Bruselský kruh nadměrné regulace

Před mnoha lety existovalo království jménem „Bruselium“. Přestože jeho rada starších v prvních letech vládla liberálně, postupem let se jí zalíbilo vydávat četné výnosy a pravidla, které postupně opřádaly menší království a knížectví. V paláci v Bruseliu našlo práci spousta úředníků, kteří řádně dělali svou práci: psali nová pravidla, která rada nařizovala.

Lidé v království však nebyli hloupí; nevzdávali se své svobody (a peněz) snadno. Již dávno v minulosti radě a jejím služebníkům určili, že smí jednat jen s dostatečnou podporou veřejnosti a musí prokázat nezbytnost svého jednání v senátu království. S tím, jak počet výnosů narůstal, a veřejná podpora klesala, začali starší v radě království přemýšlet, jak si zajistit „podporu veřejnosti“, když vlastně žádná neexistuje. Vynalezli tedy Sociální fond království Bruselium, aby uměle podpořili vyjadřování občanů tím, že je k tomu finančně pobídnou.

Vraťme se nyní od onoho nešťastného království k Evropské unii. Proč je zahajováno tolik konzultací a jaké jsou jejich skryté cíle? Evropa vybudovala představu diskuse se zúčastněnými subjekty a „participační“ regulace, označované i jako „společná regulace“. To je důležité, neboť v tomto prostředí si nikdo nemůže stěžovat, že mu někdo nasadil španělskou botu, aniž mu poskytl šanci podepsat doznání. Kritici se často domnívají, že rozsáhlé konzultace jsou využívány i jako nástroj public relations, který vytváří „problémy“ a generuje veřejnou podporu pro další regulaci.

Právě zde mají stále významnější úlohu aktivisté a nevládní organizace. V mnoha případech jsou (spolu)financováni institucemi EU, jako jsou například EIOPA, ESMA a EBA. Není překvapením, že velká většina nevládních organizací, které získávají financování z EU, obvykle souhlasí s cíli EU a podporuje větší regulaci. Kdo by se odvážil pochybovat o slovu spotřebitelů, občanů a voličů? Zbývající opozice se rozplývá, smetena rychlým tempem konzultací. Samotný objem práce mnohé odradí a vyřadí je ze hry, zejména pak oponenty, kteří nemají velké zdroje. A ti, kdo zůstanou v ringu, čelí neustálému riziku přehlédnutí nového odstavce, který se vloudil zcela nepozorovaně.

Můžete samozřejmě říci, že výše popsaný scénář vypadá jako přehánění, kterým také skutečně je! Mezi odborníky však neustále narůstá pocit frustrace z toho, jak Brusel a jeho instituce nadměrně regulují finanční trh. Zvláště pokud jde o malé a střední podniky, které jsou páteří evropské ekonomiky; ty si připadají stále bezmocnější proti regulačnímu tažení Komise a nevládních organizací financovaných z EU. Malé a střední podniky prostě nemají prostředky na to, aby udržely krok. Vítězství opět patří velkým hráčům, kteří si mohou dovolit se s novými předpisy vyrovnat. Je čas připomenout Evropě, že její bohatství a stabilita tradičně pocházejí od malých a středních podniků, tedy sektoru, který je nejvíce zasažen bruselským kruhem nadměrné regulace! Jestliže Evropa rychle nenajde cestu zpět k praktickému přístupu, nezbydou žádní malí a střední podnikatelé, kteří by mohli využívat výhod jednotného trhu.

^REKLAMA

Autor je člen představenstva FECIF