David Kuboň: Proti nekalým obchodníkům s akciemi se dá bránit

Zastupujete klienty, kteří se cítí být poškozeni obchodníky s cennými papíry, případně jejich investičními zprostředkovateli a vázanými zástupci. S čím se nejčastěji na vás klienti obracejí?

Rozdělil bych to do dvou nejčastějších skupin. V prvním případě se jedná o nadměrné obchodování, ve druhém o nevhodné produkty.

Pokud se jedná o nadměrné obchodování, klient se zpravidla na základě nekalého marketingu nějakého finančního zprostředkovatele slibujícího výnosy nabudí natolik, že se bezhlavě vrhne na kapitálový trh. Následně klienty obchodník nebo investiční zprostředkovatel pravidelně bombarduje telefonáty, někdy několikrát za den, jindy několikrát za týden, a nutí je rozhodovat se pod časovým tlakem pro nákup a prodej různých investičních nástrojů, většinou akcií. Takový obchodní model pro klienty z principu nevychází. Když si vezmete poplatkovou politiku finančních institucí a četnost obchodů, tak to ani nemůže vycházet.

Na druhou stranu jsou to přímo klienti, kteří zadávají pokyny. Je to jejich svobodné rozhodnutí. Na základě čeho poté můžete klienty hájit? Přeci jen je to jejich rozhodnutí, svobodná volba, oni byť telefonicky podepsali smlouvu s obchodníkem, že chtějí provést ten pokyn… 

Česká národní banka vychází z principu faktického ovládání účtu. A faktickým ovládáním účtu se nerozumí pouze faktická správa a obhospodařování aktiv, tzv. asset management na základě volné úvahy obchodníka s cennými papíry. Jedná se i o případy, kdy se klient rozhoduje z vlastní vůle, ale vždy na základě investičního poradenství. Je velice důležité, aby klient prokázal, že investiční nápady nepřicházejí od něj, ale že obchoduje na základě investičního poradenství.

Jakým způsobem může toto klient prokázat? Obchodníci mají povinnost nahrávat samotný pokyn, ale rozhovor před rozhodnutím klienta dost často chybí.

^REKLAMA

Jelikož je dána zákonná povinnost obchodníka nahrávat veškerou komunikaci s klientem, neexistence nahrávky nemůže jít nikdy k tíži poškozeného investora. Podobný postoj zastává i platná judikatura. Pokud nahrávku finanční instituce nedodá, zjevně nebyla poskytnuta ani investiční služby. A proto nemohlo dojít ke ztrátě ani ke vzniku nároku účtovat související poplatek.

Dá se určit nějaká míra, od jaké už se jedná o nadměrné obchodování a které obchodování je ještě v pořádku? Přeci jen, i když je investiční poradenství prováděno s maximální péčí a v zájmu klienta, tak vždycky nemusí dojít k ziskovým obchodům.

Zcela souhlasím. Podle výkladového stanoviska regulátora je možné uvažovat o nadměrném obchodování, pokud celková výše nákladů ve vztahu k průměrnému čistému majetku zákazníka činí více než 12 % p.a.

Zastupujete klienty, kteří se cítí být poškozeni obchodníkem. Jakou máte úspěšnost vymožení náhrady, případně potrestání obchodníka? Má klient reálně šanci se nějakého výsledku domoci?

Již dnes je zde zkušenost v oblasti správního trestání. ČNB udělila řadu pokut a jiných sankcí obchodníkům s cennými papíry a investičním zprostředkovatelům. V tomto ohledu i my máme nějaké úspěchy. Ale to je pořád ta část, kdy klient nedostává odškodnění. Viník je sice potrestán, ale újma klienta není plně a spravedlivě odškodněna.

Naše strategie, pokud se jedná o menší obchodníky či investiční zprostředkovatele, je jiná. Pro nepoctivého investičního zprostředkovatele je jednodušší „zabalit krám“ a registrovat se pod jiným jménem, pokud by případná sankce ČNB výrazně ohrozila jeho ziskovost či nenávratně poškodila reputaci. A naši klienti by se žádného odškodnění nedočkali.

Naše klienty proto vždy zastupujeme nejprve v reklamačních řízeních, které jsou finanční instituce povinny vést transparentně a ukončit rychle. V případě, že se v rámci mimosoudního jednání nedohodneme, podáváme žalobu.

^REKLAMA

Až do roku 2008 naprostá většina investorů v Česku vydělávala bez ohledu na to, zda se banky, obchodníci či investiční zprostředkovatelé chovali férově nebo ne. Trh byl extrémně růstový a musel jste mít velkou smůlu, vyloženě neschopného poradce či se stát přímo obětí trestného činu, abyste prodělal. Většina škod vznikla až po vypuknutí finanční krize v roce 2008, případně dluhové krize v následujícím období.  V současné době vedeme řadu soudních sporů u příslušných soudů a na pravomocné rozsudky netrpělivě čekáme.

Daří se dohodnout se s obchodníky či investičními zprostředkovateli mimosoudně, nebo větší část podnětů spěje k podání žaloby?

