Daniel Gladiš: Přechytračit podílový fond se nevyplácí

Daniel Gladiš vystoupí jako řečník na 4. ročníku České investiční konference. Odborný server Investujeme.cz je mediálním partnerem konference.

Vaše investiční společnost se zaměřuje na aktivní investice. Jakou filozofií chcete přesvědčit investory, aby investovali přes vaši společnost?

Aktivní investování, když se dělá dobře, může nést lepší výsledky než pasivní investice. Samozřejmě ne vždy, ne každý rok či měsíc a ne u každého fondu. Ale je to možné.

Máme za sebou 13 let existence. Náš fond měl dvě období působení. První 4 roky jsme měli jinou investiční strategii. Tu jsme na konci roku 2008 změnili na takovou, kterou používáme od té doby a u které už zůstaneme. Za posledních 9 let s novou investiční strategií je náš výnos přibližně 341 %. Ve srovnání s indexem MSCI World Equity Index jsme na tom výrazně lépe – ten udělal 118 %.

Proč tedy Warren Buffet ve své sázce indexového fondu versus portfolio hedge fondů aktuálně vítězí? Ano, hedge fondy mají vyšší poplatky, ale to má i váš fond, který index poráží.

^REKLAMA

Protože jeho sázka není proti jednomu fondu, ale proti deseti fondům. A čím je více fondů ve skupině, tím je statisticky pravděpodobnější, že budou za indexem zaostávat. Navíc naše poplatky jsou zhruba poloviční než poplatky vybraných hedge fondů.

Je ale spousta fondů, které dokáží index porážet. Žádný ne v každém roce, ale na delší periodě ano.

Podle čeho vybíráte akcie do vašeho fondu?

Máme jednoduchý proces, který má 4 kroky. Když vyhledáváme akcii, klademe si čtyři základní otázky. První je, jestli rozumíme tomu, co společnost dělá. Není možné analyzovat něco, čemu člověk nerozumí. A nerozumíme zdaleka všemu. Většina společností proto neprojde už tímto prvním sítem.

Druhým bodem je, jestli má společnost nějakou dlouhodobě udržitelnou konkurenční výhodu. Náš investiční horizont je dlouhý – 5 let a více. Chceme, aby tu firma za 7 či 10 let nejen byla, ale aby i prosperovala.

Za třetí chceme, aby management řídil společnost ve prospěch akcionářů. Každý management má dva úkoly: Dělat samotný byznys a správně alokovat vydělané peníze. U dlouhodobého investičního horizontu je to druhé hodně důležité. Pokud management vydělané peníze alokuje neefektivně, např. je znehodnotí předraženými megalomanskými akvizicemi apod., poškozuje tím hodnotu firmy.

Co třeba výplata peněz formou dividend. Považujete toto za neefektivní nakládání s vydělanými penězi?

Jak kdy. Proti stojí argument daně. V některých zemích je zdanění dividend vysoké, třeba i 35 %. V takovém prostředí výplata dividend efektivní není. Ale akcionář může peníze získat jinak, např. odkupem vlastních akcií ze strany společnosti.

Je potřeba vždycky zvážit, jaké možnosti daná společnost má. Pokud má nějaké atraktivní možnosti k investicím, akvizicím a růstu, tak je lepší dividendy nevyplácet, ale pokud je nemá, tak může mít peněz nadbytek a je lepší vyplatit je akcionářům. Ale může také třeba splatit dluh. Základních variant, co firma může s penězi dělat, je pět.

A jaký je čtvrtý krok?

Když projde společnost prvními třemi kritérii, snažíme se odhadnout, jestli je cena jejích akcií atraktivní – jestli je výrazně níže, než kde odhadujeme její hodnotu. Pokud je, můžeme uvažovat o tom, že ji zařadíme do portfolia.

^REKLAMA

Z 2 500 firem, se kterými pracujeme, se tímto trychtýřem dostaneme na 50 až 70 firem, z nichž potom sestavujeme portfolio.

