CZK/€ 25.325 -0,20%

CZK/$ 23.280 +0,01%

CZK/£ 30.158 -0,25%

CZK/CHF 26.871 -0,13%

Akciové fondy: Donald Trump si hraje s rozbuškou

 

Akcie a akciové fondy rostou. A to navzdory geopolitickému napětí rozpoutanému americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Obchodní válka je na spadnutí – a pokud začne, svět zchudne.

Loading



 

Akciové fondy v květnu zaznamenaly po dlouhé době půstu nový růst. Tři měsíce poklesů byly vystřídány silným růstem, když Index ICZ pravidelných investic do akciových podílových fondů posílil o 3,56 %. Na úroveň z ledna tohoto roku ovšem ještě pár procentních bodů schází.

Graf 1: Index ICZ pravidelného investování do akciových podílových fondů

Index ICZ - květen 2018: 1118,7 bodu

Zdroj: Investujeme.cz

Za posílením Indexu ICZ je sice na jedné straně oslabení české koruny téměř o 1 % (vůči euru), ovšem převažují ostatní faktory. Jedním z nich byla výjimka pro Kanadu, Mexiko a Evropskou unii z cel uvalených Donaldem Trumpem na dovoz oceli do Spojených států. Vyjednání výjimky přineslo uklidnění na finančních trzích. Ovšem to netrvalo dlouho a poslední květnový den Donald Trump oznámil neprodloužení dva měsíce trvající výjimky.

Donald Trump si hraje na minovém poli s rozbuškami. Obchodní válka je jen jednou z nich, kterou mu vrací zpět Čína pod heslem „jak se do Číny volá, tak se z Číny ozývá“. Americký prezident neslyší varování od ekonomů z celého světa ani od amerických průmyslníků, že obchodní válka není řešením a protekcionismus vždy v historii vedl ke zhoršení stavu jak „chráněné“ domácí ekonomiky, tak celého světa.

Geopolitické napětí zvýšil Donald Trump i dalším rozhodnutím – vypovězením smlouvy o íránském jaderném programu a uvalením nových sankcí na Írán. Podle Spojených států smlouvu Írán nedodržuje a pokračuje ve vývoji jaderných zbraní. Buď se jedná pouze o záminku a snahu odříznout významného světového producenta ropy od přístupu na trh, nebo má USA lepší informace než celý zbytek světa. A to včetně Mezinárodní agentury pro atomovou energii, podle níž Írán dohodu plnil.

Energie na vzestupu

I v důsledku vypovězení dohody o íránském jaderném programu ze strany Spojených států a americké odříznutí Íránu od přístupu na světový trh rostly nejvíce podílové fondy zaměřené na energetické a těžební společnosti. Tyto fondy zaujímají první čtyři příčky v žebříčku nejziskovějších podílových fondů.

Šest dalších podílových fondů pak představuje poměrně nesourodá směs zaměření, kde pouze fondům zaměřeným na čínské akcie se podařilo obsadit dvě pozice. Ve směsi je dále biotechnologie, americké malé společnosti, globální fond a Korea, která zjevně těží z plánované schůzky mezi severokorejským diktátorem Kim Čong-unem. Ta by mohla naopak geopolitické napětí o stupínek snížit.

Tabulka 1: Podílové fondy s největším růstem v uplynulém měsíci

Podílový fond Zhodnocení mezi 20. 4. 2018 a 20. 5. 2018
Parvest Equity World Energy EUR 12,16%
Franklin Natural Resources (USD) 12,09%
Raiffeisen Energie-Aktien 11,05%
BGF Natural Resources Growth and Income Fund 11,03%
Franklin Biotechnology Discovery 10,26%
Templeton China 10,19%
Templeton Korea 10,13%
Parvest Equity USA Small Cap 10,03%
Pioneer Funds – China Equity (USD) 9,99%
CS EF Global Prestige B 9,95%

Zdroj: Index ICZ pravidelného investování do akciových podílových fondů

Brazílie a Latinská Amerika vévodí propadům

Na druhé straně spektra ziskovosti vévodí propadům Latinská Amerika a Brazílie. Venezuela je na pokraji kolapsu, v Brazílii byl zatýkán bývalý prezident Luiz Inácio Lula da Silva a současný prezident Michel Miguel Elias Temer Lulia byl obviněn z maření vyšetřování korupce, v Argentině lidé protestovaly proti ekonomické politice vlády… žádné dobré vyhlídky.

