Dluhopis Republiky: Vyplatí se?
Ministerstvo financí ČR v úterý oznámilo opětovné vydávání dluhopisů pro občany – Dluhopis Republiky. Mají nová pravidla a budou vydávány pravidelně. Vyplatí se ale jejich nákup?
Státní dluhopisy pro občany byly vydávány již několikrát. Poprvé k 11. 11. 2011, dále dvakrát v roce 2012, dvakrát v roce 2013 a naposledy v roce 2014. Od roku 2012 byl též vydáván „protiinflační dluhopis“, který je úročen podle výše inflace. Tehdy ani daň výnos nesnížila, neboť stát využil „skuliny“ v zákoně o daních z příjmů a vydal korunové dluhopisy, z nichž se daň z příjmů neplatila[1]. Tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek tímto ukázal cestu optimalizace daní, kterou využila řada podnikatelů, včetně současného premiéra Andreje Babiše.
Dluhopis Republiky je první z pravidelné emise dluhopisů pro občany, kterou plánuje současná vláda. Tentokrát je budou moci nakupovat pouze fyzické osoby a to v minimálním objemu 1 000 Kč a v maximálním objemu 1 mil. Kč. Výnos dluhopisu bude zpět reinvestován a vyplacen spolu s vkladem po 6 letech.
Dluhopis Republiky: Kolik vydělá?
Dluhopis Republiky má rostoucí výnos. V prvním roce bude občanovi připsáno 0,5 %, v šestém roce 4,5 %. Při reinvestici výnosu dosáhne průměrná úroková míra 2 % ročně.
Tabulka 1: Dluhopis Republiky – výnosy
| Období | Výnos |
| 1. 2. 2019 – 1. 2. 2020 | 0,50% |
| 1. 2. 2020 – 1. 2. 2021 | 1,00% |
| 1. 2. 2021 – 1. 2. 2022 | 1,50% |
| 1. 2. 2022 – 1. 2. 2023 | 2,00% |
| 1. 2. 2023 – 1. 2. 2024 | 2,50% |
| 1. 2. 2024 – 1. 2. 2025 | 4,50% |
Zdroj: Ministerstvo financí České republiky
Proč stát tedy neúročí dluhopisy konstantní sazbou 2 % ročně? Výsledek by byl stejný… se dvěma rozdíly. První rozdíl se týká motivace občanů dluhopis držet celých 6 let. V případě, kdy ho „vrátí“ státu dříve, nedosáhne 2% výnosu ani zdaleka. Např. při 5letém držení bude průměrný výnos činit téměř 1,5 %.
Druhý rozdíl je v likviditě. Při postupně se zvyšujícím úročení stát nemusí v prvních letech vyplácet vyšší úrok, tudíž má více peněz ve státní pokladně, které může použít jinak. Například na dotace. To také bude mít vliv na optické vylepšení dluhové správy před příštími parlamentními volbami, i když vliv Dluhopisu Republiky bude v tomto směru spíše zanedbatelný.
Výnosy Dluhopisu Republiky budou podléhat standardní dani z příjmů fyzických osob. Stejně jako úroky z účtů v bankách bude daň strhávána u zdroje a investor obdrží již čistý výnos bez daně. Daň činí 15 % a zhodnocení po zdanění tak bude dosahovat 1,7 % ročně.
Reálně ovšem občan na dluhopisu pravděpodobně prodělá. Česká národní banka (ČNB) cílí inflaci na 2 % ročně a je raději, když se ke svému inflačnímu cíli blíží shora. Taktéž historické údaje hovoří o tom, že v průměru bude inflace spíše nad touto úrovní. Od roku 2000 dosáhla průměrná míra inflace na 2,2 %.
Dluhopis Republiky: Komu se vyplatí?
Dluhopis Republiky představuje velmi konzervativní investici. Přestože není pojištěna jako například vklady v bankách, je zaručena přímo českým státem, který dluhopis vydává. Pouze v případě, kdy by Česká republika nedostála svým závazkům, by lidé své peníze nemuseli dostat zpět. Přestože česká vláda i v dobách vysokého hospodářského růstu plánuje deficitní hospodaření a nadměrně zvyšuje výdaje, krach českého státu (zatím) nehrozí.
Šestiletý horizont Dluhopisu Republiky nabízí ke srovnání stavební spoření, které má šestiletou vázací dobu. Čistě z pohledu výnosu se stavební spoření vyplatí, protože nabízí efektivní zhodnocení kolem 3 % ročně. Dluhopis Republiky je o jeden procentní bod horší.
Stavební spoření ale nabízí možnost lepšího zhodnocení jen pro pravidelné vklady ve výši 20 tis. Kč ročně. Pokud domácnost potřebuje uložit a zhodnotit vyšší částku než 20 tis. Kč ročně na člena domácnosti, stavební spoření již nepomůže.
Pro vysoce konzervativní střadatele se tak často nabízí jen spořicí účty. A zhodnocení Dluhopisu Republiky je přeci jen vyšší, byť za cenu delšího investičního horizontu – střadatel nesmí dluhopisy prodat po dobu 6 let, nebo přijde o značnou část výnosu. Jsou samozřejmě výhodnější formy investic, ty ale vyžadují ochotu a schopnost přijmout investiční riziko.
Státní dluhopisy pro občany? Raději ne…
„Mám radost, že můžeme nabídnout občanům tuto investiční příležitost, díky které část nákladů spojených se státním dluhem nepoputuje nadnárodním bankovním domům, ale přímo českým domácnostem,“ oslavuje státní dluhopisy pro občany ministryně financí Alena Schillerová. Ovšem za jakou cenu?
Stát potřebuje upsat velké množství dluhopisů, které financují státní dluh. Pokud je kupují „nadnárodní bankovní domy“, jak je charakterizuje ministryně financí, nakoupí jich velké množství. Transakční náklady jsou tak minimální.
Pro distribuci státní dluhopisů pro občany musela být vyvinuta speciální aplikace, která kromě nákladů na vývoj přináší další náklady na provoz a údržbu. „Na rozdíl od minulosti se nejedná o jednorázovou akci cílenou na vybraná období v roce, ale o otevření zcela nové platformy,“ potvrzuje Alena Schillerová.
„Cokoliv ministerstvo nabídne drobným investorům navíc, znamená dodatečné náklady pro daňové poplatníky. Nemluvě o nákladech na distribuci retailových bondů,“ uvedl při příležitosti diskuse ohledně vydávání dluhopisů pro občany v roce 2013 Pavel Sobíšek, analytik UniCredit Bank. Na druhou stranu v tomto případě kromě vyšších nákladů na distribuci stát občanům víc nedává. Poslední aukce dluhopisů se šestiletou splatností z října 2018 dosáhla výnosu 2,061 % a desetiletý dluhopis z listopadu 2018 s sebou nese zhodnocení 2,153 %.
„Pokud dluh drží nejen zahraniční investoři, ale i domácí občané, přináší to státu větší stabilitu,“ konstatuje Alena Schillerová.
[1] Důvodem bylo zaokrouhlování srážkové daně z příjmů z úroků. Daň se zaokrouhlovala na celé koruny dolů. Protože nominální hodnota dluhopisu byla 1 Kč, úrok byl v jednotkách haléřů, z nichž 15% daň byla v řádech ještě nižší. A při „zaokrouhlení na celé koruny dolů“ byla nulová.
