Buffett zlatu nevěří. A co vy?

Warren Buffett nevěří ničemu, jen akciím. I tak by se dal shrnout jeho článek v časopisu Fortune před několika dny. Svou neochotou k diverzifikaci je Warren známý, rovněž jako stání si za svým a držení se svých pravidel (s občasnými výjimkami). Ostatně, i díky tomu si vydělal jmění, které nemá mezi investory obdoby, a všichni si o něm mohou nechat zdát, a ochránilo jej to i před dopadem splasknutí technologické bubliny. Jenže už jej to neochránilo před děním na akciových trzích po finanční krizi, které jsme byli svědky před pár lety a je otázkou, jestli jej to ochrání i v budoucnu.

Konzervativní investice jsou rizikovější

Ale k věci. Buffett v článku nejprve kritizuje nástroje s pevným výnosem, které se podle něj sice tváří jako bezpečná investice, ale reálný výnos z nich je ani ne nulový, ale prakticky záporný. Jde o depozita, nástroje peněžního trhu nebo dluhopisy, které od roku 1965 sice přinášely investorům možná i zajímavý nominální výnos, ale vliv daní a inflace byl pro investory katastrofální.

To je na jedné straně pravda, ale na druhé straně asi existuje velmi málo investorů, který drží dluhopisy (i vzhledem k jejich splatnosti), nebo dluhopisový fond po dobu 47 let. Dluhopisy nejsou nástrojem s dlouhým investičním horizontem (který investoři stejně nedodržují ani u dlouhodobých produktů) a v portfoliích určitě neslouží jako nástroj určený ke generování zisků, ale ke snižování volatility. O peněžním trhu a hotovosti platí to samé a i depozita tvoří krátkodobou rezervu.

Akcie mají vnitřní hodnotu

Podle Buffetta ale volatilita není hlavním ukazatelem rizikovosti aktiva, a právě dluhopisy a jiné „konzervativní“ nástroje jsou toho důkazem. Akcie na druhou stranu podle Buffetta nástrojem, který má na rozdíl od ostatních tříd aktiv vnitřní hodnotu, protože podniky (nebo farmy a reality) vytvářejí něco, co lidé budou pořád spotřebovávat. Je to základ úspěchu akcií jak v minulosti, tak i v budoucnosti, protože vnitřní hodnota jim zůstane bez ohledu na to, čím se bude v budoucnu platit a v delším horizontu jí neohrozí ani vyšší volatilita. Samozřejmě tituly jako Coca Cola a IBM jsou jasnými favority.

Aktiva jako zlato pak podle Buffetta nemají žádnou vnitřní hodnotu, protože nic nevytváří a ani nenesou žádný úrok. Problémem všech podobných investic je skutečnost, že jejich hodnota závisí pouze na poptávce a nabídce, tzn. ochotě někoho toto aktivum koupit a víře v to, že to bude schopen v budoucnu prodat. Kilo zlata vždy zůstane kilem zlata. Podle Buffetta navíc akcie přinesly investorům od roku 1965 vyšší roční výnos než akcie.

^REKLAMA

Zlato ale není pouze investiční nástroj. Kromě šperků má zlato díky svým vlastnostem poměrně široké uplatnění v elektrotechnickém, chemickém nebo sklářském průmyslu, v zubní i klasické medicíně, uplatnění nachází u leteckých a kosmických inženýrů, v nanotechnologiích, nebo dokonce v potravinářském průmyslu a v oblasti ochrany životního prostředí. A v neposlední řadě je zlato také platidlem a má v tomto směru hodně dlouhou minulost a podle mnohých také růžovou budoucnost.

Z hlediska investičního sice bude kilo zlata stále kilem zlata, ale vnitřní hodnota akcie by byla cennému papíru prakticky k ničemu, kdyby o něj nikdo neměl z jakéhokoli důvodu zájem. Její cena je také tvořena poptávkou a nabídkou. V případě kolapsu finančního systému, který je dnes podle pesimistů mnohem blíže než kdy jindy, může být hodnota fyzického zlata mnohem vyšší, než hodnota akcií Coca Coly, IBM, nebo Tesca. Inflace stejně negativně ovlivňuje reálnou hodnotu akcií, jako dluhopisů, zlato ale dlouhodobě platí za uchovatele hodnoty právě v době inflace a ohrožení finančního systému, kterých se můžeme v blízké době s velkou pravděpodobností dočkat.

Také slova o tom, že akcie přinesly investorům lepší zhodnocení v dlouhém horizontu, jsou trochu zcestná. Pokud budeme brát v potaz období zmiňované Bufettem, tak index S&P 500 vzrostl z hodnoty kolem 85 v roce 1965 na 1360 v dnešní době, což je 16-ti násobek. Pokud bychom brali cenu zlata, ta se v roce 1965 pohybovala kolem 35 dolarů, přičemž dnes je na 1730 dolarech. To je téměř 50-ti násobek. A pokud bychom brali posledních deset let, což je pro mnohé investory reálnější období, tak zlato posílilo z 300 dolarů téměř šestinásobně, přičemž akcie za to samé období přidaly kolem 21 %. To také nevypadá na ideální nástroj pro boj s inflací a daněmi (a možná ani s přispěním dividend).

Reklama na akcie

Nechci tvrdit, že zlato je dnes nejvýhodnější investicí, jakou si investoři mohou přát a už vůbec to neplatí o různých odvozených produktech, jako jsou ETF, nebo futures navázané na zlato. A také akcie nemusí být špatnou volbou. Warren Buffett ale svými výroky dělá lacinou reklamu akciovým trhům a přitom to vůbec nemá zapotřebí. Ve svých tvrzeních vypichuje pouze ty fakta, která se mu hodí a pouze tehdy, kdy se mu hodí. Investor jeho formátu by si podobná vyhlášení mohl odpustit už kvůli tomu, že přes svůj věk stále patří mezi lidi, jejichž názor je pečlivě sledován a ovlivňuje mínění velkého počtu investorů. Když mluví o svých investicích a obhajuje svá investiční rozhodnutí, tak mu mohou investoři věřit, ale když manipuluje s informacemi, jen aby jeho oblíbené akcie vypadaly lépe než ostatní investiční nástroje, tak je potřeba být opatrný. I Sám Buffett totiž říká, že každý musí investovat je do toho instrumentu, o němž něco ví a kterému věří.