Jakou investici ve fondu považujete za nejlepší, která se vám povedla?

Nejvyšší procentuální výnos máme na akciích Total Produce, které držíme od roku 2009. Je to momentálně naše nejstarší investice v portfoliu. Tam se včetně dividend pomalu blížíme k desetinásobku.

Co se týče průměrného ročního výnosu, měli jsme preferenční akcie společností Fannie Mae a Freddie Mac, které jsme drželi řádově dva a půl roku. Tam byl celkový výnos 376 % a 300 %.

Co považujete za svou do budoucna aktuálně nejperspektivnější investici?

Těžko říci. Naší největší pozicí je Berkshire Hathaway. Je to společnost, která je jako jedna z mála velkých amerických společností výrazně podhodnocená.

Je to korporace, která má dvě části. V první je portfolio veřejně obchodovaných akcií a dluhopisů a hotovost. To má tržní hodnotu přes 290 mld. USD a obsahuje akcie jako Coca Cola, American Express, Apple, Wells Fargo, Bank of America, KraftHeinz a další. A pak je druhá půlka, kde je řádově 100 společností, které jsou vlastněny 100 %. Jsou mezi nimi pojišťovny, železnice, výrobní a obchodní firmy, energetika…

Za posledních 20 let se podoba Berkshire Hathaway podstatně změnila. Ta privátní část má dnes možná vyšší hodnotu než ta veřejně obchodovatelná. Navíc s jejím podnikáním souvisí velmi nízké riziko. Je to základní kámen našeho portfolia, kolem kterého budujeme satelity.

Proč by měl člověk tedy investovat do vašeho fondu a ne koupit přímo Berkshire Hathaway?

To samozřejmě může. Ale platí, že musí vědět, co dělá. Společnost není tak triviální na pochopení a zanalyzování. Na 3. České investiční konferenci jsem měl loni na ocenění Berkshire Hathaway 90minutový seminář.

Člověk by neměl investovat do něčeho, čemu nerozumí. Ale když si někdo tu práci dá a rozklíčuje Berkshire, tak proti tomu nic nemám.

Rozdíl mezi fondem a vlastní investicí není jen v tom, že je tam nějaký prostředník a že se investicím někdo věnuje profesionálně, ale že portfolio fondu je diverzifikované. Člověk si sice může také sám vytvořit portfolio řekněme 10 firem, ale to vyžaduje relativně dost času, úsilí a znalostí a ne každý je schopen, ochoten či má možnost to vše vynaložit. A my to děláme za něj.

Na druhou stranu, když investor vidí, že máte velkou pozici zanalyzované společnosti, tak může využít už vaši analýzu…

^REKLAMA

To může. A také se to stává. Někteří investoři, kteří nás sledují, občas chytračí. Vědí, co vlastníme, a tak si to kupují i sami, bokem. Nám to nevadí. Většinou to ale pro ně končí špatně. Po nějakém čase zjistí, že neví, proč to vlastní a co by s tím měli dělat. A pak třeba zjistí, že my už to nemáme, protože jsme změnili názor.

Je možné kopírovat investiční fondy nebo jiné investory, ale většinou to dopadá špatně. Lidé se tak často pouští do něčeho, čemu nerozumí ve snaze bez práce vydělat peníze. To na trzích nejde.

Ne každý rok je v investicích úspěšný a ne každá investice se povede. Co vy považujete za svůj největší investiční neúspěch?

Největší investiční neúspěch paradoxně nesouvisel s výběrem jednotlivých akcií, ale z naší tendence jednoduché věci příliš komplikovat.

V roce 2004 jsme začali fond řídit s výrazně jinou strategií, než máme teď. Měli jsme kombinaci dlouhých a krátkých pozic s jednoduchou myšlenkou: Pokud člověk umí vyhledávat podhodnocené akcie, které jsou levné, měl by umět vyhledávat i nadhodnocené akcie, které jsou drahé. A když levné akcie koupí „long“ a krátké prodá „short“, tak teoreticky by jeho přidaná hodnota měla být vyšší. V našem případě jsme však dlouhých a krátkých pozic do fondu nakombinovali příliš mnoho.

