Bezpečný přístav? Jistý prodělek

Za bezpečné přístavy byly ještě před několika lety považovány například drahé kovy, které měly schopnost uchránit investice zejména v časech vyšší inflace, protože představovaly reálnou hodnotu v době, kdy peníze vlivem inflace hodnotu ztrácely. Pro velké investory pak byly bezpečným přístavem „bezrizikové“ cenné papíry ve formě státních dluhopisů vyspělých zemí, protože představovaly jistotu vrácení investice se sice nízkým, ale nominálně kladným výnosem. V poslední době se pak oblíbenými nástroji staly měny některých států, kterým se daří bojovat s nejistotou na trzích lépe než ostatním a představovaly tak pro investory zajímavý způsob uložení peněz.

I když jsou dnes tyto aktiva stále považovány za bezpečné přístavy pro investory, vnímání investorů se poněkud změnil. U drahých kovů je situace ovlivněna poměrně vysokými cenami, přičemž se často objevují názory, že na trhu s drahými kovy je nafouklá bublina, který po splasknutí může investory nemile překvapit (tedy alespoň ty, kteří do kovů investují s očekáváním růstu cen). Druhou stranou mince je očekávání vysoké inflace, kterou může způsobit nekontrolovaný tisk peněz ze strany centrálních bank. V každém lze ale říct, že situace na trzích s drahými kovy se nevymyká standardu, pokud jí porovnáme s ostatními dvěma aktivy, protože výnos, resp. ztráta jsou stále ovlivňovány tržními faktory a v lepším případě zde investoři mohou očekávat zajímavé zhodnocení.

V případě měn i dluhopisů považovaných za bezpečné přístavy se dnes již prakticky nedá mluvit o očekávaných výnosech, ale spíše o omezování ztrát. V obou případech hraje hlavní roli fenomén záporných úrokových sazeb. Výraz záporný úrok byl vždy považován za oxymóron, který odporoval tržnímu prostředí, v dnešní době je ale možná všechno. Pravděpodobnost, že by v minulosti bylo možné na finančních trzích uspět s produktem, za nějž musí investor platit emitentovi, je rovná nule. Dnes se tento fenomén stává skutečností, kterou investoři přijímají s až překvapivým klidem. Tento stav jen zvýrazňuje chaos, který dnes na finančních trzích panuje, a co je nejhorší, je přijímán jako něco samozřejmého.

Záporný úrok odporuje ekonomické teorii, protože je logické, že investoři by v normálním prostředí raději drželi hotovost, než investovali do nástrojů, za které budou platit. Úrok je cena peněz a investor, který půjčí emitentovi peníze při nákupu dluhopisů, za ně požaduje určitou odměnu. Dnes jsme se dostali do situace, že investoři u krátkodobých dluhopisů budou raději platit emitentovi. Investoři se tak bojí držet hotovost, nebo jde o vliv regulace, která požaduje po velkých investorech investovat peníze do určitých nástrojů, takže ti raději budou investovat s mírnou ztrátou, než by měli riskovat jinde.

Vlády některých zemí tak využívají situaci na trzích k tomu, že emitováním dluhopisů vlastně své dluhy splácejí. Zní to divně, ale do budoucna to nemusí být nic výjimečného. Problémem pro investory je také skutečnost, že už nejde pouze o dluhopisy s nejkratší splatností (delší doba splatnosti představuje vyšší riziko a v běžných dobách znamená vyšší úroky), ale některé země emitují dluhopisy se záporným úrokem i u emisí se splatností na pět let. Situaci pak ještě zhoršuje fakt, že díky zmiňovanému tisku peněz ve velkém v budoucnu podle mnohých odborníků hrozí inflace, která ještě více znehodnotí peníze. Pokud kladný úrok toto riziko zmírňoval, záporný úrok jej ještě zvýrazňuje (záporné úroky ukazují spíše na strach z deflace, ale předpovědět vývoj do budoucna je dnes skutečně nemožné).

^REKLAMA

Oblíbeným bezpečným přístavem jsou v dnešní době také měny některých zemí, které nejsou krizí ve světě dotčeny tak výrazně. I zde však investoři pociťují omezení. Centrální banky se posilování svých měn zabránit různými způsoby a jedním z nich je také snižování úrokových sazeb na minimum (i zde se začíná spekulovat o záporných sazbách), případně přistupují k intervencím, na měnových trzích. Nejlepším příkladem může být švýcarský dolar, který donedávna poměrně výrazně posiloval, až švýcarská centrální banka přistoupila k zafixování kurzu k euru na hodnotě 1,2 eur za frank. Švýcarská banka Credit Suisse pak tento týden oznámila svým klientům, že u účtů ve švýcarských francích zavede od 10. prosince zápornou úrokovou sazbu. Ztrátové tak bude už i držení hotovosti.

Vzhledem k situaci na trzích nelze vyloučit, že k podobným krokům jako SNB budou postupně přistupovat i jiné centrální banky, které vnímají svou silnou měnu jako ohrožení své ekonomiky. A pro investory tak bude stále obtížnější najít bezpečný přístav, v němž nebudou muset akceptovat jistou ztrátu.