5 +1 zaručených investic, které neměly selhat, ale selhaly…

1. Energetická společnost Enron

Ještě v roce 2001 byla společnost Enron sedmou největší společností v USA s ročním obratem 100 miliard dolarů. Tisíce lidí věřily její síle a investovali své životní úspory. Management však našel způsob, jak zaujmout výsledky i bez skutečného růstu. Pozdější vyšetřování potvrdilo manipulace s účetnictvím, padělání a uplácení daňových úředníků. Firma si v daňových rájích vytvořila tisíce malých společností, ale nevykazovala je jako své dcery. Tyto firmičky probíraly dluhy Enronu a braly si úvěry. Enron zůstával důvěryhodný.

Když to o pár měsíců prasklo, investoři ztratili 32 miliard dolarů, 20 tisíc lidí se ocitlo bez práce a statisíce lidí přišly o úspory.

2. Hedgeové fondy Bernarda Madoffa

Byl respektovaným filantropem a finančníkem. Mezi jeho klienty patřili průmyslníci, renomované banky, investiční fondy, velké nadace, charitativní spolky a tisíce drobných investorů. Zázračně „investoval“ a jeho klienti mu důvěřovali. Netušili, že Madoff se inspiroval italským podvodníkům Carlem Ponzi. Ponziho schéma, známá také jako pyramidová hra, znamená vyplácení předchozích investorů z nových vkladů. Kdyby nevypukla finanční krize, možná by byl Madoff uznávaným investorem dosud. V prosinci 2008 mu však došla hotovost a neměl jinou možnost. Pravdu věnoval svým synům jako předčasný vánoční dárek. Ti hned utíkali na policii.

Výsledkem Madoffovy dřívější pyramidy je zpronevěra 65 miliard dolarů a kromě tisíců drobných investorů, kteří přišli o životní úspory, se v obrovských problémech ocitly i mnohé velké banky.

3. Reality

Běžní Američané a také tamní banky věřili, že ceny nemovitostí budou neustále růst. I proto nebyl problém získat hypotéky vysoko nad 100% hodnoty zastavené nemovitosti a proto se Američané stěhovali do domů, jejichž ceny neodpovídaly jejich příjmům. Problémy nastaly, když se vlivem vyšších úroků staly hypotéky příliš drahé. Američané sice byli naučení na osobní bankroty, ale tentokrát se v podobné situaci ocitlo příliš mnoho lidí. Zabavené nemovitosti najednou nebylo komu prodávat, ceny realit začaly prudce klesat, trh zamrzl a v problémech se ocitly hypoteční domy Fanny Mae Freddie Mac, následně i pojišťovna AIG, která postavila svůj byznys na pojišťování hypotečních úvěrů.

Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Krize se rychle rozšířila na celé hospodářství a zachvátila téměř celý svět

4. Státní dluhopisy 

Když v roce 2004 hodnotili představitelé MOV hry 28. olympiády v Aténách, odpustili si tradiční formulace, že končící hry byly „nejlepší v dosavadní historii“. Absence této očekávané diplomatické fráze mohla být vážným varováním před řeckou pohodlností.

Neserióznost tamních politiků způsobila, že země padělala ekonomické údaje a v eurozóně se ocitla podvodem. Finanční krize eskalovala problémy Řecké republiky. Následná dluhová krize dosud straší celou Evropu a směřuje ji do recese.

Ještě v roce 2008 platila věta, že státní dluhopisy jsou jedním z nejbezpečnějších instrumentů a přesto, že to historie stokrát vyvrátila, mezi lidmi se vžilo, že stát přece nemůže zkrachovat. Dnes to už neplatí, a pokud někdo vlastní řecké dluhopisy, raději o tom mlčí.

Nemluvě o tom, že Ezop si zatím nevybral celý honorář za bajku o chytrých Řecích a naivních Němcích.

5. Státní průběžný penzijní systém

Poválečné oživení Evropy by nebylo možné bez peněz občanů. Vlády našly způsob, jak tyto zdroje vytáhnout od lidí bez bolesti, průběžný penzijní systém sliboval doživotní důchod. V časech populační exploze to vypadalo velmi lákavě. Tehdy nikomu nevadilo, že jde o stejný princip, na jakém jsou postaveny pyramidové hry. Problémy nastaly, až když začal klesal počet nově narozených dětí a penzisté začali žít déle.

Dnes už není žádným tajemstvím, že průběžný penzijní systém se dříve či později zhroutí, nebo bude prohlubovat deficit veřejných financí. Vlády proto hledají alternativu. Nevyhneme se tak změně vyplácení důchodů nebo prodloužení věku odchodu do penze. Obě alternativy jsou svým způsobem haircutem (odstřižením) části dluhu, který má stát (Sociální pojišťovna) vůči věřitelům (střadatelům). Co je však v tomto případě zajímavé, dlužník přistoupí k haircutu svévolně bez dohody s věřitelem.

Většina investic selhala pro nedostatečnou kontrolu. O žádné investici se sice nedá říci, že je 100%, ale stejně se nedá říci, že automaticky selže. Riziko však vždy snáší investor a právě on by měl důsledně posuzovat všechny možnosti a odhalovat potenciální selhání.

Nechceme odrazovat od investování, jen upozorňujeme, že každou investici je třeba pečlivě zvážit. A nezapomínat na pět jednoduchých pravidel: