Brno – Účast vedoucího pracovníka na teambuildingové akci, jejímž cílem je zlepšení vzájemné komunikace a spolupráce zaměstnanců formou společné sportovní aktivity, lze považovat za činnost související s plněním pracovních úkolů. Konstatoval to Nejvyšší soud ve sporu o výplatu úrazového pojištění.
Nejvyšší soud rozhodl podobně jako v letech 2009 a 2012, kdy v jiných sporech také řešil otázku zranění při podobné akci. Pokud je účast na teambuildingu prakticky povinná, je pak odpovědný zaměstnavatel podle předpisů o zákonném pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu.
Proděkan se zranil při víceboji
Nejnovější verdikt se týká zranění, které v lednu 2005 utrpěl tehdejší proděkan Vysokého učení technického v Brně při turnaji ve víceboji, který se konal v pracovní době a pod záštitou děkana Podnikatelské fakulty VUT.
Zaměstnavatel byl proti škodě povinně pojištěn na základě předpisů o úrazovém pojištění zaměstnanců. Pojišťovna Kooperativa mu však částku téměř 130 tisíc korun odmítla zaplatit, protože se podle ní nejednalo o pracovní úraz.
REKLAMA
„Děkan nemohl proděkanovi udělit příkaz, aby se účastnil turnaje jako aktivní sportovec, a pokud tak učinil, mohl zaměstnanec takový příkaz odmítnout, neboť nebyl udělen v souladu s jeho pracovním zařazením. Pokud zaměstnanec účast na sportovní činnosti neodmítl, zúčastnil se jí dobrovolně,“ namítali právní zástupci pojišťovny. Navíc k takové činnosti nemohl být proděkan prověřen zaměstnavatelem ani z hlediska zdravotní způsobilosti.
Pojišťovna by prý škodu proplatila, pokud by proděkan utrpěl úraz například při slavnostním zahájení turnaje, nikoliv však při sportovní činnosti, která podle ní nesouvisela s činností proděkana fakulty – tedy školy bez sportovního zaměření. Pojišťovna také poukazovala na svědecké výpovědi, podle nichž se ostatní zaměstnanci nemuseli zúčastnit turnaje jen jako aktivní sportovci – mohli být jen diváky nebo zůstat na svém pracovišti.
Souviselo to s prací
Ve prospěch proděkana, respektive jeho zaměstnavatele, rozhodly v roce 2011 Obvodní soud pro Prahu 1 i Městský soud v Praze. Soudci označili úraz jako pracovní – sportovní akci organizovala univerzita a účast proděkana byla součástí jeho pracovních povinností.
Verdikt teď definitivně potvrdil i Nejvyšší soud. „Proděkan měl – jako jeden z vedoucích představitelů fakulty – na příkaz děkana povinnost účastnit se děkanem pořádaného turnaje, který se konal k prohloubení interpersonálních vazeb zaměstnanců, k prohloubení vzájemné komunikace, a to formou společné sportovní aktivity, probíhající v rámci pracovní doby. V daném případě se tedy jednalo o úraz pracovní, utrpěl-li zaměstnanec úraz v souvislosti s plnění zadaného pracovního úkolu,“ uvedl senát vedený soudkyní Kateřinou Hornochovou.
REKLAMA
Za takto vzniklou škodu odpovídá zaměstnavatel. Proděkanovi tak náleží pojistné plnění od pojišťovny, s níž měla univerzita smlouvu o úrazovém pojištění zaměstnanců.
Není to jen zaplacená dovolená
Nejvyšší soud odkázal na své rozhodnutí z roku 2009, které se také týkalo úrazu při teambuildingu. Zaměstnanec si tehdy zlomil zápěstí při lyžování na horách a byl měsíc v pracovní neschopnosti. I tehdy šlo mimochodem o spor s Kooperativa pojišťovnou. Ta tvrdila, že lyžování nesouviselo s pracovní náplní firemního právníka.
Účast na výjezdu managementu firmy byla povinná a lyžování bylo vedle „posezení u rakouských kulinářských specialit“ a dalších aktivit součástí společného programu, který účastníci předem dostali. Podle soudců se na lyžování v rámci takové akce nedá pohlížet jako na soukromou zábavu – bylo prokázáno, že smyslem a účelem plánovaných aktivit bylo prohloubení vzájemných interpersonálních vazeb zaměstnanců, jejich schopnosti vzájemné kooperace a schopnosti spolupráce s ostatními zaměstnanci.
Podle obvodního soudu splňovala tato akce „zcela nepochybně zákonnou definici pracovní cesty, neboť zaměstnanec byl svým zaměstnavatelem na časově omezenou dobu vyslán mimo sjednané místo výkonu práce, přičemž zde měl konat činnost podle pokynů svého zaměstnavatele, respektive nadřízených zaměstnanců“.
Nejvyšší soud nicméně už v roce 2009 zdůraznil, že obecné soudy musí v podobných případech zkoumat, jestli akce měla skutečně charakter teambuldingu, nebo jestli zaměstnavatel spíše zaplatil svým lidem „dovolenou“ bez organizovaného programu se vztahem k práci.
REKLAMA
Pro závěr, zda může jít o pracovní úraz, přitom podle Nejvyššího soudu není rozhodující formální označení tohoto kurzu týmové spolupráce v příslušných dokumentech, nýbrž vlastní obsahová náplň činnosti, při které zaměstnanec úraz utrpěl.
Smlouva nemusí být rozhodující
S podobným sporem má zkušenost i společnost AgroZZN, která je součástí holdingu Agrofert. Provozní náměstek společnosti si zlomil si nohu při nohejbalu na firemních sportovních hrách Agrofertu v roce 2006. Také v tomto případě rozhodl Nejvyšší soud na podzim 2012 shodně.
Účast na hrách mu totiž nařídilo vedení firmy, a i když se zranění stalo mimo pracovní dobu, nemůže se zodpovědnosti za jeho zranění zbavit.
„Za plnění pracovních úkolů je vždy považována též jiná činnost konaná přímo na příkaz zaměstnavatele, respektive příslušného vedoucího zaměstnance – bez ohledu na to, zda spadá do rámce druhu a místa výkonu sjednané práce, či nikoli,“ zdůraznil v listopadu 2012 senát Nejvyššího soudu Zdeňkem Novotným.
Zaměstnavatel nemůže podle soudu platně vydávat příkazy, které by byly v rozporu s obsahem pracovní smlouvy (kromě výjimek stanovených zákoníkem práce ohledně převedení na jinou práci, pracovní cesty nebo přeložení). Vydá-li zaměstnavatel takový pokyn, není zaměstnanec povinen takový příkaz uposlechnout. Avšak pokud se mu pracovník přesto podrobí a při výkonu nařízené činnosti utrpí úraz, jeho postavení by nemělo být méně příznivé, než kdyby vykonával svou standardní činnost podle pracovní smlouvy.
Přidejte si nás na Facebook a dozvíte se včas další aktuality a rady! Osobní finance Aktuálně.cz.