Spořit si na penzi ve druhém pilíři bude riskantní podnik

Jeden hlavní pilíř a dva pomocné

Stávající průběžně financovaný důchodový systém je s ohledem na očekávaný demografický vývoj dlouhodobě neudržitelný. Klesající počet lidí v produktivním věku v budoucnu nebude schopen uživit narůstající počet důchodců. Žádné rezervy a dodatečné zdroje, které by bylo možno použít na zmírnění narůstající nerovnováhy mezi příjmy a výdaji, systém neobsahuje. Řešením je podpora porodnosti, posouvání hranice důchodového věku a postupné navyšování daňové zátěže pracujících doprovázené poklesem výše vyplácených důchodů.

Uvedené parametrické změny ovšem musejí zůstat v rozumných mezích a pro udržitelnost stávajícího systému nemusí stačit. Proto je tu důchodová reforma, jejímž cílem je i částečný přechod k fondovému (kapitálovému) důchodového systému. Budoucí důchodci se tedy nebudou muset spoléhat jen na mezigenerační solidaritu a ochotu budoucích plátců daní nést zátěž financování jejich důchodů. Část finančních prostředků budou moci po odchodu do důchodu získat z rezervy, kterou si za přispění státu vytvoří.

Nosným prvním pilířem budoucího důchodového systému nadále zůstává průběžně financovaný důchodový systém. Doplněn je o možnost vyvést 3 % vyměřovacího základu mzdy do systému důchodového spoření tvořícího druhý pilíř. Ten, kdo se rozhodne této možnosti využít, bude do průběžného systému odvádět místo 28 % jen 25 % vyměřovacího základu – mzdy. Ke zmíněným 3 % ale bude muset do zvolených penzijních fondů povinně odvádět ještě další 2 % ze svého (srážkou z hrubé mzdy).

Člověk, který se rozhodne do druhého pilíře nevstoupit, zůstane nadále účastníkem pouze průběžně financovaného důchodového systému a důchod mu bude vyplácet stát. Pokud do druhého pilíře vstoupí, bude dostávat jednak státní důchod (snížený krácením procentní výměry odvozované z výše výdělků) a vedle toho i penzi vyplácenou z finanční rezervy vytvořené v soukromých penzijních fondech. Kromě těchto dvou pilířů existuje možnost využít i zcela samostatného třetího pilíře tvořeného doplňkovým penzijním spořením.

Rizika, kam se podíváš

Hlavním rizikem průběžně financovaného důchodového systému je demografický vývoj. Tento systém žije přítomností. Nezahrnuje žádné dodatečné zdroje vzniklé vytvářením a zhodnocováním kapitálových rezerv. Vybrané prostředky hned spotřebovává. Problémem je v tom, že nebude-li počet plátců do systému v rozumném poměru s počtem příjemců, kteří z něj čerpají, systém se začne zadrhávat. Potřebu jeho dofinancování stát prozatím řeší na úkor dalšího zadlužování, což nejde do nekonečna.

Kouzlo kapitálového druhého pilíře spočívá v zapojení soukromých subjektů – penzijních společností, které umístěním postupně vytvářených úspor na finančních a kapitálových trzích mají zajistit jejich zhodnocení. Rizik, která přitom nese účastník, je celá řada. Po celou, zpravidla velmi dlouhou, dobu akumulace kapitálu bude muset spoléhat na serióznost a fundovanost penzijních společností. Bez ohledu na to, kterou z nich si vybere, žádnou záruku zhodnocení úspor mít nebude.

Velkou neznámou je s ohledem na extrémní délku investičního horizontu především budoucí vývoj trhů. Veškeré výpočty obvykle uvažují s kladnými ročními výnosy penzijních fondů od 2 do 7 %. Realita ale může být jiná. Prostředky uložené v dluhopisových a konzervativních fondech mohou být výrazně znehodnoceny inflací. V případě vyvážených a dynamických fondů je pak velkou neznámou další směrování kapitálových trhů. Stačí si vzpomenout na situaci Islandu, Irska, Řecka, Španělska před pouhými pěti lety a v současnosti.

