Rok 2017: Činy, činy a ještě jednou činy

Jediná priorita pro planetu institucí: Činy

Je na konkrétních mužích a ženách, aby začali konat, avšak současným trendem je jmenovat do funkcí lidi, kteří nerozhodují. Tvrdá zkušenost Matteo Renziho, jediného evropského lídra, kterého drsně odmítli vlastní voliči, stojí za zamyšlení.

Zřejmě proto není o nejvyšších představitelích Evropské unie téměř vůbec slyšet. Není slyšet o panu Junckerovi. Není slyšet o panu Timmermansovi – člověku, který hovořil o tom, že „tato Komise ztělesňuje poslední šanci“. Totéž platí o paní Mogheriniové, a to navzdory významným mezinárodním událostem, k nimž dochází po celém světě. A nic na tom nezmění ani pravděpodobné zvolení pana Tajaniho či Pittella do čela Evropského parlamentu.

Resuscitace Evropská unie musí být politickou prioritou číslo jedna. Během pravicových prezidentských primárek ve Francii vůbec Evropská unie nefigurovala. A totéž platí o levicových primárkách, které právě začínají.

Jediným kandidátem, který uznává EU jako prioritu, je Emmanuel Macron. Ten přitom neveřejně zdůraznil potřebu, abychom se okamžitě zbavili vedoucích představitelů Komise, kteří již nedokáží rozhodovat.

Ale abychom nebyli jen pesimističtí, koncem roku jsme mohli sledovat zajímavé dění ve dvou oblastech: první bylo nečekané rozhodnutí Komise uspíšit sjednocování druhotné legislativy sladěním postupů z doby před Lisabonskou smlouvou se systémem aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů uplatňovaným po ní.

^REKLAMA

Tyto návrhy, které budou významnou součástí rozhovorů o právních předpisech v roce 2017, představují rozhodující pokrok na cestě ke skutečnému zjednodušení a k lepší správě věcí veřejných. Dále můžeme pozorovat stále více iniciativ nakloněných „dělení Evropy na jádro a periferii“. Tato koncepce je přitom jedinou opravdovou alternativou brexitu. V roce 2017 bude potřeba propojit postupy v oblasti analýz, dohod a návrhů.

Jediná priorita pro lobující svět: Činy

Nikdy to nelze vyjádřit dostatečně důrazně: lobovat znamená jednat. V posledních dvou až třech letech jsme však svědky vzrůstajícího trendu, kdy lobbistické skupiny hojně hovoří o činech, ale ve skutečnosti moc aktivní nejsou. Generální tajemníci či generální ředitelé jmenováni v současné době do čela evropských asociací jsou povětšinou komunikátory, v některých případech technickými experty z domovského prostředí svých zemí, ale málokdy kariérními lobbisty. Je tudíž zapotřebí, aby se svému novému povolání přizpůsobili, chtějí-li dosahovat požadovaných výsledků – a totéž platí i o souvisejícím vedení.

Paralýzu mnoha evropských lobbistických skupin lze vysvětlit i tím, že nezohlednily významné změny v oblasti rozhodovacích procesů a postupů, které přinesla Lisabonská smlouva.

Všichni rozumí dané zemědělské problematice či problematice v oblasti životního prostředí, avšak neznalost toho, jak naložit s aktem v přenesené pravomoci či prováděcím aktem nevyhnutelně vede k nečinnosti. Systém Evropské unie po přijetí Lisabonské smlouvy více než kdy jindy vyžaduje schopnost předjímat – a ta je dvojčetem činů.

^REKLAMA

V roce 2017 vydá německé nakladatelství Springer soubornou publikaci o lobbingu v Evropské unii. Mezi spoluautory najdeme Franse Timmermanse, Emily O’Reillyovou a několik odborníků z praxe. Moje kapitola bude mít název „Přetváření evropského lobbingu: Jak být o krok napřed“.

Můj závěr by se dal shrnout takto: Abyste zůstali o krok napřed, musíte kromě nezbytných odborných znalostí přetvořit své zvyklosti a propojit tyto čtyři složky – dokonalou znalost rozhodovacích procesů po přijetí Lisabonské smlouvy, schopnost získat neveřejné dokumenty (např. z tzv. trialogů), moderní komunikaci založenou na vyprávění příběhu a velmi silnou ochotu zaměřit své činy na jednu či dvě priority.

S tímto předsevzetím vám přejeme vše nejlepší do činorodého roku 2017!

Výše uvedený text laskavě poskytl Daniel Guéguen, vedoucí pro strategii a lobbing v PACT European Affairs