Optimismus při investování: Dobrý sluha, špatný pán
Kdo zná trochu matematiku, ví, že aby byla většina lidí nadprůměrná (ať již v čemkoli), není možné. V mnoha ohledech lidé rádi přeceňují své znalosti, podceňují rizika a přehánějí svou schopnost kontrolovat běh událostí. Někdo může namítnout, že tomu tak není. Stačí se však na chvilku zastavit a vzpomenout si na řadu událostí ve vlastním životě, kdy jste některou z uvedených charakteristik praktikovali.
Emoce v investování
Podle klasické ekonomické teorie racionálních trhů jsou všechny subjekty na trzích (např. finančních) vybaveny stejnými informacemi a vždy a za všech okolností se chovají racionálně. Avšak autoři této teorie poněkud zapomněli na základní lidské vlastnosti charakterizované emocemi.
Drtivá většina lidí jedná na základě emocí. Základními emocemi při investování jsou chamtivost a strach. Tyto emoce mají za následek to, že většina investorů prodává, když investice má své dno a nakupuje, když je na vrcholu. Proč se lidé do značné míry chovají při investování naprosto nelogicky?
Odpověď můžeme hledat v jejich myšlenkách. Často lidé cítí (či si myslí), že mají věci pod kontrolou a nemůže je nic překvapit. O to více jsou pak překvapeni nějakou nahodilou událostí. Rovněž si často přisuzují zásluhy při dobrých výsledcích (dobře jsem investoval) a špatné výsledky svádějí na vnější okolnosti (vláda zapříčinila propad mé investice). Zmíněné skutečnosti samozřejmě neplatí jen při investování.
Neblahý vliv přehnaného optimismu při investování potvrdily četné studie. I když často ani studie není potřeba. Stačí se zeptat, zda si lidé o sobě myslí, zda jsou v práci nadprůměrní, průměrní či špatní. Více než dvě třetiny lidí si o sobě myslí, že jsou nadprůměrní, jen asi čtvrtina, že jsou průměrní a opravdu malé procento lidí, že jsou špatní.
REKLAMA
Investoři se v řadě případů rozhodují především na emociální a sentimentální bázi, než na základě „tvrdých“ fundamentálních ukazatelů. Tedy místo zaměření na získání veškerých informací o investici, analyzovat unikátní a neobvyklé detaily, se zaměřují spíše na pocit z investice. Místo racionální analýzy věří, že se jim špatné výsledky vyhnou (případně, že zasáhnou jiné investory).
Dobré i špatné emoce
Optimismus sám o sobě určitě není špatný. Asi jen málokterý investor jde na trh s výhledem, že na investici prodělá. Ovšem kromě optimistického očekávání je nutné prozkoumat potenciální rizika, která ohrožují zvažovanou investici, a to tím pečlivěji, čím větší investici se investor chystá uskutečnit.
Emociální pohled na věc může generovat zajímavé investiční myšlenky, ovšem je třeba se vyvarovat přehnaného optimismu. Většina lidí prostě a jednoduše nedokáže vidět nesprávně ohodnocené cenné papíry, i když si myslí opak. Stejně jako při řízení či hodnocení sebe sama v práci si většina lidí myslí, že jsou nadprůměrní.
Příkladem rozdílného nazírání na stejnou investici pod vlivem emocí může být situace na akciovém trhu v 90. letech minulého století. Tehdy si mnoho investorů myslelo, že akcie jsou nejlepší investicí. Bylo to dáno velkým růstem hodnoty akcií. Ovšem tato myšlenka je v kontrastu se situací, která převládala na konci sedmdesátých let minulého století, tedy po krachu akciového trhu na přelomu let 1973 a 1974. Tehdy si většina lidí myslela, že nejlepší investicí jsou nemovitosti.
REKLAMA
Dopady přehnaného optimismu
Vysoký míra optimismu může vést investory k vysoké míře sebevědomí, a to do té míry, že věří, že dokáží překonat trh. Vysoce optimistický investor rovněž vkládá vysoké naděje do růžových prognóz a má značnou tendenci selektivně dávat přednost dobrým zprávám (potvrzujícím jeho představu o investici), kdežto negativní informace upozaďuje. Zvláště, když jsou krátkodobě ve svém investování úspěšní. V tom jej navíc ještě podporují média, která mají pro nálady značné části investorů velký vliv. Ovšem každá bublina (i ta optimistická) dříve či později splaskne a investoři se pak diví, že přichází o peníze.
Příkladů vlivu médií a splasknutí bubliny je v historii celá řada. Z těch nejnovějších si můžeme vzpomenout bublinu na trhu technologických akcií (dot.com). Kdo neměl v roce 2000 v portfoliu technologickou akcii, jakoby neexistoval. Informace o těchto akciích plnily stránky novin a značná část investorů jim podlehla. Zvláště pokud něco málo krátkodobě vydělali. Byli prostě moc optimističtí. Prasknutí bubliny byl pro mnohé šokem. Podobná situace pak nastala na přelomu let 2007 – 2008 na realitním trhu v USA.
Jde se vyhnout přehnanému optimismu? Částečně ano. Investoři by neměli investovat podle aktuálního populárního investičního tématu, ale dle svého investičního cíle a horizontu, přičemž časové období investice by mělo být dlouhodobé (delší než 5 let). Pomoci by mohla rovněž pravidelná investice na místo jednorázového investování větší částky.