Přes existenci přísných pravidel pro fungování penzijních společností, kontrolní funkci depozitářů i státního dozoru není vyloučeno riziko ztrát způsobených selháním osob a vnitřních procesů.

Zcela zásadní roli zde hraje také riziko změn podmínek fungování systému. Otázkou není, zda se stávající podmínky důchodového spoření někdy změní, ale jen kdy k těmto změnám dojde a jak budou výrazné. V úvahu přichází celá řada možností od méně či více zásadních úprav až po úplné zrušení druhého pilíře.

Dobrovolně, ale až do důchodu

Vstup do systému důchodového spoření je dobrovolný. Do konce prvního pololetí 2013 této možnosti budou moci využít všichni občané, jimž zatím nebyl přiznán starobní důchod, po té v podstatě jen občané mladší 35 let. Jedná se o závažné rozhodnutí, protože je nevratné. Kdo do druhého pilíře vstoupí, bude v něm muset setrvat až do důchodu. V této souvislosti se sluší připomenout, že to mj. obnáší povinnost účastníka přispívat na svůj důchodový účet u penzijní společnosti částkou ve výši 2 % vyměřovacího základu mzdy ze svého.

Rizikem, na které by neměl zájemce o vstup do druhého pilíře zapomínat, je riziko budoucích změn jeho příjmové a majetkové situace. Jedná se totiž o závazek na dobu zpravidla několika desítek let, během nichž ho může v jeho pracovním i osobním životě potkat ledacos neočekávaného. Jednoznačná výhodnost spočtená na důchodové kalkulačce z aktuální výše platu může při jeho změně vypadat úplně jinak. Určitě je tedy třeba obdobné výpočty považovat jen za hrubě orientační.

Na rozdíl od penzijního připojištění (třetí pilíř) v druhém pilíři neexistuje možnost placení příspěvku účastníka ukončit nebo přerušit. Placení se zbaví jedině v případě, že nebude mít žádný výdělečný příjem. Ke svým úsporám v druhém pilíři se předčasně nedostane. Jediným způsobem, jak se k nahromaděnému kapitálu dostat, je zestárnout. Žádnou možnost výplaty výsluhové penze, jednorázového vyrovnání nebo odbytného druhý pilíř nenabízí. Stávající penzijní připojištění (budoucí třetí pilíř) ano.

Po dosažení stanoveného věku si účastník v druhém pilíři bude moci vybrat ze tří možností výplaty důchodu: výplatu doživotního starobního důchodu (anuity), výplatu doživotního starobního důchodu s výplatou pozůstalostního důchodu po dobu tří let, nebo výplatu důchodu na dvacet let. Výplatu anuity nebo renty budou zajišťovat životní pojišťovny, u nichž si účastník za částku, kterou obdrží od penzijní společnosti, pojištění důchodu koupí. I tato výplatní fáze pro účastníka představuje nemalé riziko.

Vsadíte si na svou dlouhověkost?

Poměrně zásadní komplikací je, že účastník při rozhodování o vstupu do druhého pilíře nebude vědět nejen to, jaký bude zůstatek jeho důchodového účtu na konci spořicí fáze důchodového spoření, ale ani co za něj získá. Budoucí důchodové pojistky, které si účastníci v druhém pilíři budou muset pořídit, zatím neexistují a jejich podmínky a parametry tedy nejsou známy. O výši důchodu, který z druhého pilíře nakonec budou pobírat, lze tedy prozatím jen a pouze spekulovat.

Pokud účastník zemře ve fázi spoření, stanou se prostředky na jeho důchodovém účtu u penzijní společnosti součástí dědického řízení. V případě nezletilých dědiců budou použity k nákupu pojištění jejich sirotčího důchodu. V případě zletilých dědiců, kteří budou účastníky důchodového spoření, budou prostředky převedeny na jejich osobní důchodové účty. Pokud zletilí dědici ve druhém pilíři zapojeni nebudou, penzijní společnost jim prostředky z důchodového účtu zemřelého účastníka vyplatí, když ji o to požádají.

