Pokles na akciích se odkládá. Ale na jak dlouho?

Nacházíme se ve zvláštní době. Růst ekonomiky (nebo alespoň číslo, kterým je reprezentován) v mnoha zemích nově závisí od prostitutek a drogových dealerů, u nás dotlačíme inflaci k růstu tím, že oslabíme korunu (i jinde ve světě to bylo v módě, tak před rokem – dvěma). USA omezují kvantitativní uvolňování, protože nezaměstnanost a trh s bydlením na tom nejsou velmi špatně, ale už jen tak akorát špatně (ale stále „tisknou“ desítky miliard nových dolarů). Japonci o konci QE ani neuvažují a Evropa se k tomuto kroku v nejbližší době odhodlá, protože ECB si všimla, že situace se ne a ne sama od sebe napravit (a nepomohou ani zmiňovaní feťáci a prostitutky) a je to jednodušší, než dělat nějaká dlouhodobější neoblíbená opatření. Prozatím jen snížila základní úrokové sazby na minimum (depozitní dokonce do záporu, aby banky přinutila peníze přesouvat do ekonomiky a ne do trezorů ECB), protože má pocit, že by to mohlo pomoci, ale QECB nakonec stejně bude.

Investoři v euforii

A co na to všechno investoři? Ti zažívají euforii a nakupují akcie jako o život. Krátkodobý rekord sem, dlouhodobé maximum tam a máme zde akciové indexy na úrovních, kde jsme je ještě nikdy neměli. Pro optimisty úplně normální jev, zejména když je ukazatel volatility VIX nejníže od roku 2007 – všichni jsou vysmátí a v klidu. Někdy v minulosti by ekonomové a investoři kroutili hlavami, že je divné, když jsou akciový trh a reálná ekonomika v tak výrazném nesouladu po tak dlouhou dobu. Dnes je to nový normál. Alespoň podle těch, kteří se snaží tvrdit, že nějaký souvis mezi reálnou ekonomikou a akciovým trhem nikdy neexistoval. To co platilo v minulosti, je dnes zapomenuto. 

Na něco podobného si pamatuji již z konce minulého tisíciletí, když jsem někde četl článek o tom, že jsme se dostali do éry nové ekonomiky hnané technologickým pokrokem – žádné střídání období růstů a propadů, žádné recese, pouze nekonečný růst. Na další stránce byla na dot-com zázrak. Zanedlouho praskla technologická bublina. Což se dalo očekávat, protože to, jak vznikaly nové technologické společnosti a jak jejich hodnota na akciových trzích rostla bez toho, aby vykázali jakoukoli činnost, bylo skutečně divné. 

Stejně tak se daly očekávat problémy v době, kdy se na trhu s nemovitostmi v USA nafoukla bublina, která dříve nebo později musela prasknout. Jak napsal Harris Kupperman ve svém článku „This Is How The Banks Created The Last Crisis Part II“ – „když si za jeden milion dolarů koupil dům, který jsem si tehdy pronajímal, ilegální přistěhovalec, jenž předtím u toho domu sekal trávník, věděl jsem, že něco není v pořádku.“ Když se pak začaly objevovat problémy kolem nesplácení problematických hypoték, byl krach celého systému, jenž byl založen na jejich sekuritizaci, neodvratný. A stejně tak i krach bank, které tyto nesmyslné půjčky poskytovaly a měly pocit, že na nich ještě mohou vydělat balík. 

Historie se opakuje

Problém je podle Kuppermana v tom, že dnes je situace na hypotečním trhu v USA prakticky stejná, jako v roce 2007. Člověk dostane možnost půjčit si proti nemovitosti více, než je její hodnota, i když ty peníze vlastně nechce, nebo nepotřebuje. Dostane je, protože poradce mu je nanutí. Jde přitom o stejné produkty jak na straně klientů, tak na straně bank, které způsobily problémy před několika lety. Banky se očividně z minulosti nepoučily, nebo mají pocit, že stejný problém už je ohrozit nemůže, protože dnes to mají pod kontrolou. V horším případě pak počítají s tím, že v případě problémů je zachrání Fed. 

^REKLAMA

Kdy a proč?

Vzhledem k nelogičnosti vývoje na trzích by se dalo očekávat, že nás v nejbližší době opět čeká výraznější korekce, resp. dlouhodobější propad. Díky neustálému tisku nových peněz se však čekání na obrat možná trochu protáhne. Centrální banky svou uvolněnou měnovou politikou zdeformovaly trhy natolik, že investoři dnes mají pocit, že i přes rekordní úrovně jsou akcie tím nejlepším investičním nástrojem široko daleko. 

Otázkou tedy není, jestli ano, ale kdy a proč. Když už má přijít propad, korekce, nebo dokonce medvědí trh, musí jej něco spustit. Ten spouštěč (dnes zatím pouze otázka proč) bude pro většinu lidí černou labutí, něčím překvapivým a neočekávaným. Pro ty vnímavější možná ne, přičemž budou schopni se na něj připravit. A kdy k tomu dojde? Jelikož nemáme spouštěč, nemůžeme vědět ani čas. Pokud někdo říká, že umí říct, kdy k obratu na trhu dojde, lže. 

Možná se nacházíme v období, kdy se staré poučky a pravidla o trzích otřásají v základech a přestávají platit, zkušenosti jsou nanic a před námi je nová doba. Střízlivý pohled na věc říká, že to tu už také několikrát bylo, a že nakonec to stejně dopadne tak jako v minulosti. Zastánci jedné i druhé strany se kdykoli vytasí s argumenty, důkazy, grafy a všeličím možným, co bude dokazovat jejich tvrzení. Možná jsem staromódní, ale věřím spíše ve stejnou, opakující se hloupost většiny než v novou dobu. A co vy?