Brexit: Katastrofa, nebo něco, čeho bychom se zdaleka neměli tolik obávat?

Stojí za to připomenout, že ještě 20. února 2016, když David Cameron referendum o vystoupení z EU vyhlásil, měl index FTSE 100 hodnotu 5950 bodů, výnos desetiletého státního dluhopisu činil 1,41 % a kurz libry k dolaru byl na úrovni 1,44. V pátek 24. června kolem poledne se obchodovalo na hodnotě indexu FTSE 100 6060 bodů, výnos desetiletého státního dluhopisu činil 1,07 % a kurz vůči dolaru 1,37. Ve světle těchto čísel by se dala omluvit i neznalost toho, co se událo v oněch osudových 24 hodinách na sklonku června.

Dle mého názoru je finanční systém schopen tento šok vstřebat, nicméně investiční portfolia jistě nebudou imunní vůči určitým dopadům. Období zvýšené volatility je nevyhnutelné, než bude jasnější, jak proběhne politické řešení tohoto „rozvodu“, slabá libra však bude mít příznivý vliv na britský akciový trh, neboť většinu zisků společnosti realizují v zahraničí.

Ve víru těchto událostí pak existují dvě věci, které naznačují, že turbulence pominou spíše dříve než později. Zaprvé, obavy o růst by neměly být přehnané. Pro Británii to určitá rána bude, ale s podporou vlád a centrálních bank by bezprostřední dopad na Evropu měl být poměrně malý. Vzhledem k tomu, že americká ekonomika si udržuje solidní výkon a rozvojové státy světa se stabilizují, neměl by se obraz globálního růstu příliš změnit.

Ještě zásadnější je to, že slabé stránky světového finančního systému se obnažily již v roce 2007 a ten si od té doby vytvořil kapitálové rezervy a nyní je tak připraven čelit případným potížím. Dodavatelé kapitálu (banky) nepřekračují rozumné meze, spotřebitelé kapitálu (investoři) rovněž neusnuli na vavřínech a světoví „hasiči“ v oblasti financí (centrální banky) se plně angažují, aby případné zažehnutí strachu rychle uhasili dodáním likvidity. V tomto kontextu nemá jedna nepříznivá událost (jakou je Brexit) příliš velký potenciál k vyvolání dominového efektu.

Jsem pevně přesvědčen, že v mnoha ohledech hlasování nebude mít na trhy tak negativní vliv, jak naznačují mnozí komentátoři, politici a agitátoři pro setrvání v Unii. Pro začátek centrální bankéři pravděpodobně zareagují na hlasování tak, že podpoří trhy, přičemž americká centrální banka Fed pravděpodobně dále odloží případné zvýšení úrokových sazeb, zatímco centrální banky v Británii, eurozóně a Japonsku pravděpodobně posílí své zásahy, aby předešly podobné situaci jako v případě Lehman Brothers.

^REKLAMA

Hlasování by se mohlo stát klíčovou událostí na cestě k tolik potřebnému uvolnění fiskální politiky v Evropě v souvislosti se snahami politiků zabránit recesi v Evropě (hlasování by mohlo dokonce urychlit širší reformu EU, která by Unii prospěla). V zásadě se domnívám, že v důsledku tohoto hlasování si svět nemusí přivodit recesi.

Jakmile bude aktivován článek 50, bude mít Británie dva roky na to, aby si opětovně vyjednala podmínky svého vztahu s EU. Bude v zájmu všech, aby tento proces probíhal rozumně, neboť hospodářsky silná Británie bude mít dobrou vyjednávací pozici. Nesmíme zapomínat, že Británie se svou otevřenou ekonomikou, silným důrazem na právní řád, fungující demokracií, kvalitním vzdělávacím systémem, historickou výhodou angličtiny jako mateřského jazyka a zakořeněnou podnikání nakloněnou politikou, která odměňuje tvrdou práci, bude ve střednědobém horizontu jistě prosperovat. Jakýkoli pokles cen aktiv v kombinaci s oslabením libry velmi zatraktivní britská aktiva v očích zahraničních investorů.

Nezapomínejme však ani na to, že britský akciový trh je jedním z nejvýnosnějších na světě – a to v situaci, kdy je dosažení výnosů stále obtížnější. Právě z těchto důvodů se o budoucnost nebojím a jsem ve skrytu duše optimistou.

Vysvětlení některých otázek:

• Článek 50 je součástí Lisabonské smlouvy, přičemž jeho aktivace odstartuje dvouletý proces, v rámci něhož může členský stát informovat Radu EU o svém rozhodnutí o odchodu. Rozhodnutí aktivovat článek 50 je na premiérovi a vládě, přičemž po jeho aktivaci dojde na konci dvouletého období k vyloučení Británie z EU (pokud zbytek EU jednomyslně nerozhodne o prodloužení vyjednávání). V tomto období se nic nemění, neboť Británie nadále hlasuje o politice EU a zůstává jejím členem za stávajících podmínek, přičemž Evropská rada bude s Británií mezitím vyjednávat o celních tarifech/kvótách/volném pohybu atd.
• Existuje velmi nepravděpodobná možnost opětovného projednání podmínek, a to navzdory opačným vyjádřením z posledních týdnů z tábora příznivců i odpůrců Brexitu. V týdnu následujícím po hlasování se obdobně vyjádřil i Jean-Claude Juncker (kdy upozornil, že „odchod znamená odchod“ a že Británie si nebude moci vyjednat lepší/jinou dohodu, než tu, kterou již dříve v průběhu roku odsouhlasil Cameron). Přesto je možné, že se Cameron před odchodem pokusí znovu zahájit diskusi (ačkoli nejde o náš hlavní předpoklad). Tuto možnost přitom zdůraznil i Boris Johnson.
• Britská ekonomika: Nejistota by potenciálně mohla utlumit spotřebitelskou i podnikatelskou důvěru (a vést k odkladu rozhodnutí firem, respektive investičních rozhodnutí). Data z posledních měsíců/čtvrtletí již ukazují na určitý pokles důvěry i výdajů na investice. Vzhledem k tomu, že s velkou pravděpodobností můžeme očekávat větší stimuly ze strany centrálních bank a že vztahy mezi Británií a EU se po dva roky nijak nezmění, lze předpokládat, že negativní vliv na ekonomiku bude méně významný, než naznačují argumenty centrální banky, hojně prezentované ministerstvem financí/OECD/MMF a dalšími. Z krátkodobého pohledu by mohlo dojít pouze ke stagnaci růstu.

Autor je člen rady Svazu evropských nezávislých finančních poradců (FEIFA) a generální ředitel skupiny Blacktower Group.