Neutěšivá situace je také v Turecku, které prezident Recep Tayyip Erdoğan od pokusu o puč stále vzdaluje demokratickým principům. Mezi desítku nejztrátovějších fondů se dostal i jeden zaměřený na indonéské akcie. Ostatně i např. ETF zaměřené na indonéskou burzu Market Vectors Indonesia (IDX) kolem 20. května 2018 lámalo roční minima.

Tabulka 2: Podílové fondy s největším poklesem v uplynulém měsíci

Podílový fond Znehodnocení mezi 20. 4. 2018 a 20. 5. 2018
Aberdeen Global – Brazil Equity (USD) -12,02%
Parvest Equity Turkey -11,54%
HSBC GIF Turkey Equity A EUR -10,12%
Parvest Equity Brazil -8,44%
Templeton Latin America -8,31%
Parvest Equity Indonesia USD -7,81%
Parvest Equity Latin America -7,65%
Aberdeen Global – Latin American Equity (USD) -7,38%
BGF Latin American Fund -6,48%
NN (L) Latin America Equity -6,22%

Zdroj: Index ICZ pravidelného investování do akciových podílových fondů

Co bude dál…

Akciové trhy i vývoj světové ekonomiky zatím trhají jeden rekord za druhým. Ovšem tempo růstu pomalu brzdí. Podle předstihových indikátorů sentimentu (zejména indexy nákupních manažerů PMI – Purchasing Managers Indices) přitom dosáhla dynamika světové ekonomiky svého maxima na konci loňského roku a od začátku letošního roku již mírně zpomaluje, což potvrdily údaje o vývoji tempa růstu HDP za první čtvrtletí napříč světovými ekonomikami,“ uvádí Michal Stupavský, investiční stratég Conseq Investment Management.

Zpomalí-li světová ekonomika, projeví se to i na akciových trzích. Co udržuje současný silný růst, je především velké množství peněz napumpované do oběhu napříč světem v rámci kvantitativního uvolňování (nový výraz pro tisk peněz), které se ale dosud neodrazilo v inflaci měření indexem spotřebitelských cen. Peníze se „propily“ do kapitálových trhů… a z nich nyní budou pomalu odsávány „normalizací měnové politiky“.

Loading

Vstoupit do diskuze 18 komentářů


Související články

Překoná cena zlata v novém roce hranici 3000 USD za unci?

V dobách nejistoty na kapitálových trzích se investoři obracejí k bezpečným přístavům v podobě drahých kovů a nejinak je tomu i nyní. Zintenzivňující se konflikt na Blízkém východě a nepředvídatelnost spojená s prezidentskými volbami v USA zvyšují poptávku. Zlato během několika týdnů překonalo nová maxima. Vzrostla také […]

Text: Redakce

Foto: Shutterstock

01. 11. 2024

Komentář: Kde se odehrává skutečné drama na akciovém trhu

Pro akciové trhy je těsný souboj mezi Kamalou Harrisovou a Donaldem Trumpem bezvýznamnou událostí. Obvykle platí pravidlo – nejistota je nepřítelem trhů. Přesto index S&P 500 v poslední době šplhá od jednoho historického maxima k druhému. To naznačuje, že pro trhy je rozhodující něco jiného. Americké ekonomice […]

Text: Redakce

Foto: Shutterstock

31. 10. 2024


Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Richard Fuld

    6 června, 2018

    Pokud by se článek omezil na fakta, vůbec bych ho nekomentoval. Ale v závěru autor uvedl velmi rozšířený omyl ve vztahu ke kvantitativnímu uvolňování.

    Autor píše: „Co udržuje současný silný růst, je především velké množství peněz napumpované do oběhu napříč světem v rámci kvantitativního uvolňování (nový výraz pro tisk peněz), které se ale dosud neodrazilo v inflaci měření indexem spotřebitelských cen. Peníze se „propily“ do kapitálových trhů… a z nich nyní budou pomalu odsávány „normalizací měnové politiky“.. “

    Prostřednictví QE k žádnému pumpování peněz do ekonomiky nedošlo (proto také nejsme svědky žádného výrazného růstu indexu spotřebitelských cen). QE není nic jiného, než objemově intenzivnější obchodování s finančnímu aktivy na mezibankovním trhu, do něhož se zapojila i centrální banka. Tímto způsobem žádné nové peníze nevznikají. K růstu cen akcií došlo ze zcela odlišných a na QE nezávislých důvodů, pokud pro tento růst vůbec nějaké exaktní a racionální důvody existují.

