Sofie – Dohnat Řecko bylo před dvaceti lety snem mnoha bulharských ekonomů i obyčejných lidí. Dnes jejich vzor balancuje na hraně bankrotu, zatímco do Bulharska přivedla recese nové investory a balkánská země se – stejně jako sousední Rumunsko – poohlíží po euru.
Vstupu do eurozóny by podle expertů neměla bránit ani deflace. Právě v Bulharsku probíhá – podle členů bankovní rady České národní banky – ukázkový příklad deflační spirály. Deflaci sice hlásí osm zemí Evropské unie, ale bulharský pokles cen byl v březnu největší.
„Stát se součástí eurozóny je pro nás z dlouhodobého hlediska důležitější než členství v Schengenském prostoru,“ uvedl například ředitel bulharské pobočky Evropské rady pro zahraniční vztahy Dimitar Bechev.
Ten připomíná, že Bulharsko už do eurozóny prakticky patří – tamní měna je totiž pevně navázaná na euro. „Když se tedy eurozóna potýká s problémy, tak nás to přímo ovlivňuje. Dokud nepřejdeme na euro, tak ale nemáme žádné záruky,“ prohlásil. Vstupem do měnové unie by navíc země podle něj vyslala investorům pozitivní signál.
„Možnost, že by Bulharsko přijalo euro, je poměrně reálná. Kdo chce teď přijít do eurozóny, je přijatý s otevřenou náručí. A euro je dneska primárně politická věc,“ myslí si specialista na ekonomickou geografii Balkánu Milan Damborský.
REKLAMA
Přechodu na euro tedy podle něj nebrání ani skutečnost, že na rozdíl od Česka je bulharská ekonomika teprve „v poločase restrukturalizace“ nebo že jde o nejchudší zemi v celé Evropské unii.
Za drahotu může i nedostatek supermarketů
Pokud srovnáme země Unie podle toho, kolik zboží si mohou lidé z výplaty skutečně koupit, tak se Bulharsko drží na chvostu EU. Lépe se podle údajů Eurostatu mají dokonce obyvatelé Černé Hory nebo Turecka.
Kdyby se průměrný Bulhar rozhodl v roce 2012 utratit celou svoji výplatu za chleba, pořídí ho podle analýzy online deníku Aktuálně.cz 552,5 kilogramů. Pro srovnání: Čech by si koupil 1081,6 kilogramů. Ještě markantnější by byl rozdíl u brambor. Bulhar by si jich z výplaty koupil 740 kilo, Čech 2343 kilo.
Damborský ale zdůrazňuje, že tato čísla mohou být zkreslená vysokým podílem šedé ekonomiky v Bulharsku.
„Spoustu základních věcí si tu vypěstují, takže to vůbec neprochází trhem. Na venkově funguje ještě ten klasický systém, kdy si lidé směňují věci mezi sebou,“ uvádí. Potraviny se navíc prodávají za relativně vysoké ceny. Podle Damborského je to proto, že na bulharském trhu funguje málo obchodních sítí.
„Příkladem může být Slovensko v devadesátých letech. Slováci měli snahu chránit maloobchodní firmy před řetězci, kdežto Česko je na trh pustilo naplno a konkurence přirozeně snížila ceny,“ vysvětluje.
Méně turistů – ekonomický šok
Poslední místo zaujímá Bulharsko i v žebříčku EU podle hrubého domácího produktu na obyvatele. Ten se v balkánské zemi podle Eurostatu pohybuje na 47 procentech unijního průměru, což je méně než u Chorvatska, nejnovějšího člena EU.
REKLAMA
Do roku 1990 byl významným zdrojem příjmů cestovní ruch, následně ale návštěvnost v některých střediscích podle Damborského spadla o více než padesát procent.
„Turistům z východní Evropy tato destinace nenabídla nic nového a návštěvníkům ze Západu chyběl dostatečný standard, který se jim nabízel v nepoměrně bližších destinacích. To byl rozhodně jeden z ekonomických šoků,“ vysvětluje.
Dalším problémem je nezaměstnanost, která je v Bulharsku podle lednových čísel (13,1 procenta) sedmá nejvyšší v EU.
Bulharsko se navíc v únoru jako jedna z šesti zemí EU potýkalo s deflací, pokles cen tu byl meziročně nejvyšší v Unii, činil 2,1 procenta. Deflaci hlásí Bulharsko už od podzimu, důvodem je podobně jako v Česku zlevnění energií.
Na rozdíl od Česka ale bulharská centrální banka na klesající ceny zatím nijak nereagovala. Důvodem je kursový režim currency board, v rámci něhož Bulhaři v roce 1997 svoji levu navázali nejprve na německou marku, později na euro.
Podle Damborského se Bulhaři deflací ani tolik nezabývají. „Bulharsko je v poločase restrukturalizace a teprve provádí základní velké reformy, vládní krize jsou zde mnohem hlubší, takže si myslím, že pro to vůbec nemají prostor,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Krize eurozóny pomohla
Přestože je Bulharsko obecně považované za outsidera Evropské unie, zvládlo finanční či dluhovou krizi lépe než řada dalších zemí.
REKLAMA
Na rozdíl od Řecka nebo Španělska nedoplatilo na nedůvěru investorů, která se projevila například na vysokých úrocích z dlouhodobých vládních dluhopisů. Bulharsko naopak podle Damborského spoustu podnikatelů přitáhlo, protože tamní pracovní síla zůstává levnější než v Česku nebo Polsku.
Země se také může chlubit jedním z nejnižších vládních dluhů v EU, který loni podle Evropské komise činil 19,4 procenta HDP. Kabinet nemá problém ani s rozpočtovým schodkem (1,3 procenta HDP).
Bulharsko ovšem stejně jako Česko nebo Polsko pocítilo propad vývozu do Evropské unie. Utrpělo i stavebnictví. Podle listu The Economist zůstaly na pobřeží Černého moře tisíce neprodaných bytů, které dříve skupovala zvláště ruská střední třída. Až na konci loňského roku zaznamenalo stavebnictví mezičtvrtletní růst. Absolutní čísla se ale stále ještě pohybují na 84 procentech průměru za rok 2010 (podobná situace panuje i v Česku).
Levné, přesto příliš drahé
Mediální pozornost Bulharsko naposledy přitáhlo na počátku loňského roku kvůli masovým demonstracím proti vysokým cenám elektřiny a teplé vody. Protesty vedly nakonec k rezignaci premiéra Bojka Borisova a jeho vlády.
„Problémem Bulharska nejsou ani tolik ceny energií jako spíše nízké příjmy. Když srovnáte ceny elektřiny u nás a v dalších zemích Evropské unie, platíme téměř nejméně,“ zdůrazňuje bývalý ministr zahraničí Bulharska Ivailo Kalfin.
Jedním z důvodů demonstrací je podle Damborského převládající víra, že za to, zda lidé mají práci nebo peníze, zodpovídá právě stát.
„V Česku komunistická strana po roce 1989 ve vládě skončila – má sice vysoké procento ve Sněmovně, ale zatím nikdy nevládla. V Bulharsku se transformovala do Bulharské socialistické strany a fakticky bych to spíše přirovnal k našemu roku 1968. Levicovost v systému tam dost zůstala,“ říká.
Přečtěte si také rozhovor se specialistou na ekonomickou geografii Balkánu.
