Další rok s brexitem je za námi. Bude poslední?

Velká Británie aktuálně řeší řadu problémů. Na konci roku se i v Londýně objevil nový kmen koronaviru v důsledku čehož musela přijít nová opatření. Před Vánoci také evropské země začaly uzavírat dopravní spojení s ostrovním státem. To vše přišlo ve chvíli, kdy doprava zhoustla kvůli jednáním o brexitu. Koncem roku 2020 má být definitivně rozhodnuto o konkrétní podobě odchodu Velké Británie z Evropské unie, končí totiž přechodné období.

Během uplynulých dvanácti měsíců si vyjednavači obou stran měli sladit svá stanoviska, zatímco vzájemné vztahy mezi ostrovním královstvím a Evropou zůstávaly ještě při starém. Ačkoli se ještě na začátku roku hovořilo o tom, že by vyjednávací týmy měly být hotové do konce října, tak dohodnuto bylo až na sklonku roku, přičemž jak Evropský parlament tak britská Dolní sněmovna se záležitostí ještě musí zabývat. A dojde  na národní parlamenty.

Dohoda alespoň na první pohled nevypadá jako recept na ekonomickou zhoubu Spojeného království. Neobsahuje  cla a kvóty na zboží. Nicméně Británie ale opouští evropský trh, a tak nelze očekávat, že obchodní cesty budou fungovat beze změn (například kontroly na hranicích a jiné administrativní překážky). A to jistě přinese náklady britským i evropským společnostem. I v Británii najdeme početný dav kritiků. The Guardian  v editorialu například napsal: „Objem obchodu se sníží. Budou narušeny dodavatelské řetězce. Pracovní místa budou ztracena.“

Pro  občany EU také končí například i svoboda pohybu k práci či studiu bez víz. Británie naopak není osvobozena od společných závazků v oblasti ochrany životního prostředí nebo sociálních práv. Dohoda zveřejněná na Štědrý den však má kolem tisíce stran a ekonomické subjekty mají jen pár dní, aby se s textem seznámily. Teprve v praxi se uvidí, jak dobrá skutečně dohoda je.

^REKLAMA

Irská otázka

I když se mediální pokrytí odchodu z Evropské unie v roce 2020 snížilo, zejména kvůli přehlušení děním kolem pandemie koronaviru, jednalo se stále o téma turbulentní. Vyjednávací týmy (britský v čele s kariérním úředníkem Davidem Frostem a evropský pod vedením francouzského politika Michela Barniera) se scházely a rozcházely často s vyhrocenými komentáři. Velkou diskusi spustily myšlenky premiéra Borise Johnsona na obejití dohody kolem hranic v Irsku (jež by znamenalo porušení mezinárodních dohod), k čemuž se nakonec kriticky vyjadřoval i nově zvolený americký prezident Joe Biden. Žádná tvrdá hranice by na ostrově být nakonec neměla, i když přibudou procedury mezi Severním Irskem a zbytkem země.

Navzdory tomu se ale i v polovině prosince věřilo (dobře situaci rozebrali v pravidelném podcastu britského deníku The Guardian nazvaném „Today in Focus“), že k dohodě na konce dojde, a že vlastně už byly důležité kontury plánu, jež má potenciál ovlivnit Spojené království i kontinent, narýsovány. Jenže některá témata se stále nedařilo do brexitové skládačky napasovat. Proč?

Politika nebo ekonomika?

Ať už to britští politici chtěli nebo ne, už od referenda z roku 2016 se brexitové dění stalo čistým plátnem pro domácí i vnitrostranické boje a politické kampaně. Potom, co z čísla deset odešla Theresa Mayová, která pro brexit dost možná ani sama nebyla, ale snažila se trpělivě pracovat na kompromisu, až nakonec nemohla udělat vůbec nic, se tento politický aspekt ještě posílil. Kdo sleduje politickou kariéru Borise Johnsona, ví, že rozhodně preferuje silovou politiku. Ta mu mnohdy až neuvěřitelně vycházela. Přitom má na svém životopisu tolik kaněk, že by stačily hned na několik „politických smrtí“.

Britští výrobci by dle evropských představitelů měli nadále dodržovat evropské standardy a na oplátku by byli vpuštěni bez cel a obchodních bariér na unijní trhy. Pokud by mohli do Evropy vyvážet bez „unijních povinností“, byli by naopak v nevýhodě kontinentální výrobci. To je celkem logická rovnice ve stylu „něco za něco“. A v celku pochopitelná, pokud tedy nejste Boris Johnson, který nechce, aby takzvaný Brusel Britům cokoliv diktoval. Ekonomicky to moc pochopit nelze, ale pokud jeho vyjádření berete jako politickou zprávu, jistě si své (nadšené) posluchače najde.

Vnitropolitický rozměr je patrný právě v oněch několika třecích plochách, například v rybářství. Ve větší perspektivě se jedná o marginální záležitost, jenomže dobře politicky využitelnou. Dohoda (nebo spíš nedohoda), která může britskou ekonomiku stát obrovské obrovské ztráty, tak mohla být zhacena záležitostí mizivého procenta HDP.