    Pokud QE mělo nějaký vliv, pak pouze v rovině psychologické, a to z důvodu, že lidé uvěřili tomu nesmyslu, že centrální banky v rámci QE zaplavují bankovní systém novými penězi. 🙂

    Odpovědět

  • Karel

    6 června, 2018

    Máte pravdu, že vlivem QE přímo žádné nové peníze nevznikají. Tedy pokud je QE prováděno odkupem aktiv od komerčních bank. Pokud CB nakupuje aktiva od nebankovních subjektů, dochází přímo ke zvýšení agregátů a tedy k „tisknutí“ peněz.

    Hlavním smyslem a cílem QE je snížení strmosti výnosové křivky, tedy snížení střednědobých a dlouhodobých úrokových sazeb. Tím se motivují spotřebitelé, firmy a vlády k dalšímu zadlužování. A toto další zadlužování už vede přímo ke zvýšené tvorbě peněz a k růstu inflace (viz. úvěrová tvorba peněz). Tato inflace se v současnosti projevuje růstem cen nemovitostí a akcií.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    7 června, 2018

    Děkuji za doplnění a velmi podnětné upřesnění mého příspěvku. Souhlasím s Vámi téměř do puntíku.

    Domnívám se, ale že podíl nákupů aktiv od nebankovních subjektů je na celkovém objemu QE většinou marginální, takže tento „tisk“ peněz v rámci QE nebude nikterak významný. Nicméně také Vás upřesním. 🙂 Nákupem např. státních dluhopisů od nebankovních subjektů nedochází přísně vzato k „tisku“ nových peněz. V tomto případě dochází pouze ke zpětné „konverzi“ státních dluhopisů zpět do již dříve vzniknuvších peněz, za něž nebankovní subjekt státní dluhopis kdysi v minulosti koupil (tehdy objem M1 poklesl) . Pokud na to pohlédneme v uvedeném kontextu, pak nákupem státního dluhopisu od nebankovního subjektu dojde toliko k návratu peněz do objemu M1, o než byl tento agregát dříve snížen v důsledku nákupu stáního dluhopisu nebankovním subjektem. Žádné nové peníze zde tedy nevznikají.

    Souhlasím, že snížení strmosti výnosové křivky může mít obdobné účinky, jako administrativní snížení krátkodobé úrokové míry a je tedy v případě nemožnosti dalšího poklesu krátkodobé úrokové míry „poslední šancí“, jak podpořit úvěrovou expanzi, která má pomoci k rozhýbání ekonomiky. Nicméně vliv na posílení kupní síly investorů (natožpak bank), jimž by se dostaly do rukou nově „natištěné“ peníze a který by vysvětloval výrazný růst cen akcií, zde nevidím.

    Nižšími dlouhodobými sazbami lze vysvětlit růst cen nemovitostí, jež jsou spojeny s peněžní hypoteční úvěrovou expanzí. Nicméně růst cen akcií je podle mne dán přesunem peněz z dluhopisů do akcií, a to díky v podstatě jen velmi omezenému potenciálu výnosu dluhopisů při nízkých úrokových sazbách. Tento princip ale není spojen s „tiskem“ nových peněz. Jde jen o přesun již existujících peněz, kterému QE „pomáhá“. Banky jsou však v této realokaci omezeny výší vlastního kapitálu a pravidly pro kapitálovou přiměřenost. I v tomto případě tedy nejde o přímý dopad QE do cen akcií. Přímým důsledkem je pouze růst objemu likvidity v bankovním systému a pokles dlouhodobých sazeb.

    V mém příspěvku poukazuji primárně na nesmyslnost tvrzení, že QE = „tisk“ peněz, které jsou nasměřovány do akciového trhu, což se nestalo (resp. jen marginálně). Nijak nezpochybňuji, že na nemovitostní trh proudí díky nízkým dlouhodobým sazbám spousta nově „natištěných“ peněz. Tyto peníze ale netisknou centrální banky. Tyto peníze „tisknou“ ti, kdo financují nákup nemovitostí bankovním úvěrem.

