Na americký dolar jako rezervní měnu, v níž probíhají téměř všechny transakce na finančních nebo komoditních trzích, si svět za několik desítek zvykl a všichni to berou jako samozřejmou věc. Pokus Evropské unie o alternativu, resp. měnu, která by mohla být konkurentem v této dolarové hegemonii, nevyšel a dnes je z eura dožívající projekt, kterému většina ekonomů, investorů i veřejnosti nevěští moc dlouhou budoucnost.
Euro doplácí na neodpovědnost některých příliš se zadlužujících se zemí a v neposlední řadě také na neschopnost vedoucích hlav podniknout rázné, i když někdy možná nepopulární kroky na jeho záchranu. Naproti tomu dolar, i přes extrémní zadluženost, politickou nejednotnost, která pokaždé ohrožuje schopnost USA splácet své dluhy, zaplavení trhů novými penězi, problémy samotných amerických států se zadlužením, nebo snížení ratingu, se stále drží a investoři nemají problém mu důvěřovat.
To se ale může v nejbližší době změnit, i když USA se za každou cenu snaží tomuto scénáři vyhnout. Známky o tom, že země jako Čína, Rusko, Indie a dokonce i Japonsko již seriózně uvažují o tom, že dolar v jejich obchodech nebude hrát hlavní roli, se v poslední době ukazují stále častěji. Za poslední zhruba půlrok se objevilo několik zpráv o tom, že zmiňované země se rozhodly ve vzájemných obchodech opustit dolar a obchodovat ve svých měnách
Již v létě minulého roku se představitelé Íránu a Číny vedli rozhovory o možném bartrovém systému obchodu. Čína je významný exportér svých výrobků do Íránu na jedné straně a zároveň největším dovozce Íránské ropy, za níž nemohla platit v dolarech, protože na Írán byly uvaleny sankce. Obě strany by z takové dohody mohly profitovat. Na vzájemném obchodování ve svých se dohodlo s Íránem také Rusko a Japonsko. A naposledy se objevila zpráva o tom, že také Indie se s Íránem dohodla na obchodování v rupiích.
Vše je způsobeno uvalením restriktivních opatření vůči Íránu ze strany USA, zmiňovaným zemím to ale evidentně nevadí a dolar se snaží vypudit také ze vzájemných obchodů. Čína již má nějakou dobu uzavřeny smlouvy s Ruskem a Brazílií o vzájemném obchodování bez využití dolarů. K dohodě mezi Čínou, a Japonskem která má za cíl posílit pozici čínského renminbi na světových trzích, pak již skutečně nebylo daleko. Je velmi pravděpodobně, že Čína bude v podobných krocích a uzavírání smluv se svými největšími obchodními partnery, v nichž bude hrát její měna prim, pokračovat i nadále (příkladem prvního, i když na první pohled bezvýznamného kroku budiž dohoda s rakouskou centrální bankou, která díky ní získá přístup k aktivům denominovaným v renminbi).
REKLAMA
Pro americký dolar to nejsou dobré zprávy, i když na první pohled by se mohlo zdát, že USA si z oslabení vlastní měny těžoku hlavu dělat nemusí. Posílení čínské měny by pro ně bylo na první pohled dobrou zprávou, ale v delším horizontu by to americkým firmám nadělalo hodně starostí. Další otázkou je držení poměrně velkého množství rezerv těchto zemí v dolarech, což by mohl být největší problém a zatím je to jedna z pák, na kterou se USA spoléhají. Ale ani to těmto zemím nemusí bránit v tom, aby pozici dolaru záměrně oslabovaly, i když je to nakonec něco bude stát.
Problém oslabení postavení dolaru by pro USA znamenal například problém i při jejich zadlužování, protože dluhy v dolarech by již nebyly tak oblíbené, jako jsou dnes. USA dnes mohou těžit z toho, že mají svůj dluh ve své vlastní měně a v případě potřeby jim nedělá problém nové peníze vytisknout v množství, jaké se jim zlíbí. V jiné měně, s připočítáním kurzového rizika, by to byl velký problém.
USA se nechtějí své pozice vzdát
To, že USA se nechtějí vzdát své role vůdce, zabezpečovanou i prostřednictvím své měny, dokazují i některé (možná konspirativní, ale víte jak to je: na každém šprochu pravdy trochu) teorie o tom, proč vlastně padly režimy v Iráku, nebo Libyi. I když je pro mnohé jasnou zprávou, že největším motivem byly zásoby ropy (nukleární hrozbě již dnes nevěří skutečně nikdo), jedním z hlavních důvodů mohly být právě záměry vytěsnit dolar jako hlavní měny v obchodování. Zejména v případě Libye, která prý měla v plánu sdružit několik zemí Afriky a blízkého východu, s nimiž by obchodovala ve zlatém dináru a úplně by vytěsnila americký dolar i euro. Problémem pro západní svět byla také nezávislost její centrální banky na mezinárodním bankovním systému a tím i nemožnost jakéhokoli ovlivňování ze strany USA a jiných mocností. V případě Íránu je ale situace poněkud jiná a země jako Čína nebo Rusko dávají otevřeně najevo svůj nesouhlas s tím, jak se USA snaží odřezat Írán od okolitého světa.
Nakonec se to pro USA může stát osudným ze dvou důvodů. Vojenský útok, i když silně podporovaný Izraelem, který díky výhrůžkám ze strany Íránu na první pohled bojuje za svou existenci, může dopadnout fiaskem, podobně jako tomu bylo ve všech předešlých konfliktech, které USA vedou, nebo vedly. Pokud se Čína, Indie, nebo Rusko skutečně nebudou chtít svého vlivu v Íránu zbavit, máme se skutečně na co těšit.
Druhým důsledkem bude zmiňované oslabení postavení dolaru ve světovém obchodu. Díky své restriktivní politice vůči zemi s jedním z nejbohatších ložisek ropy se okolité státy raději vykašlou na dolar, a budou obchodovat ve vlastních měnách. To pak může vést k posílení postavení některé z měn, v níž pak začnou obchodovat všechny zainteresované země. Jestli to bude čínské renminbi, nebo jiná měna, je jisté, že ke zmiňovaným zemím se brzy přidají další, kterým je Čína a Rusko bližší než USA a dolary.
