Mám 100 tis. Kč. Kam s nimi?

Otázky, jak umístit určitou sumu peněz, padají poměrně často. Zpravidla se točí kolem spořicích účtů a jiných „bezpečných“ způsobů uložení hotovosti. Přístup k uložení peněz by měl ale spočívat na zcela jiných principech než na požadavku jistoty nominálního zhodnocení a pokud možno rychlé dostupnosti uložené částky.

Nejdůležitější otázkou před doporučením, kam uložit peníze, je, kdy mohou či budou potřeba. Peníze mladého člověka uložené na penzi budou investovány zcela jiným způsobem než finanční rezerva živitele rodiny. Rozhoduje také riziková averze a zkušenosti majitele peněz. Člověk bez investičních zkušeností a s vysokou averzí k riziku si může dovolit za jinak stejných podmínek méně dynamickou investici než investor vyhledávající riziko s bohatými investičními zkušenostmi.

100 tis. Kč jako likvidní rezerva

Finanční rezerva domácnosti by měla dosahovat přibližně 3 až 6násobek příjmu (či výdajů) domácnosti. Rozdíl mezi příjmy a výdaji by dle teorie řízení rodinných financí měl dosahovat přibližně 10 % – desetinu příjmů by domácnost měla odložit mezi úspory. Konkrétní výše by se ale měla odvíjet též od závazků, které domácnost má. Rodina s hypotečním úvěrem by měla mít rezervy vyšší než rodina bez hypotéky.

Likvidní rezerva domácnosti by měla být uložena dostatečně dostupně. Je určena na nenadálé události, a v takovém případě nebývá čas čekat na uplynutí termínu či výpovědní lhůty. Vhodné jsou proto spořicí účty bez výpovědní lhůty, které nabízejí alespoň nějaké zhodnocení.

Tabulka 1: Spořicí účty s úrokovou sazbou vyšší než 1 % pro částku 100 tis. Kč

¹ Při aktivním vedení účtu 2 %, ovšem nad 100 tis. Kč jen 0,5 %.

Zdroj: Banky

Alternativou k bankovním spořicím účtu by mohly být družstevní záložny. Žádná z nich ale v současnosti nenabízí lepší podmínky spořicího účtu pro vklad 100 tis. Kč než banky. Stejně tak fondy peněžního trhu se v dnešní době nízkých úrokových sazeb nevyplatí. Je lepší zůstat u bank nabízejících dotované spořicí účty, jejichž (byť nízké) úroky významně přeplácejí výnosy nabízené na trhu. A ani krátkodobé termínované vklady, které lze využít k uložení části likvidní rezervy, dnes lepší úroky nenabízí.

Výnos 100 tis. Kč při využití nejlépe úročeného spořicího účtu činí po zdanění přibližně 1385,50 Kč ročně. Ponechat peníze na neúročeném běžném účtu znamená připravit se právě o tuto částku. Při úročení 1 % ročně činí čistý výnos 850 Kč za rok – a v takovém případě činí ztráta 535,50 Kč. Je vždy na rozhodnutí střadatele, zda se mu vyplatí za vyšší výnos zaplatit uzavřením nové smlouvy a návštěvou pobočky.

100 tis. Kč na střední dobu

Likvidní rezerva by neměla být jedinými úsporami domácnosti. Každá rodina potřebuje zajistit nejen akutní potřebu peněz pro případ nenadálých výdajů nebo výpadku příjmů, ale má i střednědobé a dlouhodobé cíle.

Střednědobými cíli může být např. pořízení automobilu, rekonstrukce bytu či rodinného domu nebo jeho pořízení. Zpravidla se jedná o cíle nejen časově vzdálené, ale především finančně náročnější, které není možné zaplatit z běžných příjmů. Je třeba na ně naspořit nebo naspořené prostředky po nějaký čas uschovat tak, aby neztratily hodnotu.

Za střednědobý horizont je nejčastěji považováno 3 – 5 let. Z investičního pohledu je možné již sáhnout k dluhopisům či dluhopisovým fondům, akcie či akciové fondy ještě příliš vhodné nejsou.

Nyní na jaře bylo možné sáhnout ke spořicímu státnímu dluhopisu. Jeho reinvestiční 5letá verze ale nepřinese příliš mnoho. Průměrný roční výnos před zdaněním činí 1,777 % ročně. Po zdanění přibližně 1,51 %. A to jsou dluhopisy, které nabízejí vyšší výnos, než jaký zaplatí český stát na volném finančním trhu.

Státní dluhopisy (zejména uvedený reinvestiční) mají ještě jednu neřest. Nejvyšší výnos (6 % za rok) je připsán až za poslední rok. Pokud by domácnost potřebovala peníze dříve, může dluhopis státu vrátit. Dostane ale mnohem menší výnos. Z tohoto pohledu jsou i na středním horizontu v dnešní době vhodnější spíše spořicí účty.

