliš fatálně. A Steen Jakobsen není jediný, kdo vidí „snížení dluhu“ jako jediné východisko. „Před summitem [zbývá] dořešit řadu dalších palčivých otázek, a to především o kolik osekat řecký dluh a jak pomoci bankám,“ uvádí ve svém komentáři Jan Bureš.
REKLAMA
Podle Aleše Michla, hlavního analytika Raiffeisenbank, je jediným řešením dluhové krize v eurozóně vystoupení Řecka (a dalších nesolventních zemí) z eurozóny, které povede ke krachu řeckého bankovnictví s nutností „rekapitalizace“ řeckých bank. Je ale skeptický k tomu, že by toto řešení nastolil již nedělní summit. Přeci jen: Blíží se parlamentní volby ve Francii a USA a stranické volby do komunistické strany v Číně… a tak se pravděpodobně budeme 12 měsíců plácat, než se posbírá dostatek politické odvahy k rychlému řezu.
Aleš Michl v tomto týdnu představil zajímavý rozklad scénářů pro eurozónu a Evropskou unii. Většina z nich končí revolucí. Až na poslední s odchodem Řecka a jeho „obětováním“. Ani pak se ale Evropské unii nezačne dařit lépe jak mávnutím kouzelného proutku – jen se zkrátí doba recese s finanční krizí na 15 měsíců a následné ozdravění na 18 měsíců. I tento scénář je ale proti desetiletým stagnacím malovaným jinými ekonomy optimistický. Důvodem pro rychlé ozdravění je fakt, že reálná ekonomika je v pořádku.
Schéma 1 a 2: Scénáře vývoje eurozóny/Evropské unie a Řecka 
Zdroj: Aleš Michl, Raiffeisenbank
REKLAMA
Teprve po odchodu Řecka a případně i dalších nesolventních zemí je otevřena cesta k federalizaci Evropské unie.
Jaký je váš názor na budoucnost eurozóny a Evropské unie?
