Antonín Zápotocký: Naše měna je pevná a měnová reforma nebude
Když je moc peněz a málo zboží, tak se ukazuje, že peníze se jíst nedají
V pátek 29. května 1953 ve svém rozhlasovém projevu tehdejší prezident Československa Antonín Zápotocký prohlásil: „Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé.“ Den poté se ukázalo, že prezident lhal, měna příliš pevná nebyla a v Sovětském svazu byly již v předstihu vytištěny nové československé bankovky.
V roce 1953, osm let po druhé světové válce, byl stále dostatek zboží pro uspokojení základních potřeb. Nedostatek pomáhal řešit přídělový systém, zavedený za protektorátu v roce 1939. Kdo potřeboval koupit nějaké zboží, musel buď kupovat na volném trhu za vyšší ceny, nebo získat přídělové lístky.
Kdo měl přídělový lístek, mohl nakoupit levněji než za ceny ve volném prodeji. A tak mohl tehdejší kronikář zaznamenat, že tříkilový bochník ve volném prodeji byl za 50 Kčs, zatímco na přídělový lístek ho bylo možné koupit za 12 Kčs. Přídělové lístky pro levnější nákupy ovšem nebyly určeny pro nepřátele státu, kterými tehdy byli někdejší továrníci, bankéři, boháči, živnostníci nebo akcionáři.
Výroba se řídila centrálním plánem, vše probíhalo pod vlivem rozhodnutí politických elit a pod taktovkou Sovětského svazu. Mezi lidmi bylo relativně hodně peněz a spotřebního zboží bylo málo, nedostatek zboží vedl k tlaku na růst cen. Vedení strany a vlády bylo nuceno situaci řešit a řešení spočívalo v tajné přípravě měnové reformy. Množily se fámy, rostoucí snahy utratit peníze násobily nedostatek zboží. Budoval se socialistický průmysl i socialistické zemědělství, platy rostly, nezaměstnanost neexistovala, každý měl práci.
Jenže za natištěné peníze se člověk nenají a nastala situace, kterou popsal Vladimír Špidla 25. 4. 2010 v diskusním pořadu České televize: „Všechny systémy, včetně fondových systémů, jsou závislé na ekonomické aktivitě. Představte si situaci, že všichni lidi mají naspořeno a jsou v důchodu a neexistuje žádný aktuálně disponibilní hrubý domácí produkt. No peníze se jíst nedaj. Čili to není řešení.“ Ano, peníze se jíst nedají a jejich převýdej či nadměrné „tištění“ obvykle končí inflací, znehodnocením měny nebo měnovou reformou. V roce 1953 to vyřešila měnová reforma.
REKLAMA
Měnová reforma, kdy starou korunu nahradila nová koruna
Sobota 30. května 1953 byla posledním dnem pracovního týdne. Po návratu z práce tak pracujícího člověka čekal šok vyplývající z rozhlasového projevu čelního představitele státu. Po sedmnácté hodině předseda vlády Viliam Široký oznámil, že stávající bankovky budou platit pouze do konce měsíce. Prezentováno to bylo jako vítězství pracujícího lidu a úder buržoazii, ale bylo to znehodnocení úspor a propadnutí vázaných vkladů všech.
Výměna bankovek probíhala od pondělí 1. června 1953. Úřadovny v podobě výměnných středisek pro tento účel vznikly v hostincích, Místních národních výborech, na poštách nebo v pobočkách Státní spořitelny. Na výměnu, doprovázenou silnými emocemi, dohlížely komise jmenované okresními národními výbory. Výměna peněz byla pečlivě dokumentována, a právě díky reformě získal režim přehled o majetku jednotlivých občanů. Nevyměněné peníze se staly bezcennými papíry.