Dluhopisové fondy také nejsou příliš perspektivní. Jakmile začnou úrokové sazby růst, a ta doba se dříve či později přiblíží, bude to znamenat ztráty dluhopisových fondů.

Jednou z dalších možností je vsadit přímo na firemní dluhopisy. To je ale možnost pouze pro investičně zkušené střadatele, kteří si jsou vědomi rizika. Pokud by firma zkrachovala, investor se nemusí ke svým penězům dostat. Při jeho nákupu je také rozhodující minimální částka, za kterou je možné dluhopisy pořídit.

Tabulka 2: Ukázka podnikových dluhopisů

Zdroj: J&T Bank

Podnikové dluhopisy je možné pořídit přímo přes burzu nebo prostřednictvím banky. Největším manažerem emisí firemních dluhopisů je v Česku J&T Bank, u které je příležitostně možné koupit dluhopisy i v primární emisi. Vždy je ale nezbytné pamatovat na vyšší riziko takové investice, zejména u nižších investovaných částek, které neumožňují dostatečnou diverzifikaci – rozložení rizika.

100 tis. Kč na dlouhou dobu

Dlouhodobé spoření je spjato nejčastěji se spořením na důchod, ale stejné vlastnosti má i např. spoření pro novorozence na výbavu k plnoletosti či ke svatbě. Jedná se o spoření přesahujících 10 – 15 let, pro mladé je horizont spoření na důchod až kolem 40 let.

V takto dlouhém horizontu jsou spořicí účty naprosto nevhodné. Největším rizikem není tržní riziko (kolísavost hodnoty investice), ale riziko inflace. Při nulovém zhodnocení se 100 tis. Kč při 3% průměrné roční inflaci za 40 let smrskne reálně na něco málo přes 30 tis. Kč.

Tabulka 3: Reálná hodnota 100 tis. Kč

Zdroj: Vlastní výpočet autora

Tříprocentní průměrná míra inflace není zdaleka nereálná. Naopak je reálná až příliš. Za posledních 16 let (1998 až 2013) vychází průměrná míra inflace 3,0154 %.

S inflací na dlouhém horizontu lze bojovat několika investičními nástroji. Jedním jsou vysoce úročené produkty typu dluhopisů, ovšem nadstandardní výnos je vždy vyvážen vysokým rizikem nesplacení dluhu. Druhým jsou statky, jejichž cena se pohybuje spolu s inflací.

Proti inflaci jsou do značné míry odolné komodity. Ty ale podléhají silným tržním vlivům a jejich volatilita (kolísavost) je často vyšší než u akcií. Navíc komodity nepřináší žádný výnos kromě kapitálového (pokud neroste jejich cena, nic nevydělávají), naopak s sebou nesou mnohdy nemalé náklady na skladování.

Proti inflaci jsou ale obecně odolné i akcie a s nimi akciové fondy. Akcie představuje podíl na společnosti, která něco produkuje – ať už je to výroba, služba nebo obchod. Vždy do firmy vstupují určité vstupy a výsledkem je určitý výstup. Např. účetní nakupuje software, počítače, elektřinu, prostor, svou práci a produkuje účetní výstupy. S inflací roste cena vstupů i výstupů sice různě, ale statisticky v dlouhém horizontu se jednotlivé rozdíly stírají.

Pokud zdraží vstupy i výstupy řekněme na dvojnásobek, znamená to, že akciová společnost nakoupí 2× dráž, ale 2× dráž prodá. Nakoupí nikoli za 1000 Kč, ale za 2000 Kč, ovšem neprodá za 1500 Kč, nýbrž za 3000 Kč. Ve stejném poměru vzroste i zisk. Místo 500 Kč zisku bude mít 1000 Kč zisku. A co se stane s cenou akcií? Nominální zisk se zdvojnásobil, tudíž pokud by nevzrostla cena akcií, dostal by akcionář dvakrát tak velký zisk. To vyvolá zájem o akcie, jejichž cena poroste – současně s inflací.

Při investicích na dlouhém horizontu se vyplatí nebát se klasicky pojímaného rizika (kolísavosti investice), ale vytáhnout do souboje s inflací. K tomu pomohou nejlépe akcie a akciové fondy. Stejně tak se nevyplácí mladším lidem setrvávat v transformovaných fondech, ale zvolit dynamickou strategii v rámci účastnických fondů doplňkového penzijního spoření (dříve penzijní připojištění).

Jen akciových fondů určených pro veřejnou nabídku v Česku jsou stovky. S orientací v nich ale může pomoci schopný finanční poradce.