Česko na cestě k 20% inflaci. Dopadneme jak sedláci u Chlumce?

Devizové rezervy v držení ČNB tak za květen a červen v souhrnu poklesly o více než 5 %. Možná jde ale o cosi jiného než sveřepé zápolení s inflací – o hospodaření ústřední banky státu, na kterou dopadají náklady na stahování korunové likvidity, nebo také udržení měnového kurzu, který umožní vládě nakupovat plyn při výhodnějším měnovém kurzu.

Dovoz drahých energií koruně nesvědčí. Zahraniční obchod Česka prochází zvláštním šokem. Za pět měsíců kumulativní schodek činí 60 mld. korun. Zásadní zásek do obchodní bilance činí dovoz energií, klíčovou položkou je dovoz plynu – doplňují se zásobníky, importuje se nadprůměrné množství plynu za rekordní ceny.

Koruna se navzdory tomu drží na silnější úrovni, jakkoliv ostatní měny z regionu oslabily. Na pozadí stojí výprodeje obřích devizových rezerv ČNB. Ty byly nakoupeny při kurzu 27 EUR/CZK, nyní jsou prodávány při méně výhodném kurzu.

Uvážlivý spekulant by věc komentoval, že jde o špatný obchod, vždyť rozdíl nákup a prodej jde k tíži hospodaření ústřední banky státu. Oficiálně jde o cenovou stabilitu, potírání domácí inflace, která trhá rekordy.

Dokonalá inflační bouře pokračuje, čekaní na inflační rekordy

Česká inflace šokuje a titulky hlásají, že ČNB brání korunu před oslabením. Kurz koruny je ovšem stále pod tlakem. Změna politiky hlavních centrálních bank na poli zvyšování úrokových sazeb bude měnit konstelaci na české koruně, inflační diferenciál nejspíš vymizí a Česko bude nadále trhat inflační rekordy.

Guvernér ČNB Aleš Michl se totiž při svém jmenování nechal slyšet, že od léta se bude zasazovat pro stabilní úrokové sazby. Je to konečně i přáním prezidenta republiky, který členy bankovní rady obměňuje. Právě v době jmenování nového guvernéra musela ČNB na trhu intervenovat ve prospěch koruny. A od doby jmenování nového guvernéra je ČNB na devizovém trhu přítomna. Trhy možná situaci interpretují tak, že s nástupem nového vedení ČNB potírání inflace ustoupí do pozadí.

^REKLAMA

Koruna je pod tlakem, hospodářské ochlazení či recese, domácí ekonomické fundamenty nejsou nijak povzbudivé.

Mezitím dokonalá inflační bouře pokračuje. Tlaky na oslabení koruny jsou nepřehlédnutelné. Nikdo neví, jestli to bude zítra nebo za půl roku. Tržní nálada je ponurá, čeká se příchod hospodářského ochlazení, do toho nejedna nejistota.

Pokles reálných příjmů domácností, válka v těsném sousedství, narušení dodávek plynu do Evropy, energetická krize, recese za dveřmi. Je velkou neznámou, jak na útlum hospodářské aktivity zareagují vlády a centrální banky. Čím silnější a plošnější pomoc bude, tím více to podpoří inflaci.

Chtějme silnější korunu, dokud rezervy stačí?

Koruna oslabovala už po invazi Ruska na Ukrajinu. Měny středoevropského regionu se dostávaly pod tlak a pomoci mělo zvyšování úrokových sazeb. Tyto měny dnes nad vodou drží právě relativně vyšší úrokové sazby, existující úrokový diferenciál vůči významným měnám. Jak budou významné centrální banky úrokové sazby zvyšovat, diferenciál bude mizet, a tlak na středoevropské měny poroste.