Pak přišel krach trhů v roce 2008, který nás postihl více, než by se dalo čekat.

Aby mohlo být portfolio kombinované z krátkých a dlouhých pozic úspěšné, musí být splněny dvě podmínky. Za prvé musíme umět vybírat akcie tak, aby si dlouhodobě vedly lépe než trh. V tom problém nebyl. A za druhé, a to jsme nedocenili, musíme být schopni tyto pozice udržet neomezenou dobu, tak dlouho, jak budeme chtít a potřebovat.

V roce 2008 naše dlouhé pozice přechodnou dobu klesaly rychleji než krátké pozice. Díky příliš velké kombinaci krátkých a dlouhých pozic jsme měli ve fondu velkou páku, a tak nám rychle ubýval kapitál. Udělali jsme základní chybu, že jsme nedocenili možný rozsah takovéto situace.

Na konci roku 2008 jsme dospěli ke změně strategie a od takové kombinace dlouhých a krátkých jsme ustoupili. To, co se nám stalo tenkrát, se nám již stát nemůže. Paradoxně na výnosech od roku 2008 se to nijak negativně nepodepsalo. Ukazuje se, že jednoduchý přístup k investování je zřejmě lepší než snaha o přílišnou sofistikovanost.

Jak hlubokou ztrátu jste tehdy utrpěli?

85 %. Ve výroční zprávě za rok 2008 a na webu to máme shrnuto v textu „Lekce pro investory“. Chceme, aby se z naší chyby mohli jiní investoři poučit, aby jim naše zkušenost pomohla. Proto se o tom snažíme často mluvit a psát, ale jak tak sledujeme, tak lidi to už v podstatě nezajímá. Je to všechno dávno a každý se chce bavit raději o budoucnosti.

Jak zareagovali vaši investoři na 85% ztrátu?

Nadšení samozřejmě nebyli. Nikdo ale neodešel. Jako jeden z největších investorů v našem fondu si dokážu velmi dobře jejich pocity představit. Ty mé byly navíc ještě umocněny pocitem zodpovědnosti za svěřené peníze a rozhodně nikomu nepřeji, aby tím musel projít.

Velkou výhodou našeho fondu je, že velká většina peněz, které ve fondu máme, přišla až potom. Většina našich investorů to tak zná jen z doslechu. Historie našich výnosů tedy obsahuje jeden velmi špatný rok a dalších 12 let, kdy jsme vydělali investorům více než 8násobek (718 %).

Říkal jste, že nikdy nevíte, kdy přijde další pád burzy či další cyklus. Co může aktivně řízený fond dělat pro minimalizaci dopadů krachu, který přichází náhle?

Může udělat jedinou věc. Každý investor se musí dopředu rozhodnout, jestli bude defenzivní, nebo agresivní investor. Představa, že když je býčí trh, tak budu agresivní, a těsně předtím, než začne padat, se stanu konzervativním, je naivní. To se podaří málokomu. A spoléhat se na to nedá.

Pokud je investor konzervativní, tak je i na velkou korekci připravený. To samozřejmě neznamená, že jeho akcie nebudou klesat. Budou. Ale tím, že se vyhne tomu, co kupují všichni ostatní, protože to je drahé, vyhne se tomu, aby se snažil honit krátkodobou výkonnost, ale naopak se bude držet jen věcí, které jsou levné, a nebude se bát třeba držet hotovost i na rostoucím trhu, což samozřejmě výkonnost snižuje, tak bude připravenější než ten, kdo bude honit maximální krátkodobý výnos.

Váš fond je řízen spíše růstově, nebo defenzivně?

Defenzivně. Jsme poměrně konzervativní investoři.

Děkuji za rozhovor.

Rozhovor vznikl v rámci mediálního partnerství odborného serveru Investujeme.cz 4. ročníku České investiční konference.