Větší část bohužel spěje k podání žaloby. Pouze u flagrantních pochybení, kdy vyloženě došlo k selhání lidského faktoru, které je uznáno ze strany obchodníka, dochází k mimosoudnímu odškodnění. Ale pokud je to jenom malinko sporné, je v současné době většinou potřeba žalobu podat.

Rozsudek zatím nemáte. Kolik vedete nebo připravujete soudních sporů?

Kolem deseti.

Nadměrné obchodování je jednou ze dvou hlavních částí, kterou se zabýváte. Druhou je nevhodný produkt. Co si pod tím může klient představit?

Jedná se o situaci, kdy klient jednoznačně poctivě vyplnil investiční dotazník podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a následně mu pracovník finanční instituce nabídl něco, co vůbec neodpovídá jeho investičnímu profilu.

^REKLAMA

Mám konkrétní případ, kdy klientka vysoudila po dlouhých letech alimenty ve výši 150 tis. Kč a ty na základě „velice vhodné rady“ vložila do akciového fondu, který ztratil 95 % během prvních dvou měsíců po realizaci investice.  Informace poskytnuté v dotazníku jednoznačně směřovaly k tomu, že klientka chce investovat do zajištěných a konzervativních produktů.

Směřuje tento případ k nějakému rozuzlení? Je šance na náhradu škody, nebo bude muset jít k soudu?

Jsme ve fázi přípravy podání vůči protistraně, proto nemůžu výsledek zatím komentovat.

Který z případů je u vás častější? Nadměrné obchodování, nebo nevhodný produkt?

Většinou je to kombinace obojího. Když se nedohodneme s protistranou, tak se snažíme poukázat na veškeré skutečnosti, které znamenají porušení zákona či prováděcích vyhlášek ČNB. Pokud se jedná o nadměrné obchodování, s ohledem na intenzitu investiční činnosti je zpravidla snadné vyhledat finanční produkt, který nebyl vhodný a přiměřený pro konkrétního klienta, případně jako nevhodnou a nepřiměřenou považovat zvolenou investiční strategii.

Co byste doporučil lidem, na které se obrátí investiční zprostředkovatel, vázaný zástupce či přímo obchodník, aby s ním obchodoval?

Kritérii výběru může být celá řada. Ideální je získat si nějakou referenci již aktivního investora. Nutné je ověřit zejména způsoby podávání pokynů, rozsah nabízených produktů, kvalitu souvisejících služeb a poplatkovou politiku. V neposlední řadě je potřeba ověřit finanční zdraví a velikost finanční instituce.

Nechci se dotknout poctivých investičních zprostředkovatelů a vázaných zástupců, ale mám za to, že pokud se někdo rozhodne samostatně investovat do akcií nebo dokonce do pákových investičních nástrojů, tak mezičlánek investičního zprostředkovatele či vázaného zástupce není potřeba. Na trhu je řada renomovaných obchodníků s cennými papíry, kteří poskytují poradenství a kteří mají přímý kontakt s finančním trhem na denní bázi, což investiční zprostředkovatel většinou není schopen nabídnout.

Jak by měl postupovat klient, jestli ho obchodník nebo investiční zprostředkovatel nepodvádí buď nadměrným obchodováním či nevhodným produktem?

V případě pochybností je v první řadě potřeba otevřeně a přímo komunikovat se svým makléřem nebo poradcem, ideálně písemně. Je možné si znovu projít investiční strategii a investiční dotazník a upozornit na nesrovnalosti.

Pokud to nadále nefunguje, doporučuji ukončit spolupráci se stávající finanční institucí. V případě vzniku škody je vhodné se obrátit na advokáta, který problematice finančních trhů rozumí a specializuje se na tuto specifickou oblast.

Sledujete trh investic poměrně dlouho, pracoval jste jako hlavní právník dvou renomovaných českých obchodníků s cennými papíry. Jak vnímáte vývoj právního prostředí na investičním trhu?

Finanční sektor patří dlouhodobě mezi jeden z nejlukrativnějších byznysů vůbec, na druhou stranu je předmětem velice přísné regulace, která mimo jiné i s ohledem na selhání velkých hráčů typu Lehman Brothers stále více utahuje šrouby.

Pokud se podíváme na to, jak to vypadalo před deseti lety a jaké požadavky jsou na účastníky kapitálového trhu kladeny dneska, nestačíme se divit. Problém je, že realita poněkud pokulhává za požadavky regulace. Mám za to, že řada menších hráčů na trhu nemůže veškerým regulatorním požadavkům dostát, protože je to natolik drahé, že při velikosti jejich kapitálu a počtu lidí to pro ně prostě není realizovatelné. Z tohoto důvod bych kladl spíše důraz na omezení počtu poskytovatelů finančních služeb, případně zpřísnil podmínky pro vstup do finančního sektoru.

Stávající pravidla hry jsou pro ochranu práv i finančních prostředků investorů dostatečné. Netrpělivě však čekáme na rozhodnutí soudů, která tento teoretický základ definitivně uvedou do praxe.

Děkuji za rozhovor.