    Odpovědět

  • Radek

    8 června, 2018

    „Nákupem např. státních dluhopisů od nebankovních subjektů nedochází přísně vzato k „tisku“ nových peněz.“
    – tím právě peníze vznikají nejvíc a nejvíc se tlačí do inflace. Doporučuji nastudovat např. německou hyperinflaci před 2. světovou válkou nebo zimbabwskou inflaci 2008/9
    – ano, přímější cesta je nákup státních dluhopisů přímo centrální bankou, výsledek je stejný
    – vaše tvrzení by platilo, kdyby se jednalo o dluhopis centrální banky

    „Nicméně vliv na posílení kupní síly investorů (natožpak bank), jimž by se dostaly do rukou nově „natištěné“ peníze a který by vysvětloval výrazný růst cen akcií, zde nevidím.“
    – koukněte se lépe

    „Přímým důsledkem [QE] je pouze růst objemu likvidity v bankovním systému“
    – a co je podle vás likvidita, když ne peníze?

    „V mém příspěvku poukazuji primárně na nesmyslnost tvrzení, že QE = „tisk“ peněz“
    – ale ono je 😉

    „Nijak nezpochybňuji, že na nemovitostní trh proudí díky nízkým dlouhodobým sazbám spousta nově „natištěných“ peněz. Tyto peníze ale netisknou centrální banky. Tyto peníze „tisknou“ ti, kdo financují nákup nemovitostí bankovním úvěrem.“
    – ano, banky půjčují peníze, prostřednictvím bankovního multiplikátoru přibývá peněz. Ale jen díky tomu, že centrální banka tiskne peníze (likviditu) prostřednictvím QE

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    9 června, 2018

    Když banka koupí od nebankovního subjektu dluhopis, tak v daném okamžiku se zvýší v rozsahu kupní ceny objem peněz. To souhlasí. Stejně tak ale platí, že pokud nebankovní subjekt od banky dluhopis koupí, objem peněz adekvátně klesne. Nejprve tedy musel objem peněz klesnout (nebankovní subjekt si koupil od banky dluhopis) aby se teprve následně mohl zase vrátit zpět na původní velikost (poté, co nebankovní subjekt prodal dluhopis bance zpět). Pokud nahlížíte na nákup dluhopisu bankou od nebankovního subjektu izolovaně (pouze na fázi prodeje dluhopisu bance), pak vidíte jen polovinu celého příběhu a dojdete, k nesprávnému závěru o „tisku“ nových peněz. Ve skutečnosti se ale touto transakcí pouze objem peněz vrací na jeho původní velikost, kterou měl před tím, než si nebankovní subjekt koupil od banky dluhopis.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    9 června, 2018

    Likvidita nejsou peníze! Likvidita slouží pouze k vypořádání transakcí mezi bankami. Banka může mít na rezervním účtu centrální banky třeba bilion korun, ale akcie může nakoupit např. jen za 50 milionů, protože pokud by koupila za víc, vletěla by na ni okamžitě centrální banka, že neplní pravidla kapitálové přiměřenosti. Mít bilion na rezervním účtu u centrální banky představuje z pohledu pravidel kapitálové přiměřenosti držení zcela bezrizikového aktiva, které není svázáno s požadavky na vlastní kapitál banky. Pokud ale banka „vymění“ volnou bezrizikovou likviditu za rizikové aktivum (nakoupí např. akcie, poskytne úvěry svým klientům apod.) už se dostává do režimu, kdy si musí hlídat objem těchto rizikových aktiv vůči vlastnímu kapitálu, aby neporušila pravidla kapitálové přiměřenosti. Jinými slovy kupní síla banky vůči trhu rizikových aktiv se měří výší vlastního kapitálu banky, nikoliv množstvím likvidity držené u centrální nebo jiné banky. Dá se říct, že banka sice má dost „peněz“ (likvidity) na nákupy akcií, ale nemá dostatek vlastního majetku, aby mohla tyto peníze na nákup rizikových aktiv použít. Úvahy o nadměrném objemu likvidity v bankovním systému ve vztahu k riziku vzniku nadměrné poptávky bank na trzích rizikových aktiva jsou tak neopodstatněné.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    9 června, 2018

