Začalo to hypoteční krizím která odhalila velmi lajdácké chování bank při kontrole rizika nejprve v Americe a pak také v Evropě. USA po pádu Lehman Brothers začaly konat a nalily do bankovního sektoru stovky miliard dolarů, aby se situace neopakovala. Navíc se snaží přijít se regulací, která by měla rozhodným způsobem omezit rizikové chování amerických bank ve formě tzv. „Volcker rule“. To by mělo bankám znemožnit zřizování hedge fondů, obchodování na na vlastní účet apod. Sice to vypadá, že banky budou moci všechna tato omezení vesele porušovat, ale konečné znění zatím není na stole.
V EU jsou na tom banky poněkud hůře. I je zasáhla krize likvidity, která se sem dostala z USA, a také bylo některé z nich potřeba zachránit, protože byly „too big to fail“. Bohužel, dnes se do Evropy krize bankovnictví vrací a mnozí očekávají, že bude ještě horší, než před třemi lety. Hlavním problémem se ukázaly dluhy ne bank, ale samotných zemí, a tak už některé banky prakticky nemá kdo zachraňovat, resp. musí je zachraňovat i ti, kteří s krizí vlastně nemají nic společného (a dávají to patřičně najevo).
Špatnou situaci v EU ještě „vylepšují“ ratingové agentury, které se ve snaze o znovunabytí svého pošramoceného jména nerozpakují snižovat ratingy ani těm největším a doposud prakticky nedotknutelným hráčům na trhu. A zalíbilo se jim to až tak moc, že dnes prakticky nepřejde týden, v průběhu něhož by nedošlo k nějakém snížení ratingu, nebo alespoň ke zhoršení výhledu buďto banky, nebo celé země. A nepomáhá tomu ani nerozhodnost evropských politiků, kteří namísto rázných opatření pouze ukazují svou neschopnost.
Současnou situaci na trhu popsal poměrně přesně Marek Hatlapatka, head of research společnosti Cyrrus: „Bankovní sektor je bezpochyby tím, pro něhož má a především bude mít dění v posledních letech, tzn. finanční krize i aktuální dluhová krize, nejcitelnější dopady. Bez nadsázky lze říci, že bankovnictví už nikdy nebude takové, jako bylo před rokem 2008.“
Posledním klincem do rakve, zejména pro české (resp. středoevropské) investory byl profit warning ze strany Erste Bank, která přes zisková očekávání analytiků oznámila, že tento rok uzavře se ztrátou, nevyplatí dividendu atd.
REKLAMA
Rozhodující jsou fundamenty
Investoři jsou tedy poněkud na rozcestí. Buďto se rozhodnou na bankovní sektor nadobro zanevřít a poohlédnou se jinam, kde jim nehrozí nemalé ztráty, nebo využijí zajímavé ohodnocení některých bankovních titulů a budou nakupovat za dobrou cenu. Otázkou je pouze to, do čeho investovat.
Druhé skupině investorů, kteří vidí ocenění bank jako zajímavé, dává za pravdu Robin Koklar, analytik Fio banky: „Bankovní sektor byl donedávna v nelibosti investorů z důvodu obav ohledně šíření dluhové krize, poklesům cen dluhopisů fiskálně slabších států eurozóny, politickým návrhům v neprospěch bankovního sektoru a další. Banky jsou z dlouhodobého hlediska jako sektor stále levné, ovšem investor musí pečlivě vážit, co mají jednotlivé banky ve svých rozvahách.“
Šanci v bankovním sektoru vidí také Rostislav Plíva, senior makléř obchodování s cennými papíry společnosti Patria, který si myslí, že „bankovní a investiční sektor může být dobrou příležitostí. Ne však na dlouhodobé držení. V případě krátkodobého uklidnění v Evropě, na které bych i sázel, je schopen předvést mimořádně velká procenta směrem vzhůru, ale rozhodně ne dlouhodobě. Fundament je špatný a očištění od problémů je v nedohlednu.“
Na fundamenty upozorňuje také Marek Hatlapatka. „V prostředí, které banky čeká, budou mít jednoznačně výhody ty finanční instituce, které mají dostatek kvalitního kapitálu, nejsou závislé na mezibankovním financování, jsou silné v tradičním bankovnictví a nemají ve svých bilancích nebo na mimorozvahových účtech další potenciální časované bomby.“
REKLAMA
Hatlapatka zároveň doplňuje pohled na středoevropský region, kde „tyto aspekty rozhodně z velké části splňuje Komerční banka a některé polské banky, již z menší časti Erste, což se koneckonců projevilo opatřeními, která byla v pondělí oznámena. Na druhou stranu investování je vždy o poměru růstového potenciálu a rizika a to, že například Komerční banka je mnohem bezpečnější, ještě neznamená, že je v konkrétním čase zajímavější investicí než Erste. Komerční banka díky vysoké kapitálové přiměřenosti a stabilitě výnosů představuje titul, který je a bude velmi silný z pohledu dividendového. Pokud investor hledá stabilní dividendovou banku, která mu ale jen stěží bude přinášet pravidelné roční kurzové zhodnocení v řádu desítek procent, potom je KB dobrou volbou.“
Zajímavé příležitosti podle Hatlapatky mohou ale být i více na západ. „Pokud investor chce spíše využít aktuálních nízkých úrovní ocenění bank, které mají problémy a je ochoten podstoupit i riziko dalších dočasných poklesů, navyšování kapitálu apod., nechť raději vybírá ze západoevropských bank se silnou CEE frančízou. BNP Paribas, Société Générale nebo i Erste mohou být variantami, ale vždy je třeba respektovat aktuální vývoj trhu a učinit si hlubší analýzu. Nikde jinde než v bankovním sektoru není fundamentální analýza nyní důležitější.“
Rostislav Plíva si myslí, že „pokud se budeme bavit krátkodobě, tak můžeme zmínit i oba tituly na BCPP (nyní bych ale spíš bral KB), ale dlouhodobě opět ne. Krátkodobého favorita nemám. Velká část nárůstu je již za námi. Vcelku je jedno, koho si vyberete. Banky se mezi sebou liší pouze v tom, kolik mají rizikových instrumentů. Mám-li si vybrat bezpečnější přístav, tak Credit Suisse. (nedrží tolik evropských dluhopisů a již dávno uplatňuje přísnější kapitálové požadavky než platí aktuálně v Evropě).“
Poznámka redakce: Uvedené názory v žádném případě nejsou investičním doporučením, jde o soukromé názory odborníků. Investoři by si měli uvědomit, že za své investiční rozhodnutí jsou odpovědni pouze oni sami.
