Nejprve k příspěvkům v diskusi. Pan inženýr Karel Lacina, pan Marian i paní/slečna Lucka Vaňková se rozhodli ve stejném čase a shodou okolností ze stejné IP adresy napsat několik pochvalných slov nejprve na webu Investujeme.cz a o dvě hodiny ti samí „lidé“ napsali totožné příspěvky v diskusi na webu Hypoindex.cz.
Ano, každému soudnému člověku je i bez tohoto upozornění hned jasné, že jde o výmysl. Ale přesto se určitě najdou neopatrní, kteří naletí. V každém případě je zajímavé, že firmě někdo dělá reklamu i přes skutečnost, že již v červenci letošního roku byl na majetek společnosti prohlášen konkurs.
Krátká doba trvanlivosti
Společnost BAI začala nabízet možnost zhodnocení peněz již v roce 2007. Nešlo však o běžné investování do cenných papírů, ale o „konkrétní projekty“, které měly být bezpečnější než investování do akcií, protože nad nimi může mít firma úplnou kontrolu. Nejdříve to měly být nemovitosti (skutečně špatné načasování), pak solární elektrárny (to mohlo být v roce 2008 skutečně zajímavé), elektrárny na bioplyn nebo dokonce krevní plazma. Společnost chtěla na rozběh těchto projektů od lidí peníze, za což jim na oplátku měla BAI vyplácet čtvrtletně úrok až do výše 7,8 % p.a.
Společnost se zaštiťovala dohledem ze strany ČNB, ta však od ní nedostávala prakticky žádné informace, podobně jako i potenciální klienti. Informační bariéra byla kromě porušení zákazu shromažďování peněžních prostředků za účelem jejich společného investování jedním z problémů, které ČNB společnosti vytýkala. A tak již koncem roku 2009 společnost dostala milionovou pokutu, kterou i přes odvolání bankovní rada v lednu 2010 potvrdila.
Od začátku podezřelé
Podnikání BAI vypadalo již od začátku hodně pochybně a prakticky bylo jen otázkou času, kdy že to letadlo přistane, resp. spadne. Nezkušený management, netransparentní investice s nereálným garantovaným ziskem, porušování nebo obcházení zákonů a prakticky žádné informace, to všechno nahrávalo do karet spíše skeptikům, než naivním a vlastně i chamtivým lidem.
REKLAMA
A stalo se tak po poměrně krátké době, v roce 2009. Tehdy došlo k obměně vedení společnosti, což byl začátek konce společnosti. Z insolventního návrhu ze začátku června tohoto roku vyplývá, že původní management společnosti namísto zisků vygeneroval obrovské ztráty (jak jinak) a nové vedení „obdrželo pouze fragmenty účetnictví a neúplné smluvní podklady týkající se pohledávek jednotlivých věřitelů, jakož i stavu majetku“ společnosti. Majetek společnosti samozřejmě nepostačoval na výplatu závazků věřitelům, na účtech společnosti bylo koncem března jen bezmála 5 500 korun.
Z insolvenčního návrhu rovněž vyplývá, že společnosti na její sliby naletělo více než 600 lidí, kteří již své peníze nejspíš nikdy neuvidí. Dohromady činí škoda více než 115 milionů korun, které společnosti lidé svěřili v očekávání zajímavého výnosu. Koncem července byl na majetek společnosti vyhlášen konkurs, přičemž věřitelé měli 30 dní na to, ab svoje pohledávky vůči společnosti přihlásili. Ti, kteří to nestihli, přišli pravděpodobně už i o poslední naději, že se s jejich pohledávkou může něco dít, ostatní mají alespoň naději mizivou.
Nezbývá, než doufat, že alespoň těchto 600 lidí už na podobné nabídky jiných stejně zaměřených firem nebude reagovat. Bohužel, podobně zaměřené firmy na našem trhu budou vždy přibývat, protože pokud existuje poptávka po abnormálních výnosech, nabídka se vždy objeví.
Podvodníci vždy najdou nějaký „nový“ způsob, jak vytáhnout peníze z kapes důvěřivých lidí, kteří namísto používání zdravého rozumu slyší pouze sliby velkých a nejlépe ještě garantovaných výdělků. Ostatní je nezajímá, akorát po ztroskotání letadla se ještě obracejí na stát o pomoc, protože je někdo okradl, případně si stěžují, že je před podvodníky pořádně neochránil. Pokud ale nebudou lidé chtít ochránit své peníze sami, stát to za ně skutečně nemůže udělat.