Christine Lagardeová: Kdo je nová šéfka ECB?
Právnička, francouzská ministryně financí i ředitelka Mezinárodního měnového fondu. Toto všechno má místo v životopisu třiašedesátileté Christine Lagardeové, která od začátku listopadu vede Evropskou centrální banku.
Europoslanec za TOP 09 a bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer v rozhovoru pro Investujeme.cz uvedl, že zraky „hledačů“ hlav centrálních bank se v poslední době obrací od slovutných ekonomů k politikům, kteří jsou v mnohých případech schopnější naslouchat různým názorům a komunikovat s veřejností než často vyhranění akademici. Tento popis dobře sedí na i Lagardeovou, která na začátku listopadu v instituci sídlící ve Frankfurtu nad Mohanem střídá Itala Maria Draghiho.
Úspěšná právnička i politička
Christine Lagardeová se narodila prvního dne roku 1956 v Paříži. Vystudovala práva, následně se tomuto oboru dlouhá léta úspěšně věnovala. Ve velké Chicagské advokátní firmě Baker & McKenzie se postupně od začátku osmdesátých let vypracovala v roce 1999 až na vrchol – jako první žena v historii firmy.
V roce 2005 začala její snad ještě úspěšnější kariéra v politice. V republikánských vládách byla ministryní obchodu, zemědělství, a nakonec mezi lety 2007 a 2011 vedla i ministerstvo financí. Během působení ve zmíněných funkcích si získala renomé nejen ve Francii, ale i v zahraničních ekonomických kruzích. O tom svědčí i fakt, že se z francouzské exekutivy přesunula rovnou do čela Mezinárodního měnového fondu.
Ministerská funkce přinesla Lagardeové ale i starosti. Média si například všímala soudnímu procesu, která zkoumal chování šéfky francouzské státní kasy v arbitráži spojené s kontroverzním miliardářem Bernardem Tapiem (ten vedl například Adidas nebo fotbalový klub Olympique Marseilles, kde po něm rovněž zůstala korupční skvrna). Soud v před třemi lety uznal, že pochybila, ale žádné další kroky nenařídil.
REKLAMA
Chce více naslouchat
Mnohé o jejích představách fungování Evropské centrální banky napověděly slyšení v Evropském parlamentu, kde vystoupila jak v ekonomickém výboru, ta k i na plénu před celou množinou poslanců. I tam mimochodem získala silnou podporu.
Lagardeová řekla, že chce navázat na práci svého italského předchůdce. Velkou změnou v chápání role tvůrce měnové politiky je i fakt, že se chce zaměřovat na komunikaci a spojování různých ekonomických směrů a následného hledání rozumného konsenzu. V tom bude mít patrně jako velmi zkušená manažerka a politička nespornou výhodu.