Občan, který nespadal do kategorie živnostníka či boháče, mohl vyměnit svých původních 300 Kčs za 60 Kčs nových. Vyvolené osoby z řad stranických funkcionářů, důstojníků armády a milicionářů mohly údajně v tomto poměru vyměnit i více. Největší množství peněz v hotovosti bylo ale vyměněno v poměru 1:50, za každých 100 starých Kčs příjemce dostal 2 nové Kčs. Stejně tak hotovost v pokladnách podniků a jiných organizací byla směněna v poměru 1:50. Živnostníci tak přišli o svůj provozní kapitál a v podstatě díky tomu byli předurčeni ke krachu.
Peníze uložené na vkladních knížkách byly měněny odstupňovaně. U vkladu do 5 tisíc Kčs byl použit poměr 1:5, u vkladu od 5 tisíc do 10 tisíc pak poměr 1:6,25. Vklady vyšší než 10 tisíc pak v poměru 1:75. Dluhy u peněžních ústavů byly přepočteny poměrem 1:5. Vklady se znehodnotily, ale dluhy zůstaly a musely být spláceny i nadále.
REKLAMA
Okamžik, kdy životní úspory uložené ve finančních aktivech vypařily
S provedením měnové reformy souviselo i zrušení přídělového systému. Když kilogram cukru stál před měnovou reformou na lístek 8 Kčs a ve volném prodeji 16 Kčs, v nové měně se cena cukru ustálila na 12 korunách.
Vedle zrušení přídělového systému byly vyřešeny vklady, které byly od konce druhé světové války vázány a zablokovány. V rámci poválečné výměny peněz byly všechny vklady uznány jako platné, ale většina peněz zmražena. Z těchto vázaných vkladů mohli jejich majitelé čerpat jen v případě výjimečné životní události. Při uskutečnění měnové reformy v roce 1953 byly všechny tyto vázané vklady bez náhrady zrušeny. Mimo to byly zrušeny veškeré závazky z domácích dluhopisů i životního pojištění. Nový režim se díky tomu zbavil závazků někdejšího režimu, ukázalo se, že se některé dluhy platit nemusí.
Nastoupil nový politický režim a všichni, kdo se zodpovědně připravovali na svou budoucnost, přišli o své peníze uložené ve finančních aktivech. Vydělal ten, kdo je v dnešní terminologii označován jako moudrý investor. Kdo moudře diverzifikoval a svůj majetek rozložil, měl kromě finančních aktiv svůj majetek uložený ve věcech, nemovitostech nebo cennostech, dotčen touto akcí nebyl. Akce byla úspěšná, a i když se dotkla širokých mas obyvatelstva, režim všechny stávky, demonstrace a nepokoje potlačil. Podařilo se odstranit černý trh, inflační vlivy i přídělový systém.
Vzpomínkou na tuto dobu je třeba zápis v Morkovické kronice:
- „Podle směrnic ministra financí ze dne 30. května 1953 byla provedena měnová reforma a zrušení lístků na potraviny a průmyslové zboží. Počínaje dnem 1. června byly dány do oběhu nové peníze: bankovky státní banky čsl. po 100, 50, 25, 10 Kčs a státovky čsl. republiky po 5, 3, 1 Kčs a mince po 25, 10, 5, 3 a 1 haléř.“
- „Výměnná střediska byla hlídána vojskem. Výměnná reforma, až na nějakou tu nadávku a trochu pláče, prošla u nás hladce a nebylo výtržnictví.“
- „Dnem 1. 6. 1953 byly zrušeny závazky: ze vkladů vázaných podle § 7 dekretu č. 91/1945, z tuzemských cenných papírů, z pojištění na život, pokud se měly platit poukazem na vázané vklady, a dále dluhopisy československého státu vydané po roce 1945.“
- „Měnová reforma byla již dlouhou dobu očekávaná, ale všechny překvapila a lidé, kteří měli doma větší částky peněz, byli velmi citelně poškození. Tímto měla býti koruna postavena na zlatý podklad. Bankovky jsou kryty zlatem a aktivy státní banky českosl. a státovky jsou kryty majetkem státu.“
