Chaos a ztráta objektivity. To jsou dnešní ekonomická média

Snaha o získání objektivních informací, které mohou být rozhodující při investičním procesu je velmi důležitá a na první pohled velmi jednoduchá. Ale pouze na první pohled. Objektivita médií, resp. toho, co svým klientům (v tomto případě čtenářům) přináší, je dnes hodně diskutovaným tématem a je otázkou, jestli je vůbec možné objektivní médium najít. Ekonomická média jsou dnes přeplněna analýzami, názory, radami, návody, jak, kdy a do čeho investovat, které nástroje, nebo postupy jsou nejlepší apod. Každá taková rada, nebo návod se neobejde bez „objektivních“ důvodů, proč právě ten daný článek, komentář, nebo analýza musí být ten správný, pravdivý a objektivní.

V konečném důsledku jde ale vždy pouze o názor autora, subjektivní pohled na dění, nebo produkty, které investoři sledují a snaží se na nich vydělat. Zpravodajství může být objektivní pouze, když se omezí na informování o událostech, které se na trzích dějí, ale jakýkoli názor již s objektivitou nemá nic společného. Ať už jde o editorial, nebo o odborný článek, případně i investiční doporučení (jakkoli vychází z přesných čísel a ukazatelů) autor bude mít vždy tendenci, i když někdy možná nechtěně, psát to, co je mu bližší a o čem je osobně přesvědčen, že je správné. Jakákoli informace přestává být přesná a objektivní v momentě, když autor kromě jejího předání nabídne čtenáři i vlastní pohled.

Jedním z dobrých příkladů může být i dnes tolik komentované chystané IPO společnosti Facebook. Článků o něm najdeme opravdu mnoho, optimisti se těší, pesimisti varují před neopatrností a hysterií a stejně se dá říct, že nikdo vlastně neví, jak dopadne.

V horším případě se může snažit ovlivnit, nebo manipulovat čtenáře s cílem přimět je investovat do něčeho, nebo nakoupit něco, co pro ně nemusí být vhodné a na čem on samozřejmě vydělá (svoboda projevu je jedna věc, ale v poslední době se stále častěji zaměňuje s ochotou manipulovat). Zde se pak ještě více projevuje potřeba, aby byl čtenář, nebo příjemce informací schopen oddělovat zrno od plev a kromě přijímání informací byl schopen zapojit také svůj vlastní úsudek. To by nemusel být problém, kdyby ekonomická média sledovali čtenáři znalí poměrů a schopni oddělovat objektivní informace od těch, které se snaží je obalamutit, ale přiznejme si, takových je stále málo.

Jakkoli se tedy autoři komentářů a článků snaží o skutečnou, nebo pouze hranou objektivnost, čtenáři si musí uvědomit, že čte názor autora na věc, na níž může mít stovka lidí stovku různých názorů. Jak cituje Charles Hugh Smith ve svém článku „The Future Is Unknown, But We Know The Unsustainable Will Implode“ na serveru Of Two Minds z knihy Jean-Paul Sartra „What is Literature?“: „Mluvit znamená konat: ať někdo řekne, nebo pojmenuje cokoli, přestává to být stejné a ztrácí to svou nevinnost.“

^REKLAMA

Dezinformace, manipulace, konspirace…

K tomu všemu se dnes stále více přidávají komentář politiků, kteří chtějí za každou cenu chlácholit trhy informacemi, jež jsou buď polopravdami, nebo rovnou lžemi. V boji o moc se politikové neštítí ničeho, a jelikož je dnes ekonomika a politika provázaná možná víc než jindy a víc, než bychom si chtěli připustit, propaganda a dezinformace z nejvyšších míst dnes výrazně ovlivňují náš každodenní život.

Na druhé straně barikády jsou pak skupiny, které tyto polopravdy a lži často „odhalují“ a s ještě větší vervou se nás snaží přesvědčit, že všechno je špatně. Jejich hlavní zbraní ve slovní válce je konspirace a různé spiklenecké teorie. Jejich výhodou je semínko pochybností dřímajícím v každém z nás, ale v konečném důsledku jde o stejnou manipulaci a vymývání mozků lehce ovlivnitelných jedinců, jako v prvním případě.

Zdravý rozum prohrává v obou těchto extrémních případech a je velmi lehké jedné nebo druhé straně podlehnout.  Ale není to o tom, abychom přestali sledovat média úplně, protože bez informací je investor, nebo obchodník prakticky ztracen. Jde o pouhý zdravý úsudek, a snahu o nadhled, a nejlépe bez emocí.