Vývoj kurzů koruny, forintu a zlotého se nesou na vlnách nejistot. V březnu koruna oslabila na 25,80 korun za euro. ČNB intervenovala, prodala přes sto milionů eur. Koruna posílila zpět 24,50 za euro. V první polovině května pak koruna opět o korunu oslabila. Od té doby pak centrální banka intervenuje a zatím kurz koruny drží v rozmezí 24,60 až 24,80 koruny za euro.

Existují dvě možnosti jak mírnit inflaci. Jednou z nich je prostřednictvím devizových intervencí držet silnější kurz koruny – tedy pokud a dokud je a bude z čeho intervenovat. Druhou možností je dále zvyšovat úrokové sazby a udržet úrokový diferenciál mezi českou korunou a významnými měnami.

Budoucí směřování české inflace zahalené mlhou

To euro je vůči dolaru nejslabší za dvacet let. Takový proinflační posun měnového kurzu v tak proinflačním prostředí nutně vyvolává tlaky na zpřísňování měnové politiky. Jakkoliv existují obavy z fragmentace dluhopisových trhů eurozóny, nemá-li jednotná měna skončit měnovým rozvratem, zpřísňování bude muset přijít.

Důvodů k posílení tak koruna moc nemá. Poptávka po korunách ze strany exportérů je oslabena. Zvýšení úrokových sazeb je zaceněno. Žádné překvapení vzhůru se nečeká, vrabci na střeše si špitají, že prezident republiky jmenoval radní ČNB tak, aby v bankovní radě převládly hlasy pro „stabilitu úrokových sazeb“.

^REKLAMA

Když se v bankovní radě najde výrazně holubičí většina a neochota utahovat peněžní a úvěrovou politiku, Česko bude v inflaci nadále trhat rekordy. Dlužníci budou vysmátí prohlubovat své zadlužení, věřitelé budou na svých bedrech vnímat dopady cenové nestability a hledat cesty, jak ordinované finanční represi reálně záporných sazeb utéct.

Udržme kurz koruny silnější, intervenujme ve prospěch koruny

Zatím je ČNB na devizovém trhu přítomna. Vypadá to, že hranicí, přes kterou centrální banka aktuálně nechce ČNB korunu nechat oslabit, je 24,75 EUR/CZK. Přes zvýšenou averzi k měnám rozvíjejících se trhů dnes koruna vykazuje minimální pohyby svého spotového kurzu, což svědčí o pokračování intervencí.

Ano, ještě v konstelaci původního složení bankovní rady spustila ČNB devizové intervence na udržení kurzu koruny na silnějších úrovních. Inflační tlaky ovšem nepolevují a důvody pro to, aby koruna přirozeně posilovala, neexistují. Domácí export je podkopán, přirozená poptávka po koruně mizí. Inflační rizika i rizika nižšího hospodářského růstu zůstávají vysoká, odtud impulzy pro silnější korunu nepřijdou.

A české výdaje za dovozy rostou, nafukují je vysoké ceny energií. Důvody pro posilování koruny nejsou a nebudou. Slabší růst, trendově běžný účet směřující do deficitu, vyčerpaný úrokový diferenciál. Rychlý růst dluhu spolu s rekordy trhající inflací, to vše vytváří nejednu hospodářskou nejistotu. Tlaky na výprodej korun mohou ve výsledku zesílit a devizové rezervy mizet tempem, kdy tato politika narazí na své limity.

Ve svých intervencích ve prospěch koruny ČNB stojí na špatné straně trhu, kurz může bránit, jen co jí budou stačit devizové rezervy. Ty celkem činí 150 mld. eur. Dosavadní tempo intervencí není udržitelné. Pokud nemá být inflace tolerována, nezbude nic jiného, než dále zvyšovat úrokové sazby.

Konec vizí fondu bohatství pod správou ČNB

Rovněž idea fondu bohatství bere za své. Ústřední banka českého státu kvůli intervencím ve prospěch silnější koruny likviduje své cizoměnové pozice. Naplňuje svůj mandát, zasahuje ve směru cenové stability.

