Produktivita a bezpečnost práce odpovídá stavu britských dolů z poloviny 19. století. Malé čínské doly ve venkovských provinciích, které zajišťují asi třetinu produkce, patří k nejnebezpečnějším na světě. Nízká produktivita, ale hlavně bezpečnost jsou důvodem, proč je počet obětí na množství vytěženého uhlí v Číně až stokrát vyšší než jinde. Podle vyjádření ředitele Státního úřadu pro dohled nad bezpečností uhelných dolů plánuje Čína do konce roku 2008 zavřít asi polovinu všech dolů.
Japonský pokus – omyl Také u jiných světově významných ekonomik sehrál uhelný průmysl nejen důležitou roli na cestě k prosperitě, ale jakékoli pokusy o jeho regulaci měly často nepříjemné následky pro celou ekonomiku. Zavedením zákona o racionálním využití uhelného průmyslu chtělo Japonsko v 50. letech koncentrovat těžbu jen v nejefektivnějších dolech, aby snížilo cenu uhlí. Produktivita práce má totiž v uhelném průmyslu podstatný vliv na náklady a ceny.
Pokus Japonců zavřít neefektivní doly vedl k sociální nestabilitě, která přinutila vládu těžbu obnovit. V porovnání s čínskými plány přitom Japonsko zavřelo pouhou čtvrtinu svých dolů. Začátkem 50. let byla produktivita japonského hornictví ještě nižší než v současně Číně. Zavírání neefektivních dolů a snižování zaměstnanosti v hornictví bylo později nevyhnutelné. Jeho důsledkem ale nebylo snížení produkce uhlí, protože současně rostla i produktivita. Mechanizace zvyšovala rychlost přepravy i těžby. V letech 1961 až 1973 byl růst produktivity těžby uhlí po letecké dopravě největší ze všech průmyslových odvětví.
Japonci výrazně omezili těžbu až v době ekonomického vrcholu, naneštěstí krátce před ropnou krizí, kdy by se větší produkce uhlí hodila. Vláda tedy opět musela přijmout krizový program k zastavení poklesu domácí produkce, ke zvýšení dovozu uhlí ze zahraničí a k podpoře nových technologií.
Bezpečnost a produktivita Hlavním důvodem zavírání čínských dolů má být jejich nízká bezpečnost. Po uzavření dolů v Japonsku se sice míra nehodovosti nějakou dobu snižovala, ale od konce 50. do poloviny 60. let opět rostla, přestože právě v tomto období výrazně klesal počet dolů a horníků. Rostoucí mechanizace vyvolaná snahou soupeřit s ropným průmyslem vedla k nárůstu krizových situací.
Řešením bezpečnosti byly až vlastní monitorovací, detekční a počítačové systémy vyvinuté v době, kdy je upadající japonské hornictví už tolik nepotřebovalo. Japonsko tedy nejprve výrazně zvýšilo produktivitu svých dolů a teprve pak jejich bezpečnost. Naopak pro Velkou Británií, která se až do první světové války zabývala vymýšlením mechanických zábran proti šíření výbuchů, ventilačních systémů a bezpečnostních lamp, bylo prvořadé snížit vysokou nehodovost. Jakmile ale zvýšila bezpečnost svých dolů na evropskou úroveň, již nestačila držet krok s růstem produktivity jiných uhelných velmocí.
REKLAMA
Velmi staré britské doly bylo obtížné mechanizovat. Důsledkem nedostatečné mechanizace byl pomalejší růst produktivity práce a ztráta konkurenceschopnosti. Například přeprava vozů s uhlím zaměstnávala v Británií víc horníků než v USA a Nizozemí. Zavírání dolů, jak dokládají příklady obou bývalých uhelných mocností – Japonska a Británie, tedy nebylo vždy spolehlivým a dlouhodobým řešením zvýšení bezpečnosti ani produktivity.
Přeceňování významu bezpečnosti vedlo k zanedbávání produktivity a naopak. Současnou mocností je Čína, která se naráz potýká s oběma problémy jako její předchůdci. Na produkci uhlí je však ekonomicky mnohem více závislá než poválečné Japonsko.
Autor je analytik a působí v Pioneer Investments ČR
