David Marášek: Odchod Itálie z eurozóny je jen otázkou času

Italové odmítli v nedělním referendu ústavní změny. Italský premiér Matteo Renzi oznámil svou rezignaci. Mohou mít výsledky italského referenda obdobný efekt, jako zvolení Donalda Trumpa? Tedy opačný, než se očekávalo?

Co se týká premiéra Renziho a italského referenda, samozřejmě se nabízí paralela s Trumpem či Brexitem. To jsou zdánlivě překvapivé záležitosti v posledním půl roce, kde je vidět tendence antiglobalizmu a nárůstu populistického hnutí. Lidé si konečně řekli „už toho máme dost, chceme nějakou změnu“. Jak reálné bude, že změny nastanou, to se teprve ukáže. Myslím si, že západní elity, které mají jednoznačně co ztratit při případném rozpadu eurozóny, se budou snažit zabránit odchodu Itálie.

Hrozí reálně odchod Itálie z eurozóny?

Je jen otázkou času, než Itálie z eurozóny odejde. Jsem absolutně přesvědčen, že dnešní eurozóna za dva či tři roky již nebude stejná. Jádro celého problému je negativní dopad stability italských bank na globální finanční sektor. Téměř každá italská banka je velmi blízko historického minima, a to ať už je to nejkritičtější banka Monte dei Paschi, UniCredit Bank či Banca Popolare a další. Zádrhel je v tom, že ve chvíli, kdy by Itálie opravdu chtěla jít z kola ven, tak se již nemůže spolehnout na případné subvencování ze strany ECB a ultimátně záchranného plánu eurozóny. V případě, že by Itálie setrvala, tak by se samozřejmě pomoc nabízela i z toho důvodu, že eurozóna sama o sobě chce zachovat integritu.

V italském referendu vidím další střípek rozpadající se mozaiky eurozóny. Primárně je to dáno tím, že italské banky jsou opravdu ve velkém ohrožení. V podstatě 25 % aktiv italských bank jsou nedobytné dluhy. Ve chvíli, kdy bychom měli odepsat tak obrovské množství kapitálu italských bank, tak by to mohlo strhnout i ostatní banky.

^REKLAMA

Nabízí se otázka stability nejen italských bank, ale i dalších evropských bank…

Za poslední rok to nevypadalo s evropskými bankami vůbec dobře. Primárně na tom nejsou dobře banky s největší expozicí na jižanský dluh nebo s enormními a agresivními půjčkami do států Pobaltí a Balkánu. Konkrétně UniCredit Bank, soudě nejen z grafu vývoje jejich akcií, je jedna z nejrizikovějších bank, která na české půdě podniká.

Kdy může přijít odchod Itálie z eurozóny?

K odchodu by došlo dříve či později. Milníkem budou italské předčasné volby, které by měly proběhnout na začátku příštího roku. Velké šance na zvolení má Hnutí pěti hvězd v čele s Beppem Grillem. Odchod Itálie z eurozóny samozřejmě souvisí také nejen se stabilitou italských bank, ale i obecně italskou ekonomikou, a to přesto, že italská ekonomika měla v posledních několika kvartálech celkem dobré výsledky.

^REKLAMA

Itálie odejde na 100 %. Otázkou tedy zůstává, zda k tomu dojde příští rok, nebo za dva roky. Samozřejmě to souvisí také s výsledky voleb ve Francii a v neposlední řadě také s hard brexitem, tedy schválením článku 50. V případě brexitu jsme v informačním vakuu, kdy přesně nikdo neví, co se ve skutečnosti děje.

Je vidět, že hrozeb není málo. Co na to finanční trhy?

Trhy více méně počítají s tím, že může nepříjemný scénář přijít. Proto dochází v posledních pár týdnech k masivním výprodejům nejen evropských, ale i amerických dluhopisů. Za poslední měsíc (od amerických voleb) je to jedna z nejpřekvapivějších záležitostí na finančních trzích vůbec.

Je nutno si uvědomit že objemově jsou dluhopisové trhy bezkonkurenčně největší na světe. Drtivá většina aktiv velkých fondů – jak už penzijních, nebo investičních a pak především fondů pojišťoven, zajišťoven nebo velkých bank (v podobě kolaterálů) má svá aktiva v dluhopisech. Jak je vidět z extrémní reakce propadu cen dluhopisů v posledních týdnech, a to není mediálně portrétovaná reflexe toho, že FED bude razantně zvyšovat sazby počínaje 14. prosincem, možná se po dlouhých dekádách dofukování „dluhopisové bubliny“ dostáváme do obávané fáze splasknutí. Nedozírné následky na finanční trhy si nedovede představit nikdo ani Donald Trump.

Jak je to možné?

Ještě před měsícem se mnoho odborníků pozastavovalo nad tím, jak je možné, že jsou na historických rekordech jak ceny dluhopisů, tak ceny akcií. Málokdo totiž očekával zvolení Donalda Trumpa a především nikdo neočekával tuto reakci finančních trhů po jeho zvolení. Je to jedna obrovská neznámá.

Děkuji za rozhovor.