Výhled na rok 2013: Afrika jako černý kůň?
V první části se podíváme na to, co si odborníci myslí o vývoji na trhu s nejoblíbenějšími investičními nástroji, ve druhé se zaměříme na oblíbená témata jako je rostoucí zadlužení a jejich řešení v souvislosti s ekonomickým vývojem a také vývoj na měnových trzích, kde se tento rok poměrně tvrdě „bojovalo“.
Samotnému bilancování tohoto roku jsme se vyhnuli a spíše se optali, co bylo pro respondenty největším překvapením. Radim Dohnal, konzultant Saxo Bank poznamenal, že „v Saxo Bank již několik let čekáme, že vlády a centrální banky již skončí s politikou předstírání a že nastanou skutečné reformy. Realitou je bohužel nadále tištění peněz jako lék na všechno a reformy skoro žádné.“ Podobně to vidí Jan Kaška, člen Advisory Board hedge fondu Charles Bridge Global Macro Fund, podle něhož „největším překvapením v pozitivním slova smyslu bylo legendární červencové vyjádření Maria Draghiho, že “ … Euro je nezvratné, ECB udělá vše co je v jejich silách, aby ho ochránila, a věřte mi, že to bude stačit.““ Podle Tomáše Menčíka, analytika společnosti Cyrrus, „nejhorším překvapením na pražské burze bylo bezesporu dění kolem KIT digital, které vrhlo negativní světlo jak na auditory, kteří schvalovali účetní výkazy firmy, tak na regulátory, kteří také nebyli schopni ohlídat její počínání. Z globálního hlediska pozitivně překvapil vývoj americké ekonomiky a také relativní utišení nejistot kolem evropské dluhové krize.“
„Největším překvapením letošního roku pro mě jednoznačně byl před-olympijský projev šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho,“ říká Michala Moravcová, analytik finančních trhů společnosti Bossa a pokračuje: „Ten svými pozitivními výroky o nezvratnosti projektu eura a připravenosti ECB nakupovat dluhopisy problematických zemí eurozóny, zvrátil tržní sentiment o 180 stupňů. Euro se v červnu odrazilo od svého dna na úrovni 1,20 vůči americkému dolaru a pod tuto hladinu, hlavně díky Draghimu a jeho odhodlanosti udělat vše pro záchranu společné měny eurozóny, se už letos nepodívalo.
Negativně mě překvapuje přístup některých evropských zemí k řešení svých fiskálních problémů (jak se vyřeší situace v USA, zatím není známo). Mnohé upřednostňují cestu zvyšování daní před škrtáním nesmyslných výdajů. Vyšší daně pak brzdí ekonomický růst a navíc demotivují subjekty, které jsou součástí takovéto ekonomiky.“
V souvislosti s akciovými trhy se nejčastěji objevovaly výrazy jako nejistota, volatilita apod. V konečném hodnocení si ale akciové indexy vedly poměrně dobře. Co se týče očekávání na příští rok, byly názory poměrně odlišné. Podle David Brzka, makléře Fio banky, „přes nezpochybnitelné problémy americké ekonomiky bude situace v USA z obecného pohledu v porovnání s Evropou nadále lepší a považuji za rozumné pro rok 2013 mírně nadvážit akciové investice v USA oproti těm v Evropě. Období zpomalování ekonomického růstu v Číně se chýlí ke konci a tamní akciový trh by po období výraznějších poklesů měl tuto skutečnost rovněž reflektovat. V tomto případě bych upřednostňoval investice prostřednictvím indexových ETF, které kopírují vývoj celého trhu či určitého segmentu před investicí do individuálních titulů. Z rozvojových zemí bych preferoval Brazílii. Tamní ekonomice mohou pomoci výrazné investice do infrastruktury, které částečně souvisejí s konáním významných sportovních akcí (MS ve fotbale, OH).“
REKLAMA
Jinak to vidí Jan Kaška, podle něhož „pokud se bude dařit ECB navracet důvěru v evropské dluhopisové trhy, myslím si, že by Evropa příští rok mohla velmi příjemně překvapit.“ Poměrně neutrálně to vidí Tomáš Menčík, který si myslí, že „vývoj v příštím roce bude ve velké míře záviset na tom, jak skončí rok letošní. Teď mám na mysli hlavně jednání v USA o zamezení pádu z tzv. fiskálního útesu. Pokud se podaří zabránit nejhoršímu, odpadne nám jedna z nejistot a trhy se budou moci nadále soustředit na dění v eurozóně.“ Radim Dohnal byl poměrně skoupý na informace, protože „náš výhled na příští rok představíme právě počátkem příštího roku. Co můžeme odkrýt je Afrika jako region potenciálně nejméně zasažený dluhovou krizí a rozpočtem USA, navíc jako region může jedině růst.“
