Nezbytné východisko
Prvním, co si musí každý uvědomit, je celkem nijak zřejmý fakt, že u II. pilíře nejde (paradoxně) v principu o něj, ale o I. pilíř. Kdo si toto nepostaví jako východisko všech úvah, k žádnému rozumnému závěru dojít ani nemůže.
I. pilíř je průběžný, takže se z něj peníze okamžitě vyplácejí. Jeho budoucnost je dána demografií, která je zřejmá a pokles náhradového poměru nevyhnutelný – v roce 2050 bude průměrný důchod z něj na úrovni 6500 korun v dnešních cenách (v lepším případě). Navíc z něj nikdo nikdy nezdědí ani korunu.
Do druhého pilíře lze tedy „odklonit“ alespoň ta 3 % z černé díry. Politická rizika jsou a budou stále, ale vzpomeňte třeba na „slib“ ČSSD, že vrátí zpět věk odchodu do důchodu.
Výpočty s „podmínkou“
Všechny srovnávací propočty navíc bohužel vycházejí z podmínky ceteris paribus, tedy „jinak za stejných podmínek“. Musí tedy vycházet ze současné situace výpočtu „státního“ důchodu. Ale víte, že jen během minulých 20 let proběhlo 15 změn, které všechny byly k tíži, ne ke zvýhodnění? Takže kdyby někdo kalkuloval před 20 lety, vyšly by mu zcela nesmyslné údaje.
Jistě i propočty zhodnocení ve druhém či třetím pilíři podléhají nejistotě, ale ta je dána jen přirozeným kolísáním trhů a ekonomického cyklu. Dluhopisy překonaly s pěkným výnosem i Velkou hospodářskou krizi 30. let minulého století a podíl akcií dokonce snižuje riziko (i volatilitu) portfolia. Děs z akcií také (snad už) pomíjí a loňské výnosy dál pomohou strašpytly „vychovávat“.
REKLAMA
Problém „v dnešních cenách“
Kudy v úvahách pokračovat, znejasňuje další matení smyslů – zkrátka umíme (jakž takž) počítat v současných cenových hladinách, ale kolik asi bude stát rohlík či pivo za 20 let?
Vzpomeňme třeba, že průměrná mzda v Česku od rozdělení Československa do dnešní doby vzrostla o 415 %, tedy více než čtyřnásobně. Zato nárůst spotřebitelských cen mezi lety 1993 až 2011 byl jen 263 %. Čeho se tedy víc držet?
Předpovídat inflaci je úkol srovnatelný s předpověďmi konců světa – vše může být úplně jinak. Růst mezd (příjmů) s tím bude zcela nepochybně souviset a s 90% pravděpodobností bude vyšší. I když ne jako za posledních 18 let, počítejme klidně s 3% inflací a 5% růstem mezd.
Což ovšem znamená, že výnos tak dlouhodobých úspor, jako na penzi, by měl překonávat nejen 3 %, ale dokonce 5 %!
REKLAMA
Investiční strategie
Z toho vyplývá, že konzervativní strategie v tak dlouhém horizontu nebudou možná reálně (po započtení inflace) ztrátové, ale v porovnání s vývojem mezd ztrátové budou! Z toho plyne evidentní závěr, že nezbytně musíme zvolit alespoň vyváženou investiční strategii, kde je (v daném horizontu) řádově větší nejen šance, ale i pravděpodobnost vyššího zhodnocování. Navíc i poplatkově je nastavení právě vyvážených a dynamických strategií nejvýhodnější.
Jistě je „neprůstřelný“ protiargument mizivé likvidity, ale to si každý musí položit na misku vah, kde na druhé leží také těžká váha – děditelnost. Rozumný člověk nemusí uzavírat nesmyslné a nevýhodné životní pojištění, když rodina v případě návštěvy zubaté s kosou zdědí „naspořené“ zajištění.
Oba pilíře
Předchozí úvaha platí i na změny třetího pilíře. Nesmyslná garance „kladné nuly“ zajistí pro 5 milionů naivků leda reálnou ztrátu: výnos v desetinách procent, poplatek 0,6 % minus inflace. Na obou pilířích tedy v blízké budoucnosti otestujeme realitu finanční gramotnosti nejen občanů, ale i poradců.
.