Penzijní reforma v Rusku: Do penzijních fondů se Rusům nechce
Po rozpadu Sovětského svazu byla ekonomika státu skličující. Rusko od rozpadu Sovětského svazu prošlo významnými ekonomickými změnami a za posledních 20 let se změnilo z globálně izolované, centrálně plánované ekonomiky na tržní ekonomiku, globálně integrovaného ekonomického systému.
Změny probíhající na počátku roku 1990 nemohly nemít vliv na ekonomiku země, kdy se HDP Ruska za 5 let postupně snižoval. Po rozpadu SSSR první mírný ekonomický růst v Rusku nastal jen v roce 1997. Avšak v roce 1997 se začala asijská finanční krize, která měla negativní dopad na ruskou ekonomiku. To vedlo k tomu, že v roce 1998 vláda Ruska nebyla schopna plně zajistit zaplacení dluhů. Následné došlo k ostré devalvaci rublu a tím se snížila životní úroveň běžných občanů.
Rozlišujeme 5 etap soudobé penzijní reformy:
První etapa: 1990 – 1994
20. 11. 1990 byl přijat zákon o státních důchodech v RSFR, ve kterém zůstaly zachované kategorie důchodů, avšak proběhla i řada významných změn. Zdrojem financování důchodů se stalo pojistné hrazeného zaměstnavatelem a pracovníkem. Důchodový systém byl poprvé popsán v oblasti sociálního zabezpečení. V souvislosti s radikální transformací tržního hospodářství byl důchodový systém nástrojem ke kompenzaci ztrát nejen pro seniory, ale také ekonomicky aktivního obyvatelstva.
Druhá etapa: 1995 – 2000
Začátek druhé etapy byl spojen s přijetím Koncepce důchodové reformy v Ruské federaci, která byla schválena 7. 8. 1995. Tento koncept zavedl třípilířový důchodový systém, avšak tento koncept nebyl efektivní, jelikož nebere v úvahu dlouhodobý horizont – faktor stárnutí populace. Proto v roce 1997 navrhla vláda novou koncepci důchodové reformy, byl transformován do důchodové reformy programu schváleného 20. 5. 1998, ale realizace programu byla pozastavena krizí, která odehrála ještě téhož roku.
Třetí etapa:2000 – 2002
V roce 2001 byla přijata řada zákonů, které určovaly základ nového důchodového systému v Rusku. V roce 2002 byl zaveden pojem správcovské společnosti. Tyto společností mají právo řídit peněžními prostředky povinného důchodového spoření obyvatelstva.
REKLAMA
Čtvrtá etapa: 2002 – 2008
Předchozí etapy ukázaly, že důchodová reforma nebyla pro státní politiku prioritou. Jenom 2 % obyvatelstva si vybrala své správcovské společnosti. Jedním z problémů byly nedostačující informace pro obyvatelstvo. V roce 2008 bylo rozhodnuto o urychlení rozšiřování základního důchodového systému a zavedení dodatečných důchodových úspor na principu „tisíce a tisíce“. Tento program byl založen na principu, kdy člověk odvádí do penzijního fondu nejmíň 2 000 rublů a maximálně 12 000 rublů a stát mu dává příspěvek ve stejné vyšší.
Pátá etapa: 2010 – současnost
Od 1. ledna 2010 byla zavedena jednotná sociální daň, která nahradila pojištění. Zároveň byla provedena největší valorizace důchodů (přehodnocení odhadovaného penzijního kapitálu v závislosti na odpracovaném věku), který zvýšil starobní důchod v průměru až na 46 % mzdy.
Hlavní problém
Kromě zřejmého faktu ostrých výkyvů na finančních trzích je třeba poznamenat, že většina obyvatelstva (90 %) zůstává konzervativní ve veřejné správě investic na penzi (průměrný výnos za rok investice na důchod Vnesheconombank je 6,69 %, v soukromých fondech pak 7,69 %) a ziskovost z těchto fondů nepřesahuje inflaci v Rusku (10 – 11 %). To znamená, že důchodové spoření obyvatelstva do investičních fondů není reálně ziskové.
Stále více než 60 % mezd v Rusku se vyplácí v rámci šedé ekonomiky. Ze mzdy se tak neodvádí žádné pojistné odvody. Hlavní příčinu vidím v tom, že zaměstnavatel musí zaplatit za pracovníka jednotnou sociální daň, která je v Rusku příliš vysoká – 30 %. Navíc k tomuto odvodu zaměstnavatel ještě platí 13% daň z příjmu z fyzických osob a 18% daň z příjmu právnických osob. Celková částka odvodů převýší 50 %. A takové odvody nestimulují zaměstnavatele zaměstnávat pracovníky legálně.
REKLAMA
Další problém je stárnutí obyvatelstva a věk odchodu do důchodu. V Rusku do důchodu odchází muži ve věku 60 let a ženy v 55 letech.
Penzijní systém v Rusku potřebuje naléhavé a zásadní změny. Tyto změny by měly být provedeny ale nejen v důchodovém systému, ale také i v dalších oblastech finanční legislativy, trhu práce a zaměstnanosti obyvatelstva, demografické a migrační politice, a také ve statním rozpočtu a financování státních výdajů.
