Tvrzení o bezplatnosti finančního poradenství není pouze nepravdivé, je i nesmyslné. Kdyby skutečně jedinou odměnou finančního poradce byly kontakty, které dostane "od spokojeného klienta", velmi záhy by po ulicích chodili vyhladovělí poradci s databází klientů, které v životě nemohou stihnout ani navštívit.
S tvrzením o "jediné odměně v podobě kontaktů" dle mého názoru může poradce uspět pouze u rozumově méně vyvinuté klientely, která ale zřejmě nebude patřit mezi bonitní. Stačí jen ždibet logického uvažování a nesmyslnost takovéhoto tvrzení nemůže nikoho nechat na pochybách. Jak je tedy možné, že toto tvrzení stále přežívá?
Nejčastěji se s ním setkávám u mladých, začínajících finančních poradců . Pochopitelně z multilevelových společností . Zkušenější poradci jsou schopni informaci "o bezplatnosti" služeb zaobalit chytřejším způsobem. Jejich služby jsou "bezplatné pro klienta". Stejně tak netvrdí, že jejich jedinou odměnou jsou doporučení. Zkušenější poradce mnohdy obsluhuje movitější klientelu, mezi níž se zpravidla nacházejí lidé schopní uvažování.
Nováčci ale nemají tvrzení o bezplatnosti svých služeb a jediné odměně v podobě kontaktů ze své hlavy. Jsou tomu učeni na úvodních školeních. Proč? Vždyť je školí zkušení lidé z praxe i teorie. Oni přeci musí vědět, že vykládají nesmysl!
Není nic špatného přiznat klientovi, že poradcovu práci na finančním plánu domácnosti zaplatí finanční instituce , jejichž produkty budou do plánu zahrnuty. Je sice pak těžší klienta přesvědčit o své nezávislosti a poradce musí umět skutečně dobře zdůvodnit, proč ten či onen produkt je pro klienta potřebný. Na druhou stranu otevřenost ze strany poradce může zvýšit jeho důvěryhodnost. A o důvěru jde ve financích přeci především.
REKLAMA
