Důchodová reforma, a zejména druhý pilíř je pro všechny spíše zklamáním. Lidé sice dostali s jeho příchodem možnost kromě státního důchodového systému ukládat také prostředky do fondů, které si sami vyberou, ale velmi to na ně nezapůsobilo. Novinka přitom přinesla několik věcí, po nichž volalo mnoho lidí již poměrně dlouhou dobu. Lidé mají zmiňovanou možnost vybrat si z několika druhů fondů. Ty jsou určeny jak pro konzervativní, tak pro dynamické střadatele, kteří mají zájem dosahovat zajímavějších výnosů, než v penzijním připojištění, které „muselo“ vydělávat na roční bázi – důsledkem byly výnosy, které nebyly schopny překonat inflaci.
Majetek fondů se oddělil od majetku účastníků a výpočet výnosů není netransparentní a zatížen takovými věcmi, jako jsou provize pro sprostředkovatele apod. Přilákat měla také možnost dědit naspořené peníze v případě úmrtí střadatele a nízké poplatky.
Bohužel, anti-kampaň, kterou spustili odpůrci nového důchodového spoření, a v níž byly nedostatky popsány poměrně odstrašujícím způsobem, byla velmi úspěšná. I proto není až tak velkým překvapením, že počet lidí, kteří do něj do dnešní doby vstoupili, je velmi nízký a nezaznamenal ani postupný rostoucí trend, který by bylo možné očekávat po špatném začátku. Od začátku června navíc nebudou moci do druhého pilíře vstoupit lidé starší 35 let, takže množství potenciálních klientů se ještě zmenší.
Dodatečné 2 % ze mzdy mohou být pro lidi možná mírnou zátěží, mnohem větším problémem ale jsou pro zastánce státní kontroly důchodového systému, kterým vadí 3 % ze mzdy, které každý klient vyvede z průběžného systému kontrolovaného státem. Kritikům vadí také nemožnost z druhého pilíře předčasně vystoupit, takže se peněz dočkají až v době, kdy půjdou do důchodu (přičemž ani přesně neví, kdy) a peníze si nemohou vybrat (ani část z nich) najednou.
Nedokonalost druhého pilíře vždy zmiňují také jeho zastánci, a je pravdou, že vzhledem k tomu, že byl šit horkou jehlou, určité nedostatky má. Ale prakticky nejsilnějším důvodem, který je nutí nevstupovat do druhého pilíře, je politické riziko. Levice si zkrátka nedokáže představit, že by se lidé mohli, i když jen částečně, samostatně rozhodnout, kam budou investovány jejich peníze. Argumentace, že stát je tou nejlepší zárukou důchodu, je v lidech zakořeněn tak silně, že je pro levicové strany velmi lehké, a z hlediska preferencí také výhodné, tvrdit, že druhý pilíř po svém dosazení k moci jednoduše zruší.
REKLAMA
Velkým nedostatkem druhého pilíře, který také stojí za neúspěchem důchodového spoření, je nedostatečná informovanost lidí, pro které by mohl být zajímavý. Nepřidávají tomu ani „odborníci“, a to jak na jedné tak i na druhé straně barikády, kterých se po odstartování důchodové reformy vyrojilo skutečně hodně. Každý z nich se tak snaží přispět svým „určitě fundovaným“ názorem, ale výsledek je pouze mišmaš názorů, které akorát vytvářejí další informační chaos. Zejména, když je většina těchto názorů motivována nějakými osobními zájmy a chybí jim objektivita. Problémem je také skutečnost, že i vláda, která důchodovou reformu zařídila, při jejím prosazování neváhá přijít s informacemi, které jsou někdy přinejmenším zavádějící.
Nakonec je dnes prakticky jedno, jestli je druhý pilíř výhodný, nebo ne a jestli z něj bude v budoucnu možné vystoupit, nebo ne. Důležité je, že vláda, která nastoupí o několik měsíců, bude rudě oranžová a druhý pilíř je pro ni trnem v oku. Jestli jej skutečně zruší, to není jisté, ale pravděpodobnost je vysoká. Jsem zvědavý, jak bude vypadat červený druhý pilíř Nuselského mostu.