Mezi komoditami bylo letos opět ve středu zájmu zlato, i když ne vždy v tom pozitivním smyslu. Hodně lidí sází na jeho růst, ale stále častěji se objevují názory na pokles ceny v blízké budoucnosti. Podle Davida Brzka je „zlato ohromným fenoménem posledních let, když si na roční bázi drží kladnou výkonnost již od roku 2001. Letošní rok tak bude dvanáctým v řadě, kdy si zlato připíše kladné zhodnocení. Názory na další vývoj jsou aktuálně velmi rozporuplné. Domnívám se, že přestože nejlepší období z pohledu investic do zlata je již za námi, jako doplněk do portfolia se vyplatí i na současných cenách. V horizontu 1–2 let očekávám dosažení hranice 2000 USD za unci. Na růst ceny bude pozitivně působit slabší hodnota dolaru, ale i nadále silná poptávka z Indie a zlepšující se poptávka z Číny, kde by mělo být u konce období zpomalování ekonomického růstu. Podobně to vidí Jak Kaška, podle něhož „zlato již dva roky trenduje do strany v poměrně volatilním pásmu. Myslím si, že zlato bude pokračovat v růstu, ale zřejmě výrazně pomalejším tempem než v předchozí dekádě.“
Mnohem stručnější byl Radim Dohnal, který pouze připomněl, že „na zlatu máme střednědobý cíl kousek nad úrovní 2000 USD/unce.“
Podle Michaly Moravcové „jak pro cenu zlata, tak pro cenu všech ostatních investičních instrumentů jestvují argumenty jak pro růst, tak i pro pokles. Ve výsledku se pak konečná cena aktiv odvíjí od toho, který argument má v daném okamžiku větší ekonomickou převahu. U zlata to bude příští rok platit několikanásobně. Cenu zlata podporuje zejména předpokládaný růst inflace. Ten by měl být přirozeným výsledkem pumpování peněz do ekonomik jak v USA, tak v Evropě. Kdy a v jaké výši se inflace v ekonomikách reálně projeví, závisí od toho, jak rychle budou natištěné peníze prostřednictvím komerčních bank uvolňovány do oběhu. Dále bude důležitý i ekonomický růst těchto zemí. Ten je totiž schopen část inflace pohltit. Cena zlata rovněž roste v dobách nestálosti a nejistoty.“
Zlato a další drahé kovy bych doporučoval nadále sledovat, ale namísto bezhlavých nákupů doporučuji opatrnější přístup a využívat jen větší korekce ke vstupu do pozice,“ míní Tomáš Menčík a doplňuje: „ Pro nákupy mluví samozřejmě expanzivní monetární politika mnoha světových centrálních bank. Nicméně doposud nenastalo to, kvůli čemu by měly drahé kovy růst. Tedy akcelerace inflace a růst strachu na kapitálových trzích.“
REKLAMA
Samozřejmě zlato není jedinou investičně zajímavou komoditou, i když komerčně je asi nejzajímavější. Podle Jana Kašky bude „zajímavý v příštím roce americký zemní plyn a akcie s ním spojené – od těžařů až po chemický průmysl. Počasí bude největším otazníkem pro cenu plynu, ale již teď je zřejmé, že tato levná energie přetváří mnohá odvětví.“ Jiné komodity jsou zajímavé pro Tomáše Menčíka. „Podle mého názoru by se investoři měli zaměřit na investice do komodit, které se používají při výrobě automobilů. Využíval bych spíše krátkodobé obchody a nespoléhal na celoroční růst. Jedná se zejména o palladium a platina. Automobilový průmysl spotřebovává přes polovinu světové produkce, u platiny to je třetina. Naopak vyhnul bych se investicím do ropy, jejíž cena je významně ovlivňována i vlivy, které nelze ani zdaleka predikovat – jako například napětí na Blízkém východě.“
Na jiné komodity pak sází Michala Moravcová. „Zajímavé bude i příští rok sledovat vývoj cen obilí, sóje a hlavně kukuřice. Všechny tyto zemědělské komodity letos dosáhly historických cenových maxim. Důvodem byla nejhorší sucha, která zasáhla Spojené státy americké za posledních 50 let. Po těchto zkušenostech zvýšili američtí farmáři sázení na příští rok na rekordně vysokou úroveň. V případě, že zemědělce povětrnostní podmínky v příštím roce negativně nepřekvapí, tak bychom se mohli u těchto zemědělských plodin dočkat bohaté úrody, a tedy i nižších cen.
Na druhé straně v dlouhodobém horizontu bychom mohli vidět růst u ceny kávy, a to hlavně u Arabiky. Ta tvoří téměř 70 procent celosvětové spotřeby kávových zrn. Kvůli horšícímu se klimatu pěstitelských oblastí tohoto druhu kávy by se mělo dařit každým rokem Arabice méně. Podle výzkumníků by se dnešní hlavní pěstitelské oblasti Arabiky (Etiopie, Súdán) měly stát do roku 2080 nevhodnými. Jediný způsob, jakým se dá zabránit vymizení této suroviny, je nalezení nových pěstitelských oblastí.
I kdyby zemědělci dosáhli vhodné podmínky k dopěstování tohoto druhu kávy uměle, jednoznačně by se zvýšily pěstitelské náklady, což by také mělo vést k růstu ceny.“