V květnu vyprodala ze svých devizových rezerv, které podle vizí nového guvernéra ČNB měly představovat „fond bohatství“ ČNB, téměř 3,5 mld. eur.

V dubnu to bylo ještě jen 200 milionů eur. Za červen mohla ČNB za stahování korun pro udržení kurzu koruny utratit přes 5 mld. eur. Je to vlastně nejvyšší objem intervencí realizovaných od konce kurzového závazku v roce 2017.

Tehdy vlastně ČNB intervenovala v opačném směru. Bránila koruně v posílení – šlo o politiku realizovanou pod heslem „fanděte s námi 2% inflaci“. Kurz koruny měl být ve jménu boje s údajnou deflací držen slabší, s vizí naplnění cíle 2% inflace měla být podpořena zaměstnanost, česká inflace měla být plánovaně vyšší.

^REKLAMA

Byla to inflační politika, v zájmu budování inflačního podhoubí ČNB emitovala další a další koruny. Pro udržení slabé koruny nafoukla svou bilanci a „vytiskla“ 2050 mld. dodatečných korun. Takto vzniklé koruny ovlivňují korunovou likviditu dodnes. Držení obřích devizových rezerv ale cosi stojí.

Není to zadarmo, nadměrnou korunovou likviditu ČNB stahuje – čím vyšší úrokové sazby, tím více musí platit na úrocích. A platí nově emitovanými korunami, miliarda v hospodaření ČNB sem, miliarda tam. Nyní intervencemi ve prospěch koruny ČNB svou bilanci zmenšuje a své náklady na financování fondu bohatství tímto zmenšuje.

ČNB se korun, které vytvořila svým závazkem v letech 2013-2017 nezbaví jinak než intervencemi v opačném směru.

Česká inflace míří k 20 procentům

A i dnešní inflace, úrokové sazby a měnový kurz jsou následkem závazku ČNB a někdejšího oslabování koruny. Tato politika se právě dnes zúčtovává. Efekty a následky, které ovlivnily kurz koruny, úrokové sazby v Česku a českou inflaci, zahrnují i dopady na strukturu ekonomiky a zadlužení. Stranou nestojí ani inflace cen nemovitostí.

Přistání zřejmě hladké nebude. Závazky, které se v bilancích bankovního sektoru nahromadily, se nejspíš budou splácet inflačním diferenciálem. Inflace pomáhá dosáhnout hladké přistání, stejně jako financovat kouzlo života na dluh.

Česká inflace tak míří k dvaceti procentům, grafika barometru na stránkách barometru bude opět muset změnit ciferník. Anebo zmizí úplně, cíl 2% inflace je v podmínkách šoků zcela absurdní. Zmírnění růstu spotřebitelských cen nepřichází, meziměsíční inflace atakuje 2 %.

Na začátku roku jeden z radních ČNB ve svém komentáři vzpomínal na dobu, kdy na našem území rostoucí ceny vedly ke společenským nepokojům. Pověstní sedláci, kteří u Chlumce špatně dopadli, měli být varováním před uvolněnou peněžní a úvěrovou politikou. Celý komentář měl být obhajobou potřeby razantního zvyšování úrokových sazeb a směřování ke splnění plánované 2% inflace.

Nezávislost centrální banky má prý zajistit stabilitu cen, peněžní a úvěrová politika má působit proticyklicky: „Tedy snižováním úrokových sazeb ulevit ekonomice v době ekonomického útlumu a naopak růstem sazeb tlumit inflaci, když ekonomice hrozí přehřívání.“

Komentář radního Vojtěcha Bendy končil prohlášením, že: „ČNB udělá vše pro to, aby české domácnosti nedopadly jako sedláci u Chlumce.“ V realitě ani nominální úrokové sazba ve výši 7 % nestačí. V 4% inflaci prognózovanou ze strany ČNB na příští rok stěží kdo věří. Politika fandění 2% inflaci skončí třeba i 20% inflací. Inflace opravdu není legrace.