    Bankovní multiplikátor (teorie multiplikace vkladů) je akademický nesmysl. Jde o akademickou teorii, jejíž užitečnost má obdobný charakter jako tvrzení, že mezi násobením a sčítáním není rozdíl, protože 2*2=2+2. Obchodní banka vůbec nepotřebuje k poskytování úvěrů klientům (tedy k vytváření nových peněz) žádnou likviditu, a to ani od centrální, ani od jiné banky. Banka k poskytování úvěrů nepotřebuje ani žádné vklady jiných klientů. Banka půjčuje svým klientům peníze tak, že je jednoduše připíše klientovi na jeho vkladový účet (to banka zaúčtuje v rozvaze na straně pasiv) a současně do aktiv banky připíše úvěr poskytnutý klientovi. Dluh (aktivum banky) i vklad (pasivum banky) tedy vznikají v jednom okamžiku. Banky tedy vklady vytváří (společně s úvěrem), nikoliv multiplikují přes držení toliko PMR a půjčování zbývající části vkladů. V této činnosti banku systematicky omezují opět právě a jen pravidla pro kapitálovou přiměřenost, nikoliv dostatek likvidity nebo vkladů klientů. Banky tvoří peníze výše uvedeným primitivním způsobem, nikoliv komplikovanou multiplikací vkladů.

    Odpovědět

  • Karel

    8 června, 2018

    Souhlasíte, že vlivem expanzivní měnové politiky CB, dochází ke zvýšené úvěrové tvorbě peněz, ať už přes úvěry na bydlení, úvěry firmám, zadlužováním
    státu atd. Tyto nově vzniklé peníze se nikam neztratí, dokud nebudou příslušné úvěry splaceny bance.

    Například když si vezmu hypotéku, vzniknou nové peníze, které následně vyměním za byt a které se přesunou k prodávajícímu. Nově vzniklé peníze stále existují a budou je mít na účtech lidi a firmy.

    Tyto subjekty používají své peníze k nákupu různých věcí, např. zboží a služeb, nemovitostí, akcií, podle toho, co zrovna potřebují nebo co je zrovna v módě. Vlivem zvýšené poptávky pak roste index spotřebitelských cen, ceny nemovitostí, ceny akcií, bitcoinu, atd. Takže podle mého názoru má zvýšená tvorba peněz vliv na ceny různých statků, tedy i akcií.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    9 června, 2018

    Ano. To co píšete je správně. Jen chci zdůraznit, že jsou to lidé, kteří si půjčují peníze a tím je vytváří a pouští do ekonomiky. Banky pouze o tomto účtují a starají se o to, aby půjčovali peníze těm subjektům, kde je značná pravděpodobnost, že budou úvěry splácet. Centrální banka toto ovlivňuje nastavením výše úrokových sazeb. Když je ekonomika v krizi sazby snižuje. Když se ekonomiky přehřívá sazby zvyšuje. Bohužel centrální banka nemá možnost zabránit vedlejším efektům typu růstu cen aktiv, když musí držet sazby nízko z důvodu, aby nešla ekonomika do kopru. Vždy je to něco za něco. Alternativou k tomuto postupu je nechat sazby nahoře a nechat ekonomiku kleknout. Neměli bychom sice bublinu na aktivech, ale potýkali bychom se s ekonomickou krizí. Co byste si vybral Vy?

    Odpovědět

  • Karel

    10 června, 2018

    Nejde o to, co bych si vybral já. Já nedokážu ovlivnit politiku centrálních bank. Je možné ale využít jejich chování ke svému prospěchu.

    Když množství peněz roste, rostou vlivem zvýšené poptávky i akcie a jiná aktiva a naopak.

    Nechci moc zabíhat do podrobností. V ČR tvoří největší množství úvěrů úvěry na bydlení a úvěry nefinančním podnikům. Růst úvěrů na bydlení od léta 2017 poklesl z 8,9% na 8,3%. Je to způsobeno omezením LTV a dá se čekat mírný pokles růstu cen nemovitostí.

