Bezprovizní poradenství: Zdražení pro bohaté, ostatní zůstanou bez poradce
V pondělí 29. 9. 2015 se uskutečnila konference „RDR – Britský model ano či ne?“ pořádanou European Financial Planning Association (EFPA) a finančně poradenskou společností Fincentrum. Sešli se na ní odborníci z Velké Británie s odlišnými názory na tuto regulaci a zástupci finančně poradenských společností i Ministerstva financí ČR (MF ČR) a České národní banky (ČNB).
Závěry a zkušenosti z Velké Británie v závěru konference shrnul Petr Stuchlík, generální ředitel a předseda představenstva společnosti Fincentrum. Bohatým klientům se poradenství v bezprovizním modelu zdražilo, zatímco všichni ostatní o své poradce přišli. Jsou tak odkázáni na banky, na které si kupříkladu v Česku klienti stěžují více než na finanční poradce. Co britský model způsobil?
Co vedlo k zavedení bezprovizního modelu ve Velké Británii
Důvody, jaké viděl pro zavedení britského modelu RDR (Retail Distribution Review) ve finančním poradenství britský regulátor FCA, shrnul ve své prezentaci jeho odpůrce Garry Heath z iniciativy Libertatem ve třech bodech:
- Odvětví je nedůvěryhodné.
- Provize je špatná.
- Kdybych byl poradcem já, podváděl bych.
Britský regulátor FCA spočítal, že spotřebitelé ročně přijdou vinou missellingu o 223 mil. GBP (cca 8,2 mld. Kč). A právě missellingu měla regulace ve Velké Británii zabránit, což se jí i do značné míry pravděpodobně podařilo. Každá regulace ovšem s sebou nese i náklady. A i ty nese v konečném důsledku klient, protože na finančním trhu nejsou jiné peníze než klientovy. Podle Garryho Heatha náklady, které v souvislosti s regulací RDR dopadnou na klienta, činí 340 mil. GBP (cca 12,5 mld. Kč) ročně.
Klient musí být chráněn a nezaplatí víc
Zastáncem regulace RDR je Phil Billingham, který má stejnojmennou společnost Phil Billingham Partenship. Regulace podle něj nezvýšila náklady pro klienta, klient nemusí zaplatit víc. Zaplatí pouze jinou cestou – přímou platbou finančnímu poradci. Odstraní se tak velká lež, že finanční poradenství je zadarmo.
Regulace podle názoru Phila Billinghama navíc zlepšila samotné finanční poradenství. Poradce nutí si uvědomit, že jejich přidaná hodnota je jinde, ne u samotného prodeje finančních produktů. Sice v posledních pěti letech počet poradců klesl přibližně o 30 %, na druhou stranu ale vzrostla jejich profitabilita.
Propad objemu poradenství by neměl mít negativní dopad na spotřebitele. Mají alternativní přístupy k finančním produktům, jako jsou např. robotičtí poradci či internetový prodej.
Přísnější regulace spolu s rostoucí profesionalitou vedou k vyšší důvěryhodnosti finančních poradců.
Klient zaplatí víc
Vyšší náklady neponese klient ale pouze prostřednictvím nákladů regulace. Zaplatí více i za běžně dostupné investiční produkty. Podrobné propočty přinesl Peter Grimmett z investiční společnosti M&G Investments, která stála u zrodu podílových fondů ve Velké Británii ve 30. letech 20. století a je druhým největším retailovým správcem kapitálu v Británii.
Poplatky za správu se pohybují na úrovni 1,5 % z objemu spravovaného kapitálu. Z tohoto objemu před zavedením RDR regulace náleželo 0,5 procentního bodu finančnímu poradci a 0,25 procentního bodu platformě, která nákup podílového fondu zprostředkovala. Po zavedení RDR se poplatek snížil na 1 %, neboť již nesmí dostávat provizi (ani následnou) finanční poradce. (Od dubna 2016 vstoupí navíc v účinnost regulace RDR 2, po níž odpadne i poplatek pro platformu, která dosud provizi dostávat může.)
Na první pohled se jedná o zlevnění investice pro koncového klienta. Pokud si ale klient investici nevyhledá sám, ale využije finančního poradce, což většina klientů udělá, neboť se sami nejsou schopni v nabídce podílových fondů zorientovat, jeho náklady vzrostly.
Klient zaplatí poplatek 1 % ročně za správu kapitálu místo dřívějšího 1,5 %. Ovšem nad tuto úroveň si přibližně 1 % naúčtuje finanční poradce za poradenství – tedy pravděpodobně i více, než dostával od investiční společnosti. Je to logické. Při nižší konkurenci finančních poradců a vyšším nákladům na vzdělávání a certifikace, které nová legislativa vyžaduje, to jinak ani není možné. Ovšem protože si poradce účtuje poplatek za poradenství a nikoli jako provizi, zaplatí ještě 20% daň z přidané hodnoty. Celkově tak klient zaplatí přibližně o 0,75 procentního bodu více než dříve.
Graf 1: Příklad zdražení nákladů na správu podílového fondu pro klienta
Zdroj: Prezentace Petera Grimmetta na konferenci „RDR – Britský model ano či ne?“ ze dne 29. 9. 2015
A co na to Češi?
Zákaz provizí ve Velké Británii nastal v době, kdy již přibližně 30 % finančních poradců inkasovalo platby přímo od klientů. V České republice přímé platby přijímá do 5 % finančních poradců. Dopady zákazu inkasa provizí by tak byly mnohem hlubší než ve Velké Británii.
Velká Británie ovšem stran finančního trhu slouží jako velký vzor pro Evropskou unii. I proto od ní opisuje a v rámci MiFID III by již měly být zakázány provize pro investiční poradce. Kam vedlo oddělení finančního poradenství od finančního zprostředkování na Slovensku, ukazují i data: Na Slovensku je pouze 12 finančních poradců – a přibližně 30 tisíc finančních zprostředkovatelů. Pro klienta se ale nezměnilo vůbec nic.
Zavedení bezprovizního poradenství v rámci celé Evropské unie ovšem není možné. Podle Vincenta Deruderra z FECIF je proti Francie v čele s prezidentem Francoisem Hollandem, který se obává nárůstu nezaměstnanosti, kdyby se lidé vykonávající finanční poradenství nahlásili na úřady práce.
V Česku jsou názory i mezi představiteli multilevelových společnosti rozpolcené. Kupříkladu Vít Mikolášek z Partners je toho názoru, že poradce by měl mít k dispozici produkty ze stejné produktové třídy za stejnou provizi. To Partners nabízejí již 7 let – a finanční poradce tak není motivován preferovat jeden produkt před druhým.
Petr Stuchlík z Fincentra naopak nesouhlasí ani se stejnou provizí pro všechny produkty ze stejné třídy a i toto nazval sociálním plánováním jako z dob budování socialismu. Není přitom pravda, že by poradci nesjednávali levnější (a méně zprovizované) produkty. Jde jim především o dlouhodobý vztah s klientem a nikoli o rychlý výdělek a na klienta zapomenout.