Ruch. Spěch. Pokřikování jeden přes druhého. Jedno rychlé rozhodnutí střídá druhé. Něco se děje. Klient na druhé straně telefonního spojení získává dojem, že je přímo při tom. Vždyť „makléř“ musí být přímo na burzovním parketu. A děje se něco opravdu velkého. Teď jde o všechno.
Přesně takový dojem se snaží vyvolat nekalá obchodní technika „boiler room“, kterou ovšem nevyužívají obchodníci a jejich makléři, nýbrž nejčastěji investiční zprostředkovatelé a jejich vázaní zástupci – ti, kteří získávají klienty pro obchodníky, ale nemusí splňovat náročné požadavky na obchodníky a jejich makléře kladené.
Video: Jak vypadá boiler room v praxi? Ukázka z praktik společnosti Global Markets
Poznámka: Všimněte si, že v celé kanceláři není jediný počítač. K přijetí pokynů od zákazníků v boiler roomu stačí pouze papír a tužka. A sledovat trh? To je přeci zbytečné. Důležité je přimět klienta k uzavření obchodu. Libovolného.
Základem obchodní praktiky „boiler room“ je shromáždění velkého množství vázaných zástupců do jedné místnosti. Jsou instruováni tak, aby mluvili afektovaně, pokřikovali a neustále se pohybovali po místnosti, což se do hlasu přenáší v podobě dojmu pohybu nejen fyzického, ale vyvolává to v posluchači – klientovi představu skutečně naléhavé situace na burze.
|
Tip: Pokud vám váš investiční zprostředkovatel či jeho vázaný zástupce bude naléhavě sdělovat, že je neprodleně nutné koupit či prodat, a uslyšíte-li přílišný přehnaný hluk v pozadí, zpozorněte. Na parketu burzy se akcie již neobchodují, pokyny jsou na burzy zadávány elektronicky z pohodlí kanceláře. |
Zákazník nekalého zprostředkovatele se k boiler roomu nedostane hned. Zpravidla je nejprve osloven (nejčastěji telefonicky) nabídkou investic, v níž zprostředkovatel nalíčí návnadu. V tomto hovoru se zprostředkovatel zpravidla snaží zaujmout natolik, aby klient souhlasil se schůzkou[1]. Na ní jsou podepsány příslušné smlouvy o zprostředkování nákupu akcií (či komodit, měnových párů apod.).
V následujícím telefonickém hovoru (řečeném anti-sale) se investiční zprostředkovatel připomene, ale uklidní klienta slovy, že na trzích je klid a že aktuálně nemá žádnou investiční příležitost, na které by klient mohl vydělat. Cílem tohoto hovoru je získání důvěry. „Kdyby mu šlo jen o provize, tak by mi přeci nějaký obchod doporučil…“
Boiler room u nekalých zprostředkovatelů následuje vzápětí. V rámci těchto obchodních technik je rozpracováno i optimální načasování jednotlivých kroků tak, aby klient necítil příliš velký nátlak ze strany zprostředkovatele, ale aby zároveň na něj nezapomněl.
Tip: Výborný popis boiler roomu je ukázán ve stejnojmenném filmu Boiler room (česky Riziko).
Boiler room je zpravidla spojen s churningem – nadměrným obchodováním za účelem inkasa poplatků za uskutečněné obchody. Zároveň při jeho provozování dochází často k dalším pochybením, např. k pozdnímu zadání příkazů k nákupu/prodeji apod. A proti těmto pochybením se lze v Česku bránit.
Kdo hájí práva klientů při obchodování s akciemi
Cítí-li se klient poškozen obchodníkem s cennými papíry či investičním zprostředkovatelem, měl by se v prvé řadě obrátit s reklamací na něj. Poté by měla směřovat stížnost na Českou národní banku, jakožto dozorový orgán.
V Česku nabízí ochranu a zastupování ve věci proti obchodníkům s cennými papíry a investičním zprostředkovatelům několik společností a právních kanceláří. Nejaktivnější z nich je KLV Consulting, která se chlubí úspěšně vyhraným sporem. Její šéf Pavel Kočalka má přitom s nekalými praktikami nemalé zkušenosti. Vždyť to byl on, kdo řídil z pozice generálního ředitele společnost Global Markets…
Aktualizace 1. 7. 2013 – vyjádření KLV Consulting:
„Pavel Kočalka působil jako generální ředitel společnosti Global Markets a v roce 2005 také pracoval pro investičního zprostředkovatele Capital Partners. Rozdíl mezi Kočalkou a českými obchodníky s cennými papíry je jeden a to podstatný. Za jeho více než 3leté funkční období, kdy byl vlastníkem a CEO Global Markets, nebyla společnosti udělena ani jedna pokuta od národní banky! To ovšem nemohou tvrdit naši obchodníci.“
[1] Někteří investiční zprostředkovatelé působí přeshraničně. V takovém případě je snahou přesvědčit potenciálního klienta, aby zaslal prostředky na investiční účet. Takové nabídky mohou představovat významné riziko – může se jednat o podvod, kdy cílem není ani investovat, ale pouze inkasovat klientovy peníze. Domáhat se spravedlnosti pak musí podvedený v zemi, kde sídlila podvodná společnost.