    Další úvěry jsou úvěry nefinančním podnikům. Jejich výše je zhruba stejná jako výše úvěrů na bydlení, takže vliv na HDP je stejný. Co mě znepokojuje je pokles těchto úvěrů od konce roku 2015 z 11% na 1,3%, takže mi vychází buď zpomalení růstu HDP nebo recese zhruba od roku 2019.

    Pokud by chtěl někdo vědět, o čem se v této diskuzi bavíme, doporučuji knihu Josef Jílek: Finance v globální ekonomice I. Nerozumím, jak někdo může obhajovat teorii multiplikace vkladů, kterou zpochybnil už největší myslitel Karel Marx.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    11 června, 2018

    Knihu Josef Jílek: Finance v globální ekonomice I. také vždy všem doporučuji. Minimálně, aby si přečetli str. 50 a pár následujících stránek, jež jsou k dispozici v náhledech knihy u internetových prodejců.

    Jinak ale nesouhlasím s Vaší tezí o tom, jak množství peněz ovlivňuje ceny akcií, nemovitostí apod. Je to totiž přesně naopak. Např. u nemovitostí je prvotní záměr koupit nemovitost na úvěr a teprve v důsledku realizace tohoto záměru naroste objem peněz (pokud jich více nezanikne při splacení jiných úvěrů), a to jako jakýsi „vedlejší efekt“ dané transakce. Peníze tak jen zrcadlí dění v ekonomice. Teze, že ekonomiku ovlivňuje již samotné množství peněz patří spíše do prostředí komoditních (exogenních), nikoliv účetních (endogenních) peněz. V prostředí účetních peněz množství peněz pouze zcela pasivně odráží to, co se v ekonomice děje. Tomu, že lidé obhajují teorii multiplikace vkladů rozumím docela dobře, neboť se velmi hojně vyskytuje v odborné ekonomické literatuře a dokonce i vyučuje na ekonomických vysokých školách. A navíc byla tato bludná teorie velmi intenzivně popularizována v mnoha různých konspiračních teoriích týkajících se údajné zločinnosti „frakčního bankovnictví“.

    Odpovědět

  • Karel

    11 června, 2018

    Podle kvantitativní teorie peněz existuje příčinný vztah mezi změnami množství peněz v oběhu a změnami cenové hladiny. Jinými slovy růst peněžní zásoby způsobí růst inflace a naopak. Množství peněz ovlivňují centrální banky svou měnovou politikou.

    Cílování inflace není nic jiného, než ovlivňování množství peněz v ekonomice změnou úrokových sazeb. Nízké úrokové sazby způsobí zvýšený zájem o nemovitosti a tím o hypotéční úvěry, čímž se zvýší úvěrová tvorba peněz. Zvýšená poptávka zároveň tlačí na růst cen nemovitostí. Tento růst trvá, dokud jsou sazby nízké a dokud jsou ceny nemovitostí na rozumné úrovni. Jak je vidět, poptávku po zboží, po nemovitostech a dalších aktivech, přímo ovlivňují centrální banky svou politikou. Lidi se cítí být bohatí, tak kupují vše. Jogurty, nemovitosti, akcie, ….

    Až bude naopak čas brzdit inflaci, sazby se postupně zvýší, tím se sníží úvěrová tvorba peněz, klesne poptávka a ceny zboží, nemovitostí a dalších aktiv klesnou. Tento stav je ale ideální. Většinou se stane, že to centrální banky přepálí, až dojde ke krachu cen nemovitostí nebo akcií a k recesi.

    Odpovědět

  • Petr Zámečník

    7 června, 2018

    Jak probíhá kvantitativní uvolňování: Centrální banka koupí na trhu aktiva a zaplatí za ně penězi. Penězi, které do té doby nebyly v oběhu, tudíž nebyly. Jak se toto liší od tisku peněz?
    Viz např. https://www.investujeme.cz/clanky/kvantitativni-uvolnovani-lek-nebo-past/

    Odpovědět

  • Karel

    7 června, 2018

    V ekonomice existují dva trhy. 1) trh s penězi a 2) trh s likviditou.

    1) Trh s penězi funguje mezi obchodními bankami a nebankovními jednotkami (lidi a firmy). Na tomto trhu vznikají a zanikají peníze. Když si v bance půjčíte peníze, tak banka vytvoří zcela nové peníze a když je bance vrátíte, tak naopak peníze zaniknou. Existují i další způsoby, ale úvěrováním vzniká a zaniká největší množství peněz Množství peněz v ekonomice se měří peněžními agregáty M1, M2, …

    2) Trh s likviditou probíhá na trhu mezi obchodními bankami a centrální bankou. Likvidita vzniká a zaniká obdobně jako peníze, nejčastěji když jedna banka půjčí likviditu jiné bance nebo nákupem např. dluhopisů od jiné banky. Množství likvidity nemá žádný vztah k inflaci.

    Trh s penězi a trh s likviditou jsou dva oddělené trhy. mezi nimiž neexistuje silná vazba.

    V případě kvantitativního uvolňování se, pokud vím, centrální banka pohybuje na trhu s obchodními bankami, tedy nakupuje dluhopisy od bank. Jedná se o druhý případ, trh s likviditou.

    Aby při těchto operacích vznikaly peníze musela by se CB pohybovat na trhu s penězi, tedy musela by nakupovat dluhopisy od nebankovních jednotek.

    Odpovědět

  • Petr Zámečník

    7 června, 2018

    1. Banka drží dluhopis. Nemůže půjčit klientům peníze a vytvořit nové na úvěrovém trhu přes bankovní multiplikátor.
    2. Centrální banka koupí od banky dluhopis. Banka získá likviditu (ano) a díky ní může poskytnout úvěr a přes bankovní multiplikátor na úvěrovém trhu vytvořit peníze.

    Kde nevidíte vztah? Navíc centrální banka kupuje dluhopisy na trhu za dosud neexistující peníze. Ty nákupem vytváří. Stejně jako ČNB při intervencích proti koruně nákupem eur za (do té doby neexistující) koruny vytvářela nové peníze.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    9 června, 2018

    2. Bankovní multiplikátor je akademický nesmysl. Jde o akademickou teorii, jejíž užitečnost má obdobný charakter jako tvrzení, že mezi násobením a sčítáním není rozdíl, protože 2*2=2+2.
    Banky netvoří peníze multiplikací vkladů. Je smutnou skutečností, že tuto teorii ještě dnes vyučují dokonce i na vysokých ekonomických školách a že se objevuje docela hojně v odborné literatuře. Proto také lidé mají v problematice podstaty peněz takový hokej. Není to náhoda. Centrální banka (i obchodní banky) vytváří při obchodování mezi sebou navzájem pouze likviditu, ne peníze! Ale to už bychom se točili v kruhu. 🙂

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    9 června, 2018

    1. Obchodní banka nepotřebuje k poskytování úvěrů klientům (tedy k vytváření nových peněz) žádnou likviditu ani vklady jiných klientů. Banka půjčuje svým klientům peníze jednoduše tak, že je připíše klientovi na jeho vkladový účet (v rozvaze jsou vkladové účty klientů zaúčtovány na straně pasiv banky) a současně banka do svých aktiv připíše závazek onoho klienta úvěr splatit. Dluh i vklad tedy vznikají v jednom okamžiku. V této činnosti banku systematicky omezují pouze pravidla pro kapitálovou přiměřenost, které zjednodušeně řečeno stanoví, kolik vlastního kapitálu banka potřebuje ve vztahu k aktivům, která banka drží.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    7 června, 2018

    Pokud centrální banka nakoupí aktiva od obchodní banky, pak nevznikají peníze. Vzniká tzv. likvidita, což jsou „peníze“, které ale má připsány banka na účtu vedeném jinou (i centrální) bankou. QE tedy vede k nárůstu objemu likvidity a jen ve velmi omezené míře k zvýšení objemu peněz (pokud banka nakoupí aktiva -či cokoliv jiného- od nebankovního subjektu.

    Centrální banka tedy při QE platí obchodním bankám likviditou, která se ale nemůže přeměnit na peníze jinak, než přeměnou na hotovost, kterou banka vyplácí klientům při výběru peněz z účtu. Při přeměně bezhotovostního vkladu na hotovost (při výběru hotovosti z vkladového účtu v bance) však k růstu objemu peněz nedochází. Dochází pouze ke změně poměru objemů hotovostních a bezhotovostních peněz.

    Jinými slovy obchody na mezibankovním trhu nemají žádný vliv na objem peněz v oběhu (agregát M1).

    Odpovědět