Lokální měny: zajímavá alternativa a lék na měnové války?

Říká se, že peníze jsou motorem pokroku. V dnešní době o tom stále více lidí i ekonomů začíná pochybovat. Jak o samotných penězích a jejich (ne)hodnotě, tak o funkci a problémech, které ekonomice přinesly. Znehodnocování peněz, měnové války, protekcionizmus, to všechno má vliv na současnou ekonomickou situaci ve světě. Poslední dluhová krize rozšiřující se z Evropy do celého světa odhaluje nedostatky měnových systémů a ekonomové přicházejí s různými řešeními, která mají větší či menší šanci na úspěch.

Mezi nimi je také myšlenka o novém globálním měnovém systému, ale v lokálním měřítku již takové alternativní měnové systémy dávno fungují. Zatím posledním místem, kde se používání alternativního platebního nástroje, v tomto případě kvůli zhoršující se situaci z důvodů krize, zavedlo, byl jeden z řeckých přístavů Volos, kde lidé začali platit temy, alternativní měnou, kterou získávají prodejem svých věcí. Obchoduje se prakticky se vším a systém funguje na bázi virtuálních peněz. Vláda podobný princip podporuje a přístav Volos není jediným v zemi, kde k podobnému kroku přistoupili.  

Možná překvapivou informací je skutečnost, že podobných iniciativ funguje po světě několik a jsou založeny buď na vysloveně lokálním principu, kdy alternativní měna funguje pouze v daném městě, nebo regionu, anebo se rozšířily prakticky do celého světa.

Do první skupiny vysloveně regionálních měn, kterým se podařilo uchytit a zaznamenat rychlý rozvoj je německý chiemgauer, který  vymyslel učitel ekonomie se svými žáky v Bavorském městě Prien am Chiemsee. Co bylo v roce 2003 projektem na seznámení žáků s principy ekonomie, to se po pomalejším rozjezdu stalo jednou z nejznámějších alternativních měn s milionovými obraty, se stovkami zapojených podniků, několika tisícovkami zapojených účastníků a podporou místních bank. Chiemgauery mají k euru kurz 1:1 a jejich zajímavostí je doba platnosti pouze tři měsíce (platnost lze obnovovat pouze sedmkrát a stojí to 8 % z hodnoty ročně), což zaručuje jejich trvalý oběh, čímž se zajišťuje také funkce podpory místní ekonomiky.

Princip dočasné platnosti byl pravděpodobně převzat od jiné německé měny, wära, která vznikla po první světové válce. Hnutí Freiwirtschaft u ní pomocí omezené platnosti (obnovit šla měsíčně nalepením kolku, který měl cenu 2 % hodnoty) chtělo přimět obyvatele k rychlejšímu oběhu peněz a rozvoji ekonomiky. Měna plnila svou funkci zejména v oblastech nejvíce zasažených ekonomickou krizí, ale vláda jí na konci roku 1931 kvůli obavám z podpory inflace zakázala (svou roli velmi často sehrávala také silná lobby bank). Podobně dopadly také pokusy s místními měnami ve třicátých letech v Rakousku a v USA, nebo v padesátých letech ve Francii.

^REKLAMA

V osmdesátých letech začaly lokální měny opět vznikat po celém světě, zejména v Anglii, nebo USA Jednou z nejznámějších je iniciativa pojmenovaná časodolary, která se ale sama netváří jako peníze. Jde spíše o systém sociální péče, v němž se neplatí typickými dolary, ale časodolary – jeden má hodnotu jedné odpracované hodiny. Na odpracovaný čas je navázána také další měna vzniklá v USA, tzv. Ithaca hours, která přišla na svět v devadesátých letech ve městě Ithaca ve státě New York. I ty mají hodnotu jedné odpracované hodiny (neboli deset dolarů), ale je možné je vyměňovat za produkty a služby ve městě a v plánu je také možnost platit v „hodinách“ místní daně. Je v nich zapojeno několik tisíc lidí a stovky obchodů a firem. Podobných lokálních měn jsou dnes v USA desítky.

Na poukazech za jednu hodinu práce je často založen také systém LETS (Local Exchange Trading System), což je asi nejznámější a nejrozšířenější systém alternativních peněz a je rozšířen prakticky po celém světě, včetně České republiky (Letokruh v Českých Budějovicích, ROZLET v Brně a také LETS v Praze, který je jednou z aktivit agentury GAIA). Také tento měnový systém funguje na principu výměny služeb a zboží, které uživatelé běžně nejsou schopni jinak prodat, nebo využít, ale na rozdíl od výše zmiňovaných systémů LETS funguje na online bázi (stejně je dostupný také seznam nabízených služeb a produktů). Měnové jednotky (v ČR například chechtáky, nebo žaludy) jsou většinou rovny jednotkám měny státu, v němž systém funguje. Účastníci mají svůj účet, který může být jak v plusu (po poskytnutí tovaru nebo služby), tak i v mínusu (při využití služby, nebo nákupu zboží, ale úroky se neplatí, což je výhoda) a velikost dluhu je na dohodě členů jednotlivých systémů.

Nejdéle fungujícím systémem alternativní měny je švýcarský Wirtschaftsring, který funguje již od roku 1934. Podobně jako německá wära se zakladatelé inspirovali myšlenkami reformátora Silvia Gesella, fungováním svobodného trhu bez nátlaku vlády ve formě vysokých úroků. Na rozdíl od ostatních systémů je Wirtschaftsring určen pouze firmám, kterých dnes sdružuje několik desítek tisíc při obratu několik miliard franků. Zájemci o vstup do tohoto „ekonomického kruhu“ musí splnit poměrně přísné požadavky a projít několikastupňovým schvalovacím procesem, zaručit se majetkem (většinou hypotékou, která je pak splácena lokální měnou) a až pak dostane přístup ke měně – wirům. Přísně dodržovaný systém a potřeba majetkové záruky jsou podle odborníků důvodem, proč tento systém, na rozdíl od ostatních, zůstal funkční tak dlouhou dobu a přežil i období, kdy byly ostatní podobné systémy zrušeny.

Kromě zmiňovaných nejznámějších případů alternativních platebních prostředků existuje snad v každé zemi několik podobných aktivit. Jejich cílem ani ambicí určitě není nahradit stávající měnu, ale jako doplněk, který může pomoci k rozvoji a podpoře regionu, plní svou roli dobře. Některé vlády hledí na podobné projekty s odstupem a připomínají jejich slabiny a nevýhody (zejména problémy spojené se zdaňováním příjmů v lokálních měnách, protože zákonná úprava takových měnových systémů prakticky neexistuje), jiné podobné aktivity vysloveně podporují (nejvíce v Austrálii, nebo na Novém Zélandu). V každém případě jsou životaschopné projekty důkazem, že centrální banky ve světě nemusí mít jako jediné patent na fungující měnu a při dobře zvoleném modelu mohou přinášet lokální měny svým uživatelům velký užitek, navíc bez obav z velké inflace, nebo z polarizování společnosti. Ale definitivním lékem na dnešní ekonomické problémy nejspíše tyto měnové systémy nebudou.