Podle zákoníku práce platí základní pravidlo, že „dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel“. Neznamená to, že by všichni zaměstnanci museli čekat, až si na ně firma vzpomene a nějaký termín jim vybere. V praxi je mnohem rozšířenější postup, že s návrhem na termín dovolené přichází sám zaměstnanec a firma mu jej pouze odsouhlasí. Nebo si zaměstnanci nejdříve zkusí mezi sebou dohodnout rozvrh čerpání dovolené, přičemž nadřízený pak už jen rozhodne případné spory.
Zákoník práce stanoví, že firma musí při určování termínu dovolené přihlížet „k oprávněným zájmům zaměstnance“. Blíže sice tyto zájmy neupřesňuje, nicméně jistě mezi ně patří nejen nárok na zotavenou alespoň jednou za rok, ale také třeba zájem vybrat si alespoň část dovolené během letních prázdnin, pokud má zaměstnanec děti ve školním věku.
Jenže zákoník současně umožňuje „přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele“. Nelze tedy říci, že by zájmy zaměstnance měly přednost. Pokud jde o „naléhavé provozní důvody“, nemusí dokonce firma umožnit zaměstnanci čerpat dovolenou v daném kalendářním roce vůbec (převede se mu do dalšího roku). Také tyto důvody nejsou podrobněji definovány, nicméně při podezření na zneužití práva firmou si zaměstnanci můžou stěžovat u oblastních inspektorátů práce (www.suip.cz).
Čtyři týdny jako minimum
