Všichni se vrhli na „populární kořist“ – zobrazování nebohých důchodců, kteří za chleba místo 10 korun budou muset dát o korunu víc, a miminka, která v kočárku nedostanou vytouženou půlku rohlíku. A to přestože právě jim by tyto peníze byly refundovány. Mediální smršť spustila stavidla i bez tajuplné schůzky šéfredaktorů.
Nejen bulvár (tam se nikdo nediví), ale i relativně seriozní média dosud nebyla schopná ani vysvětlit lidem, že sociálním pojištěním si žádný důchod „nepředplácejí“. Jen omílají socialistické iluze a nechápou, že reforma je šance alespoň trochu „utéct“ z budoucí nevyhnutelné penzijní bídy pro ty zodpovědnější.
Nu a páni šéfredaktoři se zřejmě těší na to, až jim další vláda progresivně zdaní jejich platy.
Už vůbec se nehovoří o spirále zadlužení – co se 150 miliardami korun nového letošního dluhu: zvýšit DPH na 40 %? Anebo snížit platy i důchody o 20 %? I tak již každý občan (včetně zmíněných miminek a penzistů) dluží 130 000 korun, což vychází skoro na 330 000 korun na domácnost. K tomu letos přibude dalších 40 000 korun na domácnost, což je 15 600 korun na každého, tedy přesně 1 300 korun měsíčně.
Tohle všechno také pomohla „spláchnout“ tsunami dvacetníku za rohlík podobně jako volby u nás vyhrává 30 korun u lékaře. Že za tři roky bude každá domácnost dlužit půl milionu – to nikomu nevadí. Hrůzná hypotéka za nic, jenže úroky budeme platit. A ty pěkně porostou.
REKLAMA
Media se navíc ani nesnaží nevysvětlit, co je to cena práce, na níž závisí (ne)zaměstnanost i hospodářský růst nejvíc. Vláda tedy pod tlakem populisticky couvla a „ušetřila“ 20 miliard – nedojde proti původním plánům ke snížení odvodů na sociální pojištění.
Přitom všichni závistivě hledí na sílu německé ekonomiky. Základem německého úspěchu byl ale právě mírný růst mezd, který následoval po reformě trhu práce provedené v letech ještě před globální krizí. Náklady práce jsou základem a bez popsaného vývoje mezd před krizí by německý zázrak nebyl myslitelný.
Na oltář startu penzijní minireformy jsme tedy obětovali to, co mělo pomoci konkurenceschopnosti celé ekonomiky. Finančním trhům je naše penze ukradená, ty zajímá stav hospodářství. Takže i naše média ruku v ruce se socialistickými bájemi a pověstmi celou otázku posunula jinam: jen abychom si vydělali vůbec na nějakou penzi.
A když už se díky Ústavnímu soudu bude ten řečnický tyátr ve sněmovně muset opakovat, mohla by vláda k „balíčku“ ještě něco přihodit – takových 20 miliard úspor navíc by nebylo od věci.