V případě úmrtí účastníka důchodového spoření ve výplatní fázi bude záležet na tom, jakou z možných variant výplaty důchodu si zvolil. Měl-li sjednánu výplatu doživotního starobního důchodu, výplata úmrtím účastníka končí a žádné nároky případných dědiců nevznikají. Pokud účastník bude žít dlouho, může díky pojištění důchodu získat celkově vyšší částku, než si u penzijní společnosti naspořil. Na jeho případném brzkém úmrtí ale vydělá životní pojišťovna, u níž si výplatu doživotního důchodu pojistil.

Měl-li účastník důchodového spoření sjednánu výplatu doživotního starobního důchodu s výplatou pozůstalostního důchodu po dobu tří let, získá po úmrtí účastníka nárok na jeho důchod na dobu tří let osoba, kterou účastník v  pojistné smlouvě určil. Žádné další nároky případných dědiců životní pojišťovna řešit nebude. Při úmrtí účastníka, který měl sjednánu výplatu starobního důchodu po dobu dvaceti let, přede dnem ukončení výplaty tohoto důchodu, se kapitálová hodnota pojištění stává předmětem dědictví.

Druhý nebo třetí pilíř?

Druhý i třetí pilíř mají společné především to, že jsou kapitálového charakteru. Člověk, který se v nich rozhodne spořit na důchod, spoří na svůj individuální důchodový účet. O zhodnocení úspor se mu postarají penzijní fondy spravované penzijními společnostmi. V obou pilířích si účastník bude moci vybrat, jakou investiční strategii danou kombinací jednotlivých druhů penzijních fondů nabízejících různý poměr možného výnosu a rizika si zvolí. Rozhodnutí o umístění svých úspor účastník může měnit.

Zásadní rozdíl mezi druhým a třetím pilířem spočívá v tom, že rozhodnutí o vstupu do druhého pilíře je nevratné a nelze ho změnit. Účast ve třetím pilíři je, a po celou dobu spoření zůstává, pro účastníky čistě dobrovolnou záležitostí. Spoření ve třetím pilíři mohou na základě svého rozhodnutí kdykoliv přerušit nebo (byť za cenu dílčích ztrát) ukončit. Zatímco výše příspěvků účastníka do druhého pilíře je pevně dána zákonem o důchodovém spoření, ve třetím pilíři si výši svých příspěvků určuje účastník a své rozhodnutí může měnit.

Volbou výše příspěvků ve třetím pilíři může ovlivnit nejen výši svých úspor, ale také výši a formu státní podpory. Dosud může při splnění stanovených podmínek získat státní příspěvek 50 až 150 Kč měsíčně a může si od daňového základu odečíst až 12 000 Kč ročně. Od 1. 1. 2013 se podmínky změní a od státní příspěvek bude činit 90 až 230 Kč měsíčně, ovšem při vyšších úložkách. Zároveň se navýší hranice pro uplatnění daňového odpočtu. Třetí pilíř i nadále umožní získávat daňově výhodný příspěvek od zaměstnavatele.

Z pohledu možných rizik a výhod se zdá být bezpečnější variantou zůstat u kombinace prvního pilíře (státní důchod) a třetího pilíře (dobrovolné penzijní připojištění). Účast v prvním pilíři je povinná, takže není na výběr. Účast ve druhém pilíři je spojena s riziky a výhody, které nabízí, nejsou až tak výrazné. Třetí pilíř umožní vytvářet si dodatečný zdroj příjmů ke státnímu důchodu obdobně jako druhý pilíř, ovšem s větší mírou variability. Politické riziko u třetího pilíře je menší a ostatní rizika nanejvýš stejná jako u pilíře druhého.