Češi se bojí změn klimatu. Cestu ke změně tlačí i drahé energie

Nikdo nerozporuje, že průměrná teplota na Zemi se od průmyslové revoluce výrazně zvýšila a poslední dekáda (2010–2019) byla nejteplejší v historii. Devatenáct z dvaceti nejteplejších let bylo zaznamenaných od roku 2000.

Měření služby Copernicus Climate Change Service ukazují, že rok 2020 byl v Evropě jedním z vůbec nejteplejších od začátku měření. Většina důkazů naznačuje, že je to způsobeno nárůstem emisí skleníkových plynů (greenhouse gas – GHG) produkovaných lidskou činností.

Průměrná globální teplota je dnes o 0,94 až 1,03 °C vyšší než na konci 19. století. Vědci považují zvýšení o 2 °C ve srovnání s úrovněmi před industrializací za práh s nebezpečnými a katastrofickými důsledky pro klima a životní prostředí. Proto se mezinárodní společenství shoduje, že globální oteplování musí zůstat výrazně pod 2 °C.

Důležitost energetické strategie Evropské unie (EU) opět v obecném povědomí zvýšila válka na Ukrajině. Podle Diany Rádl Rogerové, řídící partnerky Deloitte v Česku zároveň roste zájem o dlouhodobé dopady tohoto konfliktu na ekosystémy. „Z dlouhodobého hlediska lze předpokládat ještě větší tlak na nezávislost EU na ropě, plynu a uhlí. Z krátkodobého hlediska to ale bude znamenat nutnost zajistit si alternativní zdroje energie. S tím souvisí i důležitost podpůrných aktivit, jako je změna zvyklostí konzumentů a větší nabídka udržitelných produktů a služeb,“ vysvětluje Diana Rádl Rogerová.

^REKLAMA

Podle Pařížské dohody se EU zavázala snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů nejméně o 40 % pod úroveň z roku 1990. Pro dosažení tohoto cíle zavedla několik opatření. V Zelené dohodě pro Evropu si zase vytyčila cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. V červnu 2021 Parlament schválil právní rámec EU pro klima, který činí klimatickou neutralitu do roku 2050 v EU právně závaznou a stanovuje prozatímní cíl snížení emisí do roku 2030 o 55 %.

Češi jsou si podle zmiňovaného průzkumu popisovaných změn velmi dobře vědomi. Dělají takové kroky, aby se chovali udržitelněji – a to i ve svých nákupních návycích. Snaží se co nejvíce snížit spotřebu energie a plýtvání potravin. Nejvíce jim záleží na tom, jestli nakupují produkty nebo využívají služeb z eticky udržitelných firem, a zda se jedná o lokální produkt či službu. Prizmatem udržitelnosti pohlížejí také zaměstnavatele.

Míra úzkosti z klimatických změn je vyšší v regionech, kde obyvatelé spíše na vlastní kůži zažívají extrémní změny počasí či přírodní úkazy. Nicméně i v oblastech s relativně malými viditelnými dopady, jako je střední Evropa, se podíl těch, kteří potvrzují obavy z klimatických změn, pohybuje mezi 40–60 procenty. 75 % obyvatel toho regionu považuje za původce klimatických změn jednoznačně člověka. Zatímco v Česku tento názor sdílí 64 % respondentů, v Maďarsku je to 77 %, V Polsku 79 % a v Rumunsku dokonce 80 %. Jen 7 % obyvatel středoevropského regionu nevěří, že lidská aktivita způsobuje úpadek životního prostředí. Zhruba pětina z nich však není schopna definovat, zda a jak se jich klimatická změna dotýká.

Zelená ekonomika na vzestupu

Více než polovina respondentů z České republiky (53 %) uvedla, že změnila své aktivity nebo nákupní chování s cílem minimalizovat negativní dopad na životní prostředí. K nejčastějším oblastem změny patří snižování spotřeby energie (72 %), snižování plýtvání potravin (70 %) a snaha nakupovat opravdu jen to potřebné (66 %). V ochotě změnit své zvyky se nicméně Češi spolu s Maďary řadí k těm zdrženlivějším. V Polsku změnu chování směrem k udržitelnosti a šetrnosti deklarovalo 71 % a v Rumunsku 67 % respondentů. Zajímavostí je, že např. 36 % respondentů z Německa se hlásí k částečnému nebo úplnému vegetariánství, v Česku pouze 22 %.

Klimatická témata a trh práce

Průzkum také odhalil vliv environmentálních témat na postoj respondentů z CE regionu k profesnímu rozhodování a tomu, jak pohlížejí na zaměstnavatele. 32 % respondentů z Česka pracuje ve firmách, které již učinily nějaké kroky k tomu, aby byly udržitelnější, v případě Polska je to 38 %. V průměru na všechny země takto odpověděl každý třetí respondent. Na druhou stranu skoro polovina českých respondentů nebyla schopná definovat, zda a jaké kroky směrem k udržitelnosti jejich zaměstnavatel dělá.