Black swan theory je velmi zajímavá svou jednoduchostí a v podstatě geniální pravdivostí. Podstata teorie je v tom, že lidé si často neuvědomují, že jejich předpoklady se skutečností nakonec nemají mnoho společného. Základem je totiž skutečnost, že neočekávané události se dějí mnohem častěji, než bychom očekávali a ovlivňují současné a budoucí dění více, než bychom si přáli. Problém je v tom, že lidé, i když (a možná právě proto) dnes sice mají k dispozici velké množství informací, ale jejich schopnost správného vyhodnocení se ztrácí. Dávají si věci do souvislosti bez toho, aby počítali s určitou náhodností, kterou si nechtějí připouštět. A přitom podle taleba platí, že čím je jakékoli událost méně pravděpodobná, resp. očekávaná, tím je její dopad výraznější.
Sedí na všechno
Taleb důkazy této teorie nenachází pouze v ekonomii, i když na poslední události sedí velmi dobře. Událostmi, které se vymykali jakémukoli očekávání, ale měly velký dopad mohou být považovány revoluce nebo objevy a prakticky všechny důležité události v historii lidstva, přičemž posledními nejznámějšími mohou být události 11. září, první světová válka nebo rozšíření internetu.
Taleb ve své teorii rovněž naráží na generály po boji, kteří po vypuknutí krizí většinou přicházejí s tvrzením, že události byly jasně dané a nevyhnutelné. Sedí to také na ty, kteří čato tvrdí, že na poroblémy dávno upozorňovali, ale nikdo je nechtěl poslouchat. S trochou nadsázky lze říci, že ani Taleb, jako tvůrce Teorie černé labutě nevymyslel nic nového, problém černé labutě se objevil již dávněji v souvislosti s principem falzifikace, neboli vyvratitelnosti. Za černou labuť byl v dávnější minulosti považováno něco nemožného, protože se mělo za to, že všechny labutě jsou bílé. Černé labutě byly objeveny až v osmnáctém století v západní Austrálii.
Jde o to, že prakticky všechny události (stejně jako objevení černých labutí) byly předvídatelné, akorát s nimi jaksi nikdo nepočítal. Podle Taleba lidé nikdy nebudou předpovídat události tak, jak se nakonec stanou. Důležité ale je si tuto skutečnost uvědomit a přizpůsobit se jí. A v konečném důsledku se ze všech událostí také poučit. A to je problém, protože lidé jsou nepoučitelní. Nepoučili se z první světové války a vedli i druhou. Nepoučili se z toho, že rady "odborníků" na trhy nakonec většinou nefungují, ale stále je posluchají. V tomto kontextu vyznívá výstižně jeden citát: "Nikdy nepřijímejte rady od někoho v kravatě. Zničí vás. Neptejte se generála na radu o vojně a stejně tak se neptejte brokera, jak vydělat peníze. Vzpomeňte si na bordel kolem derivátů – nakupování kreditních derivátů od bank, které je emitují je stejné, jako pořizování si pojištění na Titanik od lidí, kteří na něm pluli."
Dalším důležitým aspektem teorie je rovněž to, že událost, resp. její výsledek a vliv závisí také na pozorovateli. Dobrým příkladem je pak krocan, pro nějž je konec na pekáči osudovým překvapením, pro farmáře nebo řezníka však tato událost žádným překvapením není.
REKLAMA
Tato teorie neplatí pouze pro různé "předpovídače", ale její platnost se ukázala také v případě ratingových agentur. Ty sice vytvářejí zdání o kvalitních analýzách na základě dostatku relevantních informací, dnešní situace, stejně jako nedávná finanční krize, však pouze ukázali na jejich neschopnost a stejnou nekompetentnost v hodnocení čehokoli.
Řekové jako farmáři
A co má teorie černé labutě společného s Řeckem? Odpověď je jasná. Poté, co předchozí finanční krize začala pomalu ustupovat a na finančních trzích začal vládnout mírný optimismus, srazila je nečekaná rána v podobě problémů země, která se již několik let nesmyslně zadlužovala do takové míry, že dnes ohrožuje stabilitu celé evropské měnové unie. Je jasné, že většina ekonomů je v tomto případě na místě zmiňovahé krocana, a také je hodně pravděpodobné, že samotní představitelé Řecka, kteří o narůstajících problémech museli vědět již nějakou dobu, jsou na místě farmáře. Otázkou je, jestli se farmáři z Řecka mohli nějakým způsobem současnému scénáři vzhnout. A rovněž je otázkou, proč jsou ze všech odborníků krocani, když problémy Řecka s rozpočtovou politikou nejsou zas až takovou novinkou, jak se dnes zdá.
Také hypoteční a následná finanční krize s krachy velkých finančních institucí (i těmi, kterým bylo zabráněno) velmi hezky zapadá do scénáře černé labutě, ovšem i zde je otázkou, kdo byl v tomto případě farmářem. Krocani ve formě nemajetných lidí beroucích si nesmyslné hypotéky, investičních bankéřů nakupujících (tehdy ještě ne, ale dnes již určitě) bezcenných cenných papírů a jim podobní jimi určitě nebudou. Že by Goldman Sachs? Kdo ví. Jsem jen zvědav, co nás čeká příště. Něco tuším, ale generálem budu až po bitvě.
Titulní obrázek: